Dost možná se zrovna balíte na dovolenou a ani nevíte, kdo vám ušetřil ty (deseti)tisíce, co vás hřejí v kapse. Takže se seznamte: David Eiselt, 25 let. Student a zakladatel jedné z aktuálně nejoblíbenějších letenkových domén cestujlevne.com. Ještě před čtyřmi lety měl přitom s cestováním společného “jen” to, že rovnal kufry do letadla. “Chtěl jsem, aby měl každý možnost podívat se na vysněné místo,” říká k motivaci, jež ho vrhla do podnikání.
Skutečně jste začínal u skládání zavazadel?
Jasně, vytahané ruce, shrbená záda. V McDonald’s, kde jsem brigádničil předtím, jsem se naučil, že obor poznám, jen když si ho projdu poctivě od píky. Začal jsem tedy u pásu s bagáží, pak jsem přesedlal na stevardování a skončil na bezpečnostním dispečinku letiště. Dozvěděl jsem se tak spoustu užitečných věcí.
Například?
Jak rychleji projít skrz kontrolu, kam si nejlépe v letadle sednout nebo že zavazadla je vždy lepší neodbavovat.
Protože se s nimi mlátí?
Mimo jiné. Ne cíleně, ale občas to prostě jinak nejde. Taky se dost vykrádají. Lidi, kteří s nimi manipulují, umí kufr otevřít a zavřít, aniž by se dotkli zámku, stačí jim k tomu propiska. Naštěstí Evropa je na tom v tomto směru líp než Amerika, kde zrovna nedávno odhalili gang s úlovkem za milion dolarů.
Jak sehnat levné letenky a neprodělat na nich >>>
Předpokládám, že se bojíte i ztrát a zpoždění.
To ani ne, pravděpodobnost ztráty se pohybuje v řádu promile.
Mně se kufr zatoulal dvakrát v rámci jedné cesty.
(smích) Tak to si vsaďte sportku. Kde se to stalo?
V Madridu. Prý je to v tomto směru “rizikové” letiště. Vy sám se nějakým vyhýbáte?
Ne. Já mám letiště obecně rád, i přestupy si vymýšlím tak, abych si je měl čas prohlédnout. I když všeho s mírou, v Londýně jsem jednou čekal dvanáct hodin, ani odskočit do města jsem si nemohl, protože byla zima a já byl vybaven jen do tropů. To už jsem si neužíval.
Ono se dá z letiště uprostřed cesty odejít a zase se vrátit?
Jistě. Výjimkou jsou jen země s vízovou povinností, jinak se můžete kdykoli sebrat a transferový prostor opustit. Dobrodružnějším povahám doporučuji zkombinovat to s přespáním v letištní hale, například Bergamo je na to ideální. Ráno přiletíte, přes den si za 4 eura zajedete prohlédnout Milán a večer si ustelete na letištní lavičce. Jen musíte přijít včas, abyste chytla místo, hala bývá spáčů plná.
Čímž se dostáváme k vaší aktuální činnosti: provozu cestujlevne.com. Existuje něco takového v zahraničí?
Ano, i když v trochu jiné podobě. Když jsem jako brigádník z “mekáče” zkoumal možnosti levného cestování, narazil jsem na diskuzní fóra s tipy na výhodné letenky. To byly časy, kdy se ještě dalo letět za halíř. Doslova. Ryanair expandoval, ceny měly absurdní rozměr.
Skutečně jste cestujlevne.com zakládal z čirého altruismu? Plnit lidem sny, na tom přece nikdo nezbohatne.
Možná jsem naivní, ale mně jde opravdu víc o to poskytovat dobrý servis než bohatnout. Navíc si myslím, že byznys se vyplácí, jen když ho děláte poctivě a nadšeně. Chci prostě lidem ukázat, že na to, aby se podívali do světa, nemusí být milionáři. Stačí jen trochu myslet a neplatit zbytečně za něco, co zvládnou několika kliky myší sami.
Stejně mě fascinuje, kolika lidem na svých stránkách bezplatně radíte. Co z toho máte?
Reklamu. Lidi si to mezi sebou řeknou, přivedou další, ti spokojení se navíc vracejí. A nakonec si i něco koupí.
Z toho už vám peníze plynou?
Když se k prodejci letenek dostanou z mé stránky, mám nárok na provizi.
Takže když jsem si koupila letenky do Austrálie za 10 tisíc...
Zrovna na vás jsem nevydělal ani korunu, šlo o takzvané chybové letenky a na ty s prodejci těžko můžu uzavírat smlouvu. Ale to nevadí, mně postačí, když se svým úlovkem pochlubíte před známými.
Jaký byl váš první výhodný let?
Stockholm z Prahy za 20 korun, to byly ty zlaté časy nových nízkonákladovek. Dnes už se podobná akce objeví jen výjimečně, loni třeba létal Ryanair z Polska za 4 zlotý, což bylo 24 korun. Z Polska se dá vůbec cestovat levně, mají tam výhodu větší konkurence mezi dopravci.
