Ondřej Tesárek (29) vystupuje na YouTube a dalších sociálních sítích pod přezdívkou Bratříček. Zaměřuje se výhradně na politiku a bere si na mušku politickou korektnost, omezování svobody slova či agresívně pojatý aktivismus. Sám se označuje za jednoznačně prozápadně orientovaného člověka. Přesto byl nedávno kompletně a bez náhrady vymazán z Facebooku.
Kdo je Bratříček a jak se dostal k tomu, co dělá?
Pokud jde o přezdívku, ta inspirace Krylem je neoddiskutovatelná. Ale datuje se už do mých asi patnácti let, kdy jsem si vybíral přezdívku na internet. Poslechl jsem si Bratříčku, zavírej vrátka, jsem přirozeně antikomunistický, prozápadní člověk, vyrostl jsem v takové rodině, tak jsem si vzal tuhle přezdívku a už ji používám vlastně půlku života. Ale když teď mluvím ve veřejném prostoru o politice, dávám si samozřejmě velký pozor, abych se Karlem Krylem nějak nezaštiťoval. Já tohle používání a přivlastňování symbolů obecně nemám vůbec rád.
Čím se živíte?
Jsem produktový manažer, navrhoval jsem software. Pocházím z malé vesnice a mám k životu na venkově silný vztah. Deset let jsem bydlel jinde, kvůli kariéře, v Plzni, v Praze. Ale pořád jsem se stejně chtěl vrátit domů. Když na to moje přítelkyně kývla, tak jsme postavili dům. V tu chvíli pro mě padly veškeré důvody, proč pracovat pro cizí firmu, i když to neslo velmi dobré peníze. A taky jsem po těch deseti letech práce měl pocit absolutní prázdnoty. Tak jsem založil Bratříčka a začal na internetu říkat svoje názory. Začalo mě to bavit. Neřešil jsem profesionalitu, řešil jsem jenom to, jestli věci, co na internetu říkám, dávají lidem smysl.
Vy tedy už neděláte nic jiného než aktivity kolem Bratříčka?
V červenci jsem dal výpověď a dělám jenom tohle. Do konce roku bych rád zjistil, jestli je to k uživení. Ale nejsou to jediné moje plány. Populární youtubeři s dětským a teenage publikem vydělávají na reklamě desítky tisíc měsíčně. Politická YouTube scéna, na Západě běžná, se u nás zatím rodí.
Jaká je tedy finanční stránka věci? Kolik se tím dá v Česku vydělat?
Začnu trochu jinak, zeširoka. Já nechci být youtuber. Platformu používám stejně jako řada jiných lidí, co mluví o politice, ze dvou důvodů. Je to zadarmo a je to neomezené. Ale já jsem spíš tvůrce obsahu. Označení youtuber značí, že bych byl někdo, kdo se snaží točit co nejvíce videí s co největší sledovaností, aby protočil reklamu. To já nikdy dělat nechci, protože by mi z toho asi selhal mozek. Já chci být ve vztahu k obsahu, který vytvářím, maximálně svobodný. To by z pozice člověka závislého na views a příjmu z reklamy nešlo.
Jak toho jde dosáhnout?
Zaměřil jsem se na Patreon (crowdfundingová platforma založená na principu pravidelných příspěvků; pozn. red.), na lidi, kteří mne budou podporovat měsíční částkou. Tím pádem nejsem nucen dělat každý den nové video, abych nabral počty zhlédnutí. Je to vysoce nestabilní zdroj příjmů, ale uživit se tím dá. Já mám vcelku unikátní akvizici lidí, kteří mne sledují. Ještě nedávno jsem byl ve stavu, kdy jedno procento mých odběratelů bylo mými patrony. Měl jsem deset tisíc odběratelů a sto patronů. Teď se počet odběratelů zvýšil, ale stále platí, že když každý stý člověk, jenž mne sleduje, sáhne do peněženky a řekne tím: „Bratříčku, zůstaň v prostoru,“ tak je zřejmé, že to dělám dobře.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
