nahoru

Víme, kolik marnosti se skrývá v našem koši na plasty? Recyklace nezvládá držet krok s tříděním

Hana Vincourová7. září 2020 • 15:20
Víme, kolik marnosti se skrývá v našem koši na plasty? Recyklace nezvládá držet krok s tříděním
foto: Pražské služby

Zubní kartáček už má to nejlepší za sebou, tak proč ho nevytřídit do žlutého kontejneru? Můžu mít dobrý pocit, že něco dělám pro životní prostředí, recyklace je přeci skvělý způsob, jak plasty znovu smysluplně využít. Tak takhle to bohužel nefunguje. Ačkoli Češi jsou v třídění odpadu jedni z nejsvědomitějších, mnohé možná rozčaruje, že co se týče plastů, na recyklaci jde asi jen 30 % z těch, které ve žlutém kontejneru skončí. A zrovna zubní kartáčky mezi ně nepatří.

Jedna věc je pečlivě vytřídit, druhá zrecyklovat. Ze žlutých kontejnerů jdou v dnešní době znovu použít pro výrobu recyklovaných materiálů pouze některé typy umělých hmot – a to ještě musí být bez jiných příměsí. Procesem recyklace v Česku prochází materiály, jako jsou PET lahve, kelímky od jogurtů, obaly od šamponů, igelitky, fólie nebo obalový polystyren. Zpracovatelé plastů jsou však schopní je zrecyklovat efektivně pouze tehdy, pokud jsou jednodruhové. To v případě PET lahve znamená sloupnout PVC etiketu a také víčko vytřídit jinak. Další typy plastů, jako jsou obaly od potravin nebo plastové květináče, sice také můžete hodit do kontejneru na plasty, ale musíte se připravit na to, že skončí na skládce nebo ve spalovně.

 

Recyklace je problematická hned v několika bodech. Evropa není na likvidaci současného objemu plastového odpadu připravená. Od devadesátých let evropské země exportovaly odpad do Číny. Ta ale v roce 2018 zpřísnila podmínky pro dovoz materiálů a mnozí dovozci prostě nedokážou nově nastavené limity splnit. Evropa se tedy musí adaptovat a řešit problém odpadů zpracováním doma, nikoli přeprodáním do Číny. Další překážkou je pochybná lukrativnost. Podnikání v oblasti recyklace zkrátka není moc výnosné. Náklady zvyšují špatně vytříděné plasty. A kdo by chtěl být zpracovatelem, který na recyklaci jen tratí? Recykláty mají výrobní cenu dvakrát až třikrát vyšší než nový plast. Přestože tedy vědecká pracoviště i firmy přicházejí s novými způsoby recyklace, kvůli ekonomické stránce se jejich širší zavedení nekoná.

Třeba u PET lahví k recyklaci dochází. Čistý PET materiál se namele na malé vločky a propere se ve vodě, aby se odstranily nečistoty. Pak se buď roztaví, nebo ke zpracovateli putuje právě ve formě vloček. Linky pak z recyklovaného plastu chrlí pytle na odpadky, znovu PET lahve (nápoje v recyklovaných PET lahvích však mívají horší kvalitu) nebo dochází ke zvlákňování. Z dutých PET nitek nakonec vzniká také oblečení.

Z recyklovaného plastu jde ale ve skutečnosti vytěžit mnohem více. Celkem populární jsou výrobky jako lavičky, ploty nebo plastové terasy. Ač se to nemusí zdát, udělat z recyklovaného plastu esteticky přitažlivý produkt se výrobcům v těchto případech docela daří. Recyklát se dá využít také pro vybavení interiérů či na protihlukové stěny okolo dálnic. Zde se však dobře ukazuje ona ekonomická nevýhoda. Česká firma Inprokom, která je výrobcem protihlukových bariér, dříve variantu stěny z recyklovaného plastu nabízela, ale nedávno od ní upustila:

„Panely z recyklovaného plastu měly nepřiměřenou hmotnost, jejich výroba byla příliš náročná. To mělo vliv na cenu. Z vysoké ceny vyplývala nekonkurenceschopnost a mnoho dalších negativ. V současné době jsme se vydali cestou hliníkových panelů. Tyto panely mají vyšší životnost, jsou levnější a montáž je rychlejší,“ popisuje Petr Hrazdil z Inprokomu, proč plastovým stěnám v jejich firmě odzvonilo.

České inovace

Plasty může čekat i jiná budoucnost než klasický recyklační proces, skládky nebo spalovny. Česká společnost LOG ECO letos přišla s patentem technologie, která má potenciál problémy ohledně nedostatečných recyklačních kapacit vyřešit. Funguje na principu depolymerizace. Odpad není třeba třídit, technologie si poradí s plasty, komunálem, pneumatikami i nebezpečným odpadem. Finální látky, které po zpracování odpadu vycházejí ven, jsou vodní pára, spaliny z metanu, tekutina, která se dá použít pro průmyslovou výrobu polyetylenu, polypropylenu nebo propanu, a uhlík. Stroj údajně dokáže zpracovat 15 tun odpadu denně. Neporadí si ovšem úplně se vším, na základní surovinu umí zpracovat pouze plasty a další organické látky.

V červnu přišla s novou technologií, tentokrát ale určenou výhradně na zpracování plastů česká společnost Plastoil Europe. Stroj má plasty zrecyklovat 100% a přetvořit je na olej, který jde využít jako palivo. Pracuje zde opět princip depolymerizace. 1 kilogram plastu technologie přemění na 1 litr oleje.

Depolymerizaci odpadů nabízejí i další české firmy. Všechny mají jedno společné – při jejich recyklaci nemají vznikat žádné škodlivé emise, ale naopak znovu využitelné suroviny.

Legislativa pokulhává za občany

Protože v otázce recyklace není hlavní problém neochota lidí třídit odpad, zůstává s otazníkem, čemu přesně má pomoci nová odpadová legislativa, která má v České republice začít platit od roku 2021. Nové zákony obsahují cíle, jako zvýšit objem celkového recyklovaného komunálního odpadu z 39 % na 55 %, a to do roku 2025. Do roku 2035 bychom pak měli dosáhnout mety 65 %. Co se týče plastů, nové regulace upravují produkci obalů. Jednodruhové, a tedy snáze recyklovatelné obaly budou podle regulace levnější než obaly z více druhů materiálů – jako jsou PET lahve s PVC etiketami.

Česká odpadová strategie v podstatě kopíruje cíle EU. Unie v první řadě plánuje přejít k recyklaci všech použitých plastových obalů do roku 2030, od roku 2021 navíc vejde v platnost zákaz prodávat plasty na jedno použití. Rozloučíme se tak s plastovým nádobím, brčky, plastovými vatovými tyčinkami nebo polystyrenovými krabicemi na jídlo. Evropská legislativa dále zavede povinnost třídění bioodpadu, odpadních olejů, textilu a nebezpečných složek obsažených v komunálu. Do roku 2035 se má skládkovat pouze 10 % z celkově vyprodukovaného komunálního odpadu.

Hana Vincourová




Diskuse ke článku