V prvním díle UrbeXu jsme ukázali chátrající sklářskou továrnu Elias Palme v Kamenickém Šenově. Čím si rodinná firma získala svůj věhlas a ocenění na mezinárodních výstavách ve Vídni či Barceloně?
Český křišťál dokázali kamenickošenovští skláři vyleštit a vybrousit tak, že pozoruhodným způsobem rozkládal světlo, a sklo tak bylo ideální pro výrobu luxusních lustrů. Velmi rychle je firma dodávala do celého světa – například tehdy největší křišťálový lustr na světě o průměru deseti metrů do hlediště Královské opery v Římě, lustry z Palmeho továrny zdobily i opery v Miláně nebo Sydney a několik významných budov v New Yorku.
Sklářská výroba z tohoto místa zmizela za totality, od revoluce už místo nemá žádné využití a pomalu se rozpadá. Zachránit se podle odborníků z velké části dá, konstrukce ale stále víc svádí boj o čas.
Pokračování 2 / 11
Průčelí hlavní budovy s ozdobnou omítkou. Z areálu továrny je právě hlavní secesní budova s prvky eklektismu architektonicky nejcennější. V roce 1905 ji nechali vybudovat synové zakladatele rodinné firmy Eliase Palmeho. Autorem je stavitel Adolf Richter. Hlavnímu štítu dominoval motiv vycházejícího slunce s nápisem Elias Palme a daty založení firmy a výstavby sklárny. Dnes je střecha budovy už částečně propadlá a vnitřek horní části v havarijním stavu.
Pokračování 3 / 11
Stavba "Eliášky" z archivu Františka a Jaroslava Brzkových Pohled na stavbu továrny v ulici s příznačným názvem Lustrárenská. jejím základem je doznívaný železobetonový skelet. Krovy byly ze dřeva. Objekt byl později rozšířen o další provozní budovy až na areál o rozloze 6.622 m².
Pokračování 4 / 11
Původní podoba secesního průčelí budovy z archivu Jaroslava a Františka Brzkových Kolem areálu stával plot, který se ovšem nedochoval. V hlavní budově sídlilo vedení firmy, byl v ní výstavní sál a pracovali tam i kreslíři a návrháři. Továrna také nebyla jen výrobním podnikem, ale ve své době i kulturním centrem jednoho z největších obchodních center monarchie, kde sídlili obchodníci se sklem, lustry a luxusním zbožím.
Pokračování 5 / 11
Pohled na hlavní budovu továrny ze dvora. Celý dvůr je zarostlý, většina oken bez skel. V části budovy se světlíkem se za použití kyselin lustry opracovávaly do finální podoby. Vnitřek budovy tak měl podobně jako laboratoře kachlové stěny, které se z části dochovaly.
Pokračování 6 / 11
Vnitřní část zpracovatelské budovy
Pokračování 7 / 11
Elias Palme - bývalá slévárna V tomto prostoru se vyráběly kovové komponenty pro lustry. Sklo jako takové do továrna firma dovážela, ze svého jiného provozu. Za války se tady vyráběly části pro výzbroj a výstroj německé armády.
Pokračování 8 / 11
Práce ve slévárně z archivu Františka a Jaroslava Brzkových
Pokračování 9 / 11
Pohled do bývalé skladové části továrny V tomto prostoru se vyrobené lustry fotily, balily a čekaly na export. Součástí byl i fotoateliér, který už je ale zbořený, takže z něj zůstaly jen sutiny. Firma odtud lustry vyvážela do celého světa od Indie po New York.
Pokračování 10 / 11
Část, kde býval fotoateliér
Pokračování 11 / 11
Rodinná fotografie z archivu Palme - Waldemerových Nejluxusnější lustry z továrny Elias Palme osvětlovaly například milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě. Firma vyráběla i skleněný nábytek pro indického Mahárádžu.
