Kolika lidí v České republice se dotýká problém se závislostmi? Jsou jich milióny. Ne u každého se ale projevuje rizikové chování. Problémů v oblasti drog, zneužívání léků, alkoholu, kouření, hazardu či digitálních závislostech u nás ale neubývá. Naopak. Vláda proto schválila 5. března Akční plán politiky v oblasti závislostí 2023–2025, v němž jsou návrhy zásadních změn, které připravil tým Jindřicha Vobořila. Co všechno z těchto nápadů se ale dostane do legislativního procesu? Poučíme se u toho z něčeho? Co se nakonec podaří reálně změnit? A k čemu už politici nebudou mít odvahu?
Jindřich Vobořil (56) se věnuje problematice závislostí už mnoho let a je také ředitelem Společnosti Podané ruce, jež se těmito otázkami zabývá. Připomíná proto, že z minulého vládního Akčního plánu se 60 procent věcí vůbec nesplnilo. Vždy je to ale spojeno s penězi. Kromě nového Akčního plánu ještě existuje Národní strategie v oblasti závislostí 2019–2027. V čem se liší? „Strategie je více obecná a je dost osekaná ve svých záměrech. Já se v Akčním plánu vracím k některým záměrům, třeba, aby existoval regulovaný trh s některými látkami, jež jsou dnes zakázané. Přichystáme konkrétní zákonné úpravy, které to absolutně změní. To se týká konopí, což je dlouhodobé téma hodně sledované veřejností a médii. Chtěli bychom třeba změnit i model financování adiktologických služeb, protože to je hrozně důležité. Chceme odklon od dotací, protože dotace jsou ta nejhorší varianta způsobu financování. Je pak potřeba připravit daňové zákony, jež se musí řešit rychle. Potřebujeme to ale sladit s ministerstvem financí, které vidí především výběr daní a my vidíme spíše řešení dopadů závislostí. Může v tom být v něčem málo rozdílný pohled,“ vysvětluje Vobořil v rozhovoru pro Reflex. Jaké konkrétní jsou tedy jeho záměry?
Vypadá to, že po dlouholetých vášnivých diskusích, k nimž kdysi přispěl i Reflex, se blíží legalizace konopí. Že si prostě budeme moci marihuanu koupit na regulovaném trhu. Počítáte s tím?
Ano. Některé látky, třeba konopí, jež jsou méně rizikové, by měly být dostupné i pro neléčebné účely na přísně kontrolovaném trhu. Prohibice v tomhle nefunguje, výsledky to nepřineslo. Ale i mně léta trvalo, než jsem nabyl přesvědčení, že je nutné zásadně změnit postup. Dám příklad. Tabákový průmysl po desítkách let boje s vládami a regulátory přišel nakonec z donucení s méně rizikovými alternativami ke klasickým cigaretám. To umožňuje daleko lépe než na černém trhu kontrolovat, kdo a co komu prodává. Funguje to. To může platit i pro dobře kontrolovaný trh s konopím. Třeba po změně zákonů v Kanadě počet mladistvých uživatelů konopí klesá. Nezmizel, ale klesá. K tomu další poznámka – prodávané výrobky budou muset také u nás obsahovat informace, z čeho jsou vyrobené a jaké je riziko užívání. Kontrolovaný trh také omezí místa prodeje, množství, komu se to prodává, a omezí typy prodejců.
Můžeme vycházet ze zkušeností v Nizozemsku, kde si v coffee shopu trávu jako dospělý koupíte bez problémů?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
