Nevěřím, že se nad Babišem dá zvítězit programem. On žádný nemá, ale u svých voličů má podobné postavení, jako míval kdysi Václav Klaus a Miloš Zeman, říká politolog Stanislav Balík na otázku, jak porazit Andreje Babiše. Považuje přitom rozumnou spolupráci pravice s piráty za nutnou.
Opoziční strany ODS, lidovci a piráti si v průběhu ledna zvolily nová vedení, mají ambice zasednout v příští vládě. Mají kromě ambicí i reálnou šanci vyprovodit Andreje Babiše ven ze Strakovky?
I když vím, že to může znít alibisticky, tak musím odpovědět, že šanci mají, ale záleží na podmínkách. Ukažme si to konkrétně. Když vycházejí průzkumy volebních preferencí, hojně se komentuje TOP 09, STAN a KDU-ČSL, že se pohybují kolem pětiprocentní hranice. Pokud půjdou do voleb všichni samostatně jako v roce 2017 a propadnou, může ANO stačit k vládě jediný partner. Není přitom ani vyloučeno, že obdoba dnešního vládního spojenectví může mít klidně ústavní většinu. Moc se ale nekomentuje, že jen o statistickou chybu se nad pětiprocentním prahem pohybují sociální demokrati a komunisté. Není vůbec vyloučeno, že Andrej Babiš přežene svůj pohlcovací apetyt a vysaje ještě něco málo socialistů a komunistů a obě strany vypadnou mimo Parlament. Pak najednou může být situace úplně jiná. Babišovi se může stát, že skončí jako Vladimír Mečiar v roce 1998 – vyhraje volby, ale nebude mít s kým sestavit vládu. Stejně snadno to může skončit zcela opačně – třeba že bude mít v důsledku propadnutí spousty hlasů většinu sám.
Na opoziční strany se snáší kritika, že nejsou schopny nějaké integrace, nemají konkurenceschopný program, s „Antibabišem“ si nevystačí atd. Sdílíte skepsi téhle kritiky?
Jen částečně. Nevěřím, že se nad Babišem dá zvítězit programem. On žádný nemá, je čím dál zřetelnější, že nemá žádnou koncepci, ale povlává ve větru. Jeho voliče zkrátka nepřesvědčíte tím, že budete mít propracovanou koncepci ochrany životního prostředí či zahraniční politiky. Kritiku sdílím stran nedostatečné integrace. ODS se třeba vyčítá, jak to, že nemá třicet a víc procent jako za Topolánka. Jenomže tehdy byla na pravici jediná. Chce-li si pravostředová část politické scény uchovat naději na posílení své pozice a vlivu, musí překonat sektářské mentální nastavení posledního desetiletí, že stačí rozdílný pohled v jedné oblasti, abyste si zakládal vlastní stranu. Úspěšné pravostředové evropské strany minulosti i současnosti jsou širokými uskupeními, kde se uvnitř střetávají frakce, cizeluje se společná pozice, ačkoli spolu nesouhlasí v každém kroku.
Ono se řekne užší spolupráce, předvolební koalice, integrace, ale jak by reagovali dosavadní voliči opozičních stran? Těm lidoveckým vadí Kalousek z TOP 09, voliči ODS by zase stěží skousli nějaké bližší spojení s piráty a naopak…
To je největší mentální překážka, už jsem o ní mluvil. Pravici ovládla sektářská mentalita, že pokud s někým nesouhlasím ze sta procent, nemůžeme být ve stejné straně, nemohu ho volit. A nejenom to – nemohu s ním ani spolupracovat ve vládě, protože to je zrada! Dokladem je třeba reakce gurua pravicové internetové publicistiky Miroslava Macka na zvolení Saši Vondry místopředsedou ODS a na úvahy o kandidatuře Michaela Žantovského za ODS do Senátu. Macek to hodnotí negativně jako důkaz „albrightizace“ ODS. Tito lidé, a není jich ve všech stranách, které jste zmínila, málo, říkají „A“, s kým a proč ne. Neříkají ale „B“ – kdo jim zůstává na spolupráci. Jasně, chápu, že názory pirátů jsou pro pravicové voliče v mnohém jinou galaxií, ale zbývá pravici něco jiného než rozumná spolupráce s těmito reprezentanty sociálních liberálů? Dokud se tohle nezmění, bude nás Babiš bačovat ještě dlouho.
Mimochodem, kam se podle vás ztratili pravicoví voliči? Anebo se společnost tak proměnila, že tu poptávka už není?
Nevím, jestli se úplně ztratili. Rozdrobili se do spousty malých stran, pár procent úplně propadlo mimo Parlament, část je v důsledku volebního systému podreprezentována. Hlavně ale došlo ke generačním posunům. Mladá generace není automaticky doprava, jak se to zcela mimořádně dělo po roce 1989, ale zhlíží se v náladách a přístupech reprezentovaných piráty. A také není od věci připomenout si věkovou proměnu společnosti. Průměrný věk populace vzrostl od roku 1990 o šest let, lidí starších 65 let bylo v roce 1990 12,5 %, dnes je to asi 20 %. To vůbec nejsou malé posuny. Od narůstající skupiny seniorů nemůžeme čekat, že bude automaticky volit pravicově. A rozhodně nemůžeme zapomenout na zklamání z výkonu pravicových vlád po roce 1989, zvláště té Topolánkovy, a šílené katarze vládnutí Nečasova.
Hlavní vyzývatelé ANO, tedy ODS a piráti, ovšem stále oscilují kolem dvanácti až patnácti procent, což je jen polovina Babišových voličů. Je možné mu jich část přebrat, když s jejich přízní zatím významněji nepohnul žádný z jeho prohřešků ani zřejmá chaotičnost jeho vládnutí?
Kdyby někdo věděl, jestli je to možné, a hlavně jak, už by to udělal. Andrej Babiš má u svých voličů podobné postavení jako kdysi Václav Klaus či Miloš Zeman – také bylo spoustě jejich voličů jedno, co konkrétně dělají, jestli se nezpronevěřují svému programu, odpouštěli případné přešlapy. Navíc se Babiš šikovně postavil doleva – a tam víme, že jsou voliči na své reprezentanty méně nároční. Vzpomeňme na středočeskou ČSSD v roce 2012. Tehdy byl s milióny korun v krabici od vína zatčen na ulici středočeský hejtman David Rath – a strana, kterou do té doby reprezentoval, po pěti měsících opět zvítězila v krajských volbách.
Stále se mluví o skvělém Babišově marketingu. Je opravdu tak skvělý?
Ano, Babišův marketing je až neuvěřitelně účinný – je stavěn na míru jeho voličům, a navíc staví na jedné věci, kterou má málokdo jiný. Premiér nemá sebemenší problém bez začervenání dnes něco tvrdit, zítra podporovat úplný opak a pozítří popřít úplně všechno. A ještě to vydává za přednost. Ostatní se přinejmenším stydí.
Proč ostatní strany nebojují s ANO stejnými zbraněmi?
To se musíte zeptat přímo jich. Část z nich to prostě neumí, část to nechce dělat, nechce přistupovat na prznění politiky a na její degradaci v Babišově pojetí.
Jak a čím je tedy podle vás možné porazit Andreje Babiše?
Silnější spoluprací na pravici, nabídnutím věrohodných kompetentních a charismatických tváří, zvláště ekonomických expertů (i v tomhle mají současné opoziční strany velké rezervy), vést boj podobnými prostředky jako Babiš – dobrým marketingem. A spoléhat i na hodně toho „štěstíčka“, jak rádi říkají fotbalisté či hokejisté.
