Vždy, když vypukne v poslední době ve světě větší válečný konflikt s účastí některého z globálních geopolitických hráčů, začne se brzy mluvit o tom, že za vším jsou velké ekonomické zájmy. S energetickou náročností stále složitější ekonomiky v rozvinutých státech se navíc více objevují i úvahy o tom, jak moc stojí za kterou válkou ropa, plyn či další důležité suroviny. Stejné je to i kvůli Ukrajině.
Tyhle dohady samozřejmě frčí i nyní. S trvající válkou na Ukrajině se objevují nejrůznější teorie o tom, co stálo za jejím vypuknutím nebo co ho mohlo minimálně také ovlivnit. Jednou z nich je i představa, že konflikt vyvolal souboj o zdroje energie a nerostné suroviny. Ukrajina je sice v tomto ohledu známá spíše jako tranzitní země, přes kterou vedou ropovody a plynovody z Ruska do Evropy, ale i ona disponuje nezanedbatelnými zdroji surovin.
Boj o suroviny
Ukrajinské surovinové zdroje byly v hledáčku Ruska očividně už delší dobu. Dobře to bylo vidět v souvislosti s obsazením Krymu v roce 2014. Rusko rychle ovládlo tamní energetickou infrastrukturu a předalo ji své státní firmě Gazprom. Zároveň vyhlásilo kolem Krymu výlučnou ekonomickou zónu, aby si pojistilo těžby surovin v okolním Černém moři.
Podobně platí, že válka v Donbasu už po roce 2014 uzavřela v této oblasti ukrajinský projekt na těžbu břidlicového plynu, který budovala britská společnost Shell v Doněcké a Charkovské oblasti.
Teď pro změnu Rusko srovnává se zemí Mariupol, jenž patří k jedněm z center ruskojazyčné části Ukrajiny. Politicky proto nedává smysl tohle „ruské“ město úplně zničit. Pro Rusy je ale asi důležitější získat přístav jako bránu k vývozu energií, ať už půjde o export donbaského uhlí, nebo dalších surovin.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