A co akce, na něž nás lákají samy aerolinky?
O skutečnou slevu jde jen v mizivém procentu případů, většinou naopak ještě zdraží. Problém je, že tyhle “akce” chrlí prakticky každý týden, takže pak ani nemají z čeho tu výhodnou cenu tvořit. Věřit se dá jen sezónním akcím vyvolaným konkurečním bojem. Aktuálně například začala kvalitní nízkonákladovka ve Skandinávii obhospodařovat Ameriku a klasické aerolinky musely jít z předražených výšin dolů.
Na cestujlevne.com ale nenabízíte jen letenky, výrazná je také vaše poradenská činnost. To skutečně každý dotaz zodpovídáte vy?
Já a můj kolega, jak máme kdo čas.
A zbývá vám vůbec nějaký? Vždyť ty otázky jdou do stovek!
Taky se chystám co nejdříve ukončit studia a věnovat se už jen webu. Už teď ale máme takový frmol, že nám nezbývá, než rozšířit redakci. I když jsem to původně odmítal.
Jakou mají vaše stránky návštěvnost?
V průměru sedmnáct tisíc přístupů za den. V posledních dnech hodně poskočila vliv na to má nejen letní sezona, ale především pár hodně dobrých akcí. Hodně táhnul především Island přes prázdniny za tři tisíce nebo Bangkok z Prahy za devět tisíc. Upřímně se tomu nedivím, sám jsem neodolal. Když jsme web v březnu 2012 zakládali, chodila k nám padesátka lidí denně. Říkali jsme si, že bude stačit, když prodáme 20 letenek za měsíc. Už teď se pohybujeme na stonásobku.
Která otázka vás irituje?
Snažím se nerozčilovat, ale je fakt, že když někdo napíše “Sháním Thajsko pod 10 tisíc korun, odlet 23. prosince”, musím se jít před odpovědí zhluboka nadechnout. Některým lidem prostě nevysvětlíte, že Vánoce a prázdniny se prodávají za ceny stanovené na rok dopředu. Pod dvacet tisíc se nedostanou.
A kdybych si tedy letenku koupila s větším než ročním předstihem?
To už zase nejde, rezervační systém funguje jen v horizontu dvanácti měsíců.
Jaký předstih pro koupi letenek obecně doporučujete?
U standardních aerolinek 2 až 3 měsíce, více jen právě u prázdnin a svátků. V případě nízkonákladovek bývá optimální nakupovat měsíc až dva dopředu, déle už se rozhodně čekat nevyplácí. Lastminute letenky ale přece taky existují. V Česku bohužel ne, tady se pořád hledí především na zisk. Z Německa se ale na poslední chvíli levně dostanete. Jde to díky cestovkám, které vyprodávají zbylá místa ze zájezdů tady už se ale bavíme o dnech, nikoli týdnech předstihu. Jeden čas jsem se také hodně věnoval eurovíkendům, ty jsou u nás totiž extrémně předražené. Ten samý zájezd vám poskládám za čtvrtinu ceny, jediný rozdíl bude v tom, že si koupíte zvlášť hotel, letenku a transfer.
I takové služby poskytujete?
Pokud mě někdo požádá, proč ne.
Jinde se za ně přece platí.
Když už si dá někdo tu práci a napíše mi, bylo by mi hloupé ho odmítnout. Stejně tak nemám problém odpovídat na dotazy, které se opakují nebo mi připadají banální. I já s cestováním kdysi začínal.
Zjišťoval jsi někdy, jaký je věkový průměr lidí, kteří chodí na cestujlevne?
Ve vyšší míře k nám chodí lidi mezi 24 až 30 lety, mnohdy mi však píší i dobrodružní senioři. Láska k cestování se s věkem nemění.
Máte od těch, kdo díky vám vycestovali, zpětnou vazbu?
Mám a dělá mi to radost. Je to satisfakce za naši snahu vystupovat jako lidi, nikoli jako firma tou ostatně ani nejsme.
Všimla jsem si, že se u vás návštěvníci začali už i domlouvat a seznamovat.
Správně pochopili, že bez toho, že i oni sami něčím přispějí, nemůže žádný podobný web užitečně fungovat. A tak si radí, sdílejí tipy z navštívených destinací a poslední dobou už i domlouvají spolucestování. Jsem rád. Sám dobře vím, jaké to je, když nevíte kudy kam a přitom by stačilo jen mírné popostrčení.
Jaký dotaz vám dal mimořádně zabrat?
Jednou mi přišla otázka, jak se dostat na Pitcairnovy ostrovy, destinaci uprostřed ničeho. Zapotil jsem se, ale nakonec jsem to dal dohromady. Jen letenka stála přes čtvrt milionu a od nejbližšího letiště to bylo ještě čtrnáct hodin lodí. Až se ze mě stane bohatý rentier, tohle bude poslední cesta, kterou vykonám.
