Zemětřesení se v České republice vyskytuje převážně jen ve zpravodajství z více či méně exotických končin. Čtvrtek 7. března byl výjimkou: média zaplnily zprávy o otřesech s epicentrem poblíž jihočeského Písku. Mnoho lidí vyděsily a odborníky zaskočily. Podzemní živel udeřil v místě, kde to nikdo nečekal.
Epicentrum zemětřesení bylo v katastru obce Mirotice přibližně na půl cesty mezi Pískem a Příbramí. Sílu otřesů odborníci nejdřív stanovili na magnitudo 3,4, později je zvýšili na 3,9. Tedy málo na to, aby byly oběti na životech, ale dost na to, aby to obyvatele vyděsilo. A nejen v Miroticích. Svědectví o otřesech přicházela od Šumavy až po Prahu.
Někde lidé pocítili jen mírné chvění nebo viděli, jak se jim v příborníku třesou skleničky, tu a tam ale někdo pro jistotu opustil dům a vyběhl na ulici. Někteří svědkové si v první chvíli mysleli, že po ulici jedou tanky, jiní slyšeli silnou ránu jako výstřel z děla nebo se s nimi pohupovala podlaha.
Ve středním Povltaví sousedka vyprávěla mé ženě, jak si nejdřív myslela, že náhlé silné hučení vychází z kamen, v nichž něco vzplanulo. Jedinou hmotnou škodou pak byla puklina na balkóně domu v Miroticích. Následovaly ještě čtyři další otřesy, avšak tak slabé, že je zaznamenaly jen přístroje. Geologové zjistili, že centrum otřesů se nacházelo v hloubce 18 kilometrů.
Na první pohled nic moc; obyvatel některé ze zemí ležících v tektonicky aktivním Středomoří by při takových efektech asi jen významně pozdvihl obočí, nejspíš ani to ne. Jenže něco znepokojujícího tady přesto je: i u nás jsou sice místa, kde se občas země zatřese, jenže jižní Čechy k nim nepatří. Poslední zemětřesení tady bylo zaznamenáno roku 2012, mělo epicentrum poblíž Českého Krumlova a dosáhlo pouze magnituda 2. Efektů podobných těm letošním si proto tehdy všimlo pouze několik citlivějších jedinců. Navíc v Krumlově dlouho probíhala podzemní těžba, jsou tu stará důlní díla a v takových oblastech k otřesům občas dochází. Ale v Miroticích ani v jejich bezprostředním okolí nic takového není; nejbližší doly jsou kolem Příbrami.
Ohárecký rift
Spíš než důlní otřesy jsou častější příčinou zemětřesení aktivní tektonické zlomy. Zemská kůra je rozlámaná na kry, které se na zlomech o sebe třou. Ne plynule, většinu času tření vítězí a pohyb se zastaví. Ale pak síla, která desky pohání, nad třením vyhraje a napětí se uvolní otřesy. Pak se na povrchu řítí domy a umírají lidé.
Takovým tektonickým zlomem je Ohárecký rift na severozápadě Čech. Tady také vznikají nejčastější česká zemětřesení v okolí obcí Nový Kostel a Kraslice. Tamní otřesy mají podobnou sílu jako ten s epicentrem u Mirotic, někdy ještě silnější. Například v prosinci 1985 tady dosáhly až magnituda 4,6 a roku 1908 dokonce 4,8, což je český rekord za celou dobu vědeckých seismických měření u nás. Při takové síle otřesů už vznikají škody na domech a sem tam i něco spadne.
Kolem mechanismu vzniku otřesů na Kraslicku panují určité nejasnosti, téměř jistě ale souvisí s doznívající vulkanickou činností v západní části Oháreckého riftu. Proto se tu také země třese poměrně často. Ale v jižních Čechách se nic takového neděje. I proto právě tady stojí jaderná elektrárna Temelín. Mimochodem od Mirotic ji dělí jen 34 kilometrů. Což ale neznamená, že se máme bát, protože ta je stavěná na mnohem silnější otřesy. Udává se, že po úpravách, které podstoupila roku 2014, odolá zemětřesení až do magnitudo 5,5. Takové zemětřesení v Česku nikdy nebylo.
Nebo snad bylo?
Vážné trhliny
Žijeme v přesvědčení, že katastrofální zemětřesení se nás netýkají, protože český masiv je starý a klidný. Pro posledních několik málo století to skutečně platí. Ale od vzniku vědy jménem paleoseismologie tahle naše jistota utrpěla vážné trhliny. Na rozdíl od seismologů studujících současná zemětřesení, paleseismologové hledají v terénu a v půdě stopy dávných kataklyzmat. Zjistili při tom znepokojující skutečnost: katastrofální zemětřesení se v delších časových periodách odehrávají i v tak slabě aktivních oblastech, jako je Česká republika. Tady k nim došlo mezi lety 1134 až 192 před naším letopočtem (v druhé polovině tohoto období u nás žili Keltové) a podruhé mezi lety 792 a 1020 našeho letopočtu, kdy už tu byli Slované a vznikal český stát. Obě dosáhla magnitudo okolo 6,5, což je hodnota, při které padají domy a umírají lidé.
Později začali vzdělaní církevní otcové psát kroniky a i v nich se dočítáme o zemětřeseních, která trochu narušují naši představu o seismicky klidném koutu Evropy. Tak třeba o roce 1117 Kosmas napsal, že tu bylo silné zemětřesení (i když v „krajinách lombardských“ bylo ještě silnější). Jeho kolega známý jako Kanovník vyšehradský zase zmínil zemětřesení z roku 1134, při němž se valily kameny z hor.
Kosmův postřeh o „krajinách lombardských“ mimoděk naznačuje zajímavou souvislost: některé otřesy v českých zemích opravdu jsou vzdálené projevy mnohem silnějších otřesů v Alpách, které jsou tektonicky stále velmi aktivní. Platí to i o letošním 7. březnu?
Toho dne v Rakousku zemětřesení s epicentrem u Gloggnitz skutečně bylo, jenže nadějná stopa se vzápětí ztratila, protože mělo magnitudo jen 1,3 a ještě ke všemu k němu došlo sice téhož dne, ale až večer.
Zemětřesení u Mirotic tak dál zůstává záhadou a možná tak trochu i varováním.
