Alchymisté kdysi hledali zejména nesmrtelnost pro své vládce, ale nedařilo se to
Alchymii má většina lidí spojenou s dobou císaře Rudolfa II. a pod vlivem filmu Císařův pekař v alchymistech vidí podvodníky nebo packaly, kterým místo zlata z křivulí leze leštidlo na parkety. Nic z toho není pravda. V Rudolfových časech už byla alchymie za zenitem a její skutečný původ se ztrácí v temnotách starověku.
Velké knihovny v Paříži, Římě, Benátkách... Uchovávají množství řeckých alchymistických rukopisů neznámého autorství a nejistého datování. Někteří autoři je kladou do čtvrtého století, jiní do desátého a jedenáctého století. Nejslavnější z těchto spisů jsou přisuzovány Zósimovi, o jehož životě nic jistého nevíme... V těchto spisech je alchymie nazývána posvátným uměním a mimořádně obrazný, až obskurní jazyk v nich nedovoluje oddělit fakta od fantazie. Každý autor zjevně usiloval o to, aby rukopis byl srozumitelný pouze jemu...“ To napsal o alchymii už koncem 19. století americký chemik a historik vědy Henry Carrington Bolton (1843–1903) a v podstatě tak vystihl i pohled dnešních historiků na počátky alchymie. Proč byl jazyk dávných alchymistů „obrazný a obskurní“, mělo dobré důvody a zdaleka nešlo jen o tehdejší absenci jednotného odborného názvosloví. V oněch časech zveřejnění jakéhokoliv objevu nepřinášelo výhody, ale naopak riziko zcizení, a tak si každý (od obyčejného kováře nebo ševce až po špičkového experimentátora) své postupy žárlivě střežil. Na rozdíl od dnešní odborné literatury tak nebylo cílem „publikování“ a objasnění postupu, ale upozornit případné mecenáše (ať už pravdivě, nebo nepravdivě), že to umím.
Z hlediska hledání kořenů alchymie je pak důležitá zmínka o Zósimovi. Opravdu všechno začalo u něj nebo v jeho okolí? Co vlastně o něm víme?
Na počátku 222 žena
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
