Američané a NATO nejsou první, kdo si na Afghánistánu vylámal zuby. Před nimi odtud s velkými ztrátami odtáhli Britové i Sověti. U těch posledních přispěl vojenský debakl dokonce k rozpadu sovětského impéria, pádu komunismu a začátku nové éry. Stojíme i teď na počátku další globální změny?
Most přátelství přes řeku Amudarju, dělící Afghánistán od bývalé sovětské republiky Uzbekistán, postavil Sovětský svaz na počátku okupace Afghánistánu v roce 1982, aby umožnil rychlé přesuny vojenských jednotek. Do světového povědomí se dostal 15. února 1989, kdy přes most přejel poslední sovětský vojenský konvoj obrněných transportérů a generál Boris Gromov symbolicky jako poslední sovětský voják opustil horkou afghánskou půdu.
Tehdy se uskutečnila krátká ceremonie s nezbytnými květinami a Sovětský svaz tím uzavřel deset let vojenské přítomnosti v Afghánistánu. Stála ho 14 453 mrtvých vojáků a obrovské finanční zdroje. K tomu je třeba připočítat morální škody ve společnosti. SSSR totiž najednou nebyl neporazitelný, afghánská válka mu přinesla zcela zbytečné oběti – a o tom všem se v tehdejších podmínkách glasnosti mohlo relativně svobodně mluvit a psát. Debakl nepochybně přispěl k rozpadu sovětského impéria, dovršenému koncem roku 1991 vznikem samostatných států.
Opakování filmu
Situace se opakovala v minulých týdnech. Na konci vojenské přítomnosti Západu v Afghánistánu se přes most Přátelství chaoticky valily prchající vládní afghánské jednotky, které navíc na mostě uvízly, protože je Uzbekistán zprvu nechtěl pustit do země. Na počest odchodu USA a NATO ze země se nekonala ani žádná ceremonie. Nebyla na ni chuť a ostatně ani čas. Z největší vojenské základny v Bagrámu se Američané vytratili ve tři ráno, aniž afghánským partnerům cokoli řekli. Ještě předtím, v únoru 2020, uzavřeli za zády partnerské kábulské vlády dohodu s Tálibánem v katarském Dauhá o svém stažení výměnou za záruky, že Afghánistán nebude zázemím pro mezinárodní terorismus.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
