Telka k nezaplacení: Vláda chce zvýšit koncesionářské poplatky, ale jak má dnes vypadat veřejnoprávní médium?

Že je potřeba zvýšit koncesionářské poplatky, bylo dlouho jasné. Nezvýšily se od roku 2008 v případě České televize, u rozhlasu dokonce od roku 2005. Alternativou bylo buď markantní zeštíhlení programu, anebo zestátnění veřejnoprávních médií po vzoru Slovenska a Maďarska. A orbánovskou cestou asi jít nechceme, byť po ní někteří opoziční politici pošilhávají.

Vyšší poplatky než u nás jsou například v Chorvatsku, Slovinsku a Polsku. Naopak Portugalci platí méně, jen tři eura, ale jejich televize je financovaná z výnosů z reklamy, a tedy více komerční než naše. České poplatky by se nově měly zvýšit u televize ze 135 na 150 korun a u rozhlasu ze 45 na 55 korun. Novela zároveň obsahuje možnost v budoucnu zvýšit poplatky o inflaci pouhým nařízením vlády, tedy bez nutnosti hlasovat o nich v parlamentu. Do rozpočtu ČT má díky tomu přibýt 865 miliónů korun, v případě ČRo 331 miliónů. To je samotná finanční stránka, kde by v zásadě neměl být problém. O nutnosti zvýšení poplatků se vědělo dlouho a většina odborné veřejnosti v tomto ohledu neprotestuje.

Co je veřejná služba

A teď přicházejí otazníky. Za prvé, vláda se vyhnula diskusi o tom, co všechno je veřejná služba. Přitom tahle otázka se v posledních letech nabízí čím dál víc. Česká televize i rozhlas vyrábějí v součtu desítky podcastů. Jak ct24.cz, tak iRozhlas jsou fakticky zpravodajské weby, iRozhlas navíc přináší i publicistické texty populárních vyhraněných autorů, jako je Apolena Rychlíková. Nejnověji pak velké diskuse vzbudil podcast o sexu Slast novinářky Lindy Bartošové. Reálně tak z koncesionářských poplatků platíme i dva zpravodajské weby, desítky podcastů, profily na sociálních sítích a další formáty. Možná to všechno má být součástí veřejné služby, média se koneckonců absolutně proměnila a ta veřejnoprávní nezůstávají pozadu. V tom případě by ale politici měli jejich roli nově definovat, měla by proběhnout veřejná debata a jasné vyjádření, že takovou veřejnou službu chceme. Při definici veřejnoprávních médií před třiceti lety veřejnost a mediál­ní kruhy přijaly fakt, že ČT a ČRo budou konkurovat soukromým televizím a rádiím. Že vstoupí i na trh psaných médií či podcastů, už veřejnou debatou neprošlo.

K podrobnější definici veřejné služby vyzývá i Evropská komise, na což upozorňuje šéf Asociace provozovatelů soukromého vysílání a ředitel Radia Impuls Jiří Hrabák: „Argumenty toho typu, že dosavadní definice v zákonech či teoretických publikacích je dostatečná, jsou liché. Nakonec si to už uvědomili v některých evropských státech. I Evropská komise vyzývá k jasnějšímu vymezení veřejné služby,“ říká Hrabák. Zákony v současném znění o mnoha činnostech ČT a ČRo specificky nehovoří a ani aktuální novela na tom nic moc nemění. Například v případě rozhlasu starý zákon neuvádí nic o webu, novela jen přidává větu o tom, že rozhlas „poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 na svých internetových stránkách a prostřednictvím aplikací Českého rozhlasu“.

Podle Hrabáka tahle nejistota ohrožuje komerční média: „Není totiž možné, aby tady někdo například investoval do rozvoje nového rozhlasového programu a poté, co se zjistí, že daný typ programu je úspěšný, vznikla konkurence na poli veřejnoprávního vysílání financovaná třeba i dvojnásobnými prostředky z peněz občanů. A to je jen střípek z našeho pohledu,“ dodává Hrabák.