Po měsíci války se stále bojuje o největší ukrajinská města, včetně metropole Kyjeva, a stále není rozhodnuto. Blitzkrieg se Moskvě nezdařil a začíná být jasné, že pokud vyjednavači neustoupí, bude to boj na měsíce a možná i roky. A jednou velkou Irpiní, o níž píšeme v následující reportáži, se může stát celá země.
„Dělejte. Narvěte se sem! Jedeme! Rychle!“ křičí řidič bílé dodávky, která zastavuje na druhém konci mostu v Irpini, městě, jež se nachází jen několik kilometrů od Kyjeva. Sedáme si a naproti nám se uvelebují dva policisté. V neprůstřelných vestách a se samopaly se na sedadla sotva vejdou. „Tamhle nám zastavte. Jsou tam dvě mrtvoly, musíme to prověřit,“ křičí na řidiče a vydávají se kamsi do ulic rozstříleného městečka. My bezradně postáváme a slyšíme nad hlavami střelbu, když u nás přibrzďuje modrá Lada Niva s červeným křížem za sklem.
„Oddělal jsem už čtyři auta, tak mi přispějte aspoň na benzín,“ říká řidič Ljoša a šílenou rychlostí se řítí středem Irpině. Nepřibrzdí ani u zpomalovacích retardérů, a tak chvílemi balancujeme u stropu. Okamžitě chápeme, že mu jedno auto vydrží tak půl dne, ale Irpiň dnes v tomto směru nabízí nepřeberné možnosti. Ukrajinští ženisté totiž ve snaze zabránit postupu ruských okupantů zničili most přes řeku Irpiň a auta se odsud nedostanou. Před rozbitým úsekem tak vzniklo parkoviště opuštěných vozů, jemuž se mezi místními říká hřbitov aut.
Plechoví miláčci tu stojí mezi rozházenými věcmi, kusy oblečení, válejí se tu plyšoví medvídci, kočárky… Některá auta mají rozbitá skla od toho, jak během své poslední cesty musela projet střelbou, několik jich je úplně spálených. I tady občas bouchne granát a nazdařbůh trefí to, co mu stojí v cestě. Majitelé už svá auta opustili a odešli do bezpečí v Kyjevě, ve Lvově nebo do ciziny. Mnozí z nich své auto už odepsali, a tak jsou vlastně rádi, že si ho někdo jako Ljoša za pakatel koupí, aby ho skákáním po retardérech zničil úplně.
Rusové sbírají mobily
Irpiň je už mnoho dní místem tvrdých bojů, které se odehrávají převážně na severní straně města (to mělo před válkou přes 60 000 obyvatel). Na té jižní stojí hřbitov aut a rozbitý most, jenž se vyskytuje snad na všech fotkách a záběrech z Ukrajiny po celém světě. Jsou vizuálně vděčné, protože ukazují akci v podobě klopýtání lidí na provizorních prknech přes říčku. Vlastním autem bylo možné dostat se z Kyjeva jen před první most, dál se muselo pěšky, stejně jako přes říčku přenášejí vojáci na nosítkách proviant i střelivo, zpátky proudí ranění a uprchlíci.
Den po našem příjezdu tu zastřelili amerického novináře Brenta Renauda a zranili jeho kolegu. Stalo se tak na ukrajinské straně kousek od mostu s podobným šílencem v autě, jako byl Ljoša, když na cestě nezastavil na výzvu ukrajinských vojáků. Jestli pak po autě skutečně stříleli oni, je ale kvůli nepřehledné situaci a značné nervozitě těžké zjistit. Po smrti Renauda starosta Irpině město pro novináře uzavřel, a tak jsme na dlouhou dobu byli poslední, kdo se mohl podívat, jak to na přední linii vypadá.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
