Brutální realita české zahraniční politiky: Kdo jsou naši papíroví spojenci a skuteční nepřátelé?

V průběhu krátkého času jsou informováni ministr obrany, náčelník generálního štábu, prezident i představitelé vlády. Vše nasvědčuje tomu, že země byla napadena cizí mocí. Premiér Andrej Babiš, jenž vládne už potřetí, spěchá z Průhonic do Prahy, kam na osmou ráno svolal Bezpečnostní radu státu. Jeho bezpečnostní poradce mu doporučuje, ať se schůzka odehraje ve vládním krytu pod Kramářovou vilou. To předseda kabinetu odmítá. Prezident Petr Pavel, vrchní velitel ozbrojených sil, není v Česku, ve španělské Andalusii testuje motorky. K jednání se připojuje on-line. Po dvouhodinovém vypjatém rokování žádá vláda parlament o vyhlášení stavu ohrožení.

Když se mlha nad Čáslaví dopoledne rozplyne, vojenští experti začínají mít jasněji. Základna byla zasažena nepřátelskou raketou. Podle jejích úlomků se má jednat o ruskou balistickou střelu Orešnik (v překladu Líska).

Brusel, Belgie, 20. listopadu 2030. Protože zásah ruskou raketou v Čáslavi byl jasným porušením mezinárodního práva a jednalo se o vojenské napadení členské země NATO, v Bruselu se koná speciální zasedání Severoatlantické aliance. Už existují důkazy, že orešnik byl odpálen z nově zřízené ruské vojenské základny nedaleko západoukrajinského Užhorodu. Je to další ze základen u hranic NATO, které Rusové postavili na Ukrajině, již definitivně dobyli přesně před rokem. Střela bez problémů proletěla děravou slovenskou i českou protivzdušnou obranou, o jejímž dobudování se planě diskutuje mnoho let.

Zástupci členských zemí vedou v Bruselu diskusi, zda má být uplatněn článek 5 Severoatlantické smlouvy, který stanoví, že ozbrojený útok proti jednomu členovi je považován za útok proti všem. Všichni přítomní vyjadřují jednoznačnou slovní podporu České republice. Poláci, Skandinávci a zástupci Pobaltí jsou pro uplatnění článku 5 a navrhují v odvetě bombardování ruských pozic u ukrajinského Kyjeva střelami Tomahawk. Němci jako vždy váhají, protože se chystají dokončit jednání s Moskvou o znovuotevření plynovodu Nord Stream. Do války s Ruskem se většině členských zemí ale nechce. Prý stačilo těch několik krvavých let na Ukrajině, která Západ i tak prohrál. V politice končící maďarský premiér Viktor Orbán z dovolené na Krymu vzkazuje, že pověřil svého zástupce, aby vetoval vojenskou odvetu proti Rusku. Uplatnění článku 5 bylo na schůzce v Bruselu odmítnuto. Hlavní slovo nakonec měla zpráva, jež dorazila z Washingtonu od amerického prezidenta J. D. Vance: Amerika do konfliktu s Rusy nejde.

Zdá se vám tento příběh z budoucnosti přitažený za vlasy? Myslíte si, že je nemožný? Ani ne. Inspirací pro jeho sepsání mi byla nová kniha Carla Masaly Když vyhraje Rusko. Možný scénář. Ta vyšla nedávno česky a v sousedním Německu je to letos bestseller, který má mnoho dotisků. Masala je jedním z nejcitovanějších německých bezpečnostních analytiků a je profesorem mezinárodní politiky na Bundeswehr University v Mnichově. Ve své knize popisuje obsazení estonského pohraničního města Narva ruskou armádou. I v jeho případě je to sice fikce, ale autor u toho používá i reálná fakta a vychází z dostupných analýz i z informací, jimiž disponuje ze zákulisí. A dochází k závěru, že NATO proti Rusku kvůli malému Estonsku vojensky nezasáhne. Proto se ptá: A co když Rusko současnou přetahovanou se Západem vyhraje?