Ukrajinská podnikatelka Lesja Kopčuková dvakrát do měsíce naplní dodávku vším možným, co se podaří posbírat. Naloží i sady maskáčových obleků, které v mezidobí mezi výjezdy ušije ve svém krejčovském salónu. S pomocí přátel z iniciativ #ProjectHemingway či @ppocitac sežene další věci, jako jsou počítače pro vojáky nebo hračky pro děti v přífrontové zóně. S dodávkou plnou až po střechu pak vyjíždí z Česka směr Ukrajina. Jedna z obvyklých forem pomoci.
Zatímco polským celníkům je při výjezdu všechno jedno, ti ukrajinští lehce protestují. Paní Lesja je usadí argumentem, že přece veze věci vojákům na frontu a osoby dlící v zázemí do toho nemají morální právo jakkoli mluvit.
Paní Lesja se řítí kupředu hnaná vůlí pomoci spolubojovníkům a cestu dlouhou kolem dvou tisíc kilometrů udělá na jeden zátah. Kompletů už ušila a dovezla skoro stovku a je o ně zájem. „Můžu taky jeden dostat?“ ptá se Dyma, čerstvý absolvent důstojnické školy v Oděse. Dostává se na něj, a tak se raduje z oděvu, který sice není předpisový, zato poskytuje daleko větší teplo než fasované uniformy.
„Jsem z Ukrajiny,“ odpovídá paní Lesja na otázku, proč za dva roky neztratila nic ze svého nadšení i přes to, že se po celé zemi šíří skepse kvůli případům obrovské korupce v civilním sektoru i armádě. „Nemůžeme ty chlapce v zákopech jen tak nechat být. Ať si to zkusí ti, kdo kritizují, sedět v díře, kde se nemůžete ničím ohřát,“ říká.
Nadšenci války
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
