Synonymem architektury nejsou pro Josefa Pleskota monumenty, ani ikonické stavby, kterých má na kontě několik. Společným jmenovatelem jeho realizací je člověk a to, jakým způsobem na něj prostor, ve kterém žije, působí. Sociální rozměr začal do svých návrhů promítat hned po škole a následujících 40 let nepřestal. A taky se nikdy nepřestal prací bavit. „Myslel jsem, že to bude mít nějaký hladký dojezd, nebo dolet, kdy to začne klesat rychleji, nebo dráha bude plošší. Ale zatím pořád dělám a nemám syndrom vyhoření,“ říká jeden z nejoceňovanějších českých architektů, jenž stojí na prahu nové zakázky: vrátit Pražskému hradu „nepatetickou slavnostnost“, která se podle něj za vlády Václava Klause stala nafoukanou a s Milošem Zemanem ji zastřela vulgarita a hospodskost.
