Jaromír Petelík, zastupitel KSČM na Praze 8 a asistent místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše (jde o místopředsedu s lidskou tváří) se na Facebooku svěřil svým přátelům s projektem na reformu české společnosti. Projekt má spočívat v tom, že pravičáci budou rozvěšeni po městech republiky, podnikatelé budou násilím vyvlastněni a jejich rodinám bude do desátého kolena zabaven majetek.
Projekt není převratně nový, převratně nové je pouze to, že o něm pan Petelík veřejně žvaní ve chvíli, kdy KSČM přes všechny neoddiskutovatelné úspěchy zatím pořád ještě nemá sílu ho realizovat.
Komunistická strategie, která se v minulosti ukázala být velmi účinnou, spočívala v tom, že o věšení, vyvlastňování a majetkových konfiskacích se veřejně nežvanilo, sliboval se pravý opak: nikdo se, milá kůzlátka, nemusí hodného strýčka vlka bát. Když pak pitomá kůzlátka odstrčila petlici (zdá se, že se k tomu dnes navzdory minulým zkušenostem chystají znovu), začalo se věšet, vyvlastňovat a konfiskovat, až se hory zelenaly. Proto je hněv komunistických papalášů z Prahy osm pochopitelný: nezkušený zelenáč zbytečně mluví o tom, o čem jiní, zkušení, zatím takticky jenom sní.
Nemá přece smysl dělat rovnou baf ve chvíli, kdy se bafař zatím ještě ani nedokázal pořádně namaskovat, vyválet si packy v mouce a vykloktat šálek smetany. Pan Petelík projevil to, čemu Vladimír Iljič Lenin trefně říkával „levičáctví, dětská nemoc komunismu“.
Předsedkyně PS PČR Miroslava Němcová si přečetla ohnivou výzvu pana Petelíka a rozhodla se ho zažalovat za naplnění podstaty trestného činu vyhrožování násilím jednotlivci a skupině osob. Smím-li si to dovolit, prosil bych ji, aby tak nečinila. Dopřála by panu Petelíkovi zcela zbytečných pár minutek prchavé slávy. Myslím, že se mu jí dostalo zcela dostatečně už tím, že jeho plány dostaly tak pěknou publicitu.
Na druhé straně chápu, že když pan Petelík sní o tom, jak se bude věšet, vyvlastňovat a konfiskovat, mohou se jiní obírat tím, co mu za to provést. Asi nic.
Já si jen melancholicky vzpomněl na staré zašlé časy. Když se náš starý dobrý císař Josef II. kdysi rozhodl dopřát svým poddaným náboženskou toleranci, měli jeho spolupracovníci strach (jak se ukázalo, zcela zbytečný), že to úplně rozvrátí náboženský život v Zemích Koruny české. Proto vydal tzv. „Prügelpatent“.
Z protestantských církví byly povoleny pouze evangelíci augsburgského vyznání (luteráni) a reformovaní. Pokud by přišel na vrchnost nějaký Petelík a prohlásil se za „beránka“, „adamitu“ či něco podobného, měl hned na místě dostat pětadvacet na prdel. Tato procedura se měla opakovat i při každém dalším pokusu o registraci.
To ale ještě není všechno: Náš dobrý císař znal své Pappenheimské, a proto nařízení doplnil ještě o další odstavec. Pokud by snad někdo přišel na vrchnost a prásknul svého souseda, kamaráda atp. za to, že je „beránek“, „adamita“ nebo něco podobného, měl hned na místě dostat taky na prdel, ale jen dvanáct. (Podotýkám, že tehdy ještě neexistovaly technické možnosti, které máme k dispozici dnes, takže nebylo možno dotyčného nahrát, protože mediální svět byl dosud v zárodcích, nebylo ani možné nahrávku poslat panu Kroupovi do MfD – a oznamovači tedy nehrozilo, že by se mohl v budoucnu stát senátorem, takovou instituci ostatně stará monarchie ani neznala).
Císař měl pověst novátora, ale v jádře byl, jak vidno, konzervativec. Myslil si totiž, že udávat se nemá. Loajalitu udavače ovšem ocenil jemným zvýhodněním: ne rovnou pětadvacet, ale pouze dvanáct.
Ovšem, dnes žijeme v jiné době. Navíc jsem přesvědčen, že aktivita pana Petelíka je záslužná: kůzlátka dostala zase jednou nechtěný, ale slyšitelný a poučný signál. Pokud jim to ještě nestačí, Pán Bůh s nimi a zlý pryč.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
Aktualizace: Domnělý příspěvek Jaromíra Petelíka je nejspíše podvrh. Panu Petelíkovi se tak omlouváme.
