Krvežíznivost a touhu žen posílat své muže do války jsem nedokázala snést, říká ruská spisovatelka
Maša Rupasová je známá ruská autorka dětské poezie a spisovatelka. Pracovala jako učitelka ruského jazyka a literatury, novinářka a redaktorka módních časopisů. Dva roky po adopci dítěte začala psát dětské básně. Od vypuknutí války na Ukrajině prozkoumává uzavřené chaty, kde manželky ruských vojáků pátrají po svých mužích. Po celou dobu bojů na Ukrajině Rupasová analyzuje příspěvky ruských žen a na základě shromážděných údajů připravuje vydání knihy s názvem Rascinkovka (Postup rozpájení nebo rozříznutí zinkové rakve). V současné době žije v Kanadě.
Jak se změnilo vnímání války u žen v diskusních fórech? Jaký rozdíl vidíte dnes ve srovnání s rokem 2022?
Vnímání války se radikálně změnilo. V roce 2022 jsem byla nucena smazat celý nasbíraný soubor dat, protože jsem nedokázala snést krvežíznivou náladu účastníků chatů. Nejenže ženy válku podporovaly, ale navíc se do ní chtěly odhodlaně zapojit, alespoň prostřednictvím svých mužů. Velmi silně očekávaly vítězství. To trvalo přibližně do konce roku 2023 až začátku roku 2024. Od roku 2024 jsem zaznamenala pokles vlasteneckých nálad. Již na začátku roku 2025 válku začaly nazývat prokletou, i když ji považovaly za nutnou. A nyní, v roce 2026, který se již téměř chýlí ke konci, vidím stále více nekonečných přání míru. Ženy začínají nenápadně vyjadřovat odpor vůči válce, což však nijak neovlivňuje příliv vojáků sloužících na základě smluv.
Řekla jste, že ženy stále častěji píší, že si přejí mír. Uvádějí také, za jakých podmínek si tento mír přejí, a píší nyní o vítězství?
Naposledy jsem se se zprávami o vítězství setkala na začátku roku 2025, o vítězství už dlouho nikdo nemluví. Ale představu o něm jsem neviděla v chatech ani v roce 2022, tedy nebylo jasné, jak by vítězství mělo vypadat. Lidé vstupují do diskusí již v takovém stavu, že na aktuální dění prakticky vůbec nereagují. Nedostatek benzínu i útoky na ruská města zůstávají v pozadí a hlavním obsahem jejich života je smutek a pátrání po muži, který se ztratil ve válce. O vítězství se proto rozhodně nemluví, pravidelně se ozývají výkřiky jako „kdy už to všechno konečně skončí?“, ale není jasné, co se tím myslí: vlastní stav nebo celková situace, ve které země žije. Už určitě dva roky jsem v těchto chatech neviděla žádnou zmínku o Ukrajině. Dříve se o Ukrajině ještě nějak diskutovalo a ženy se snažily pochopit, proč s Ukrajinou vůbec válčíme, a hledaly pro to důvody, ale teď se o Ukrajině v zásadě vůbec nemluví.
Takže už nepotřebují Cherson a Charkov?
Už dávno něco takového nepotřebují. Asi před rokem jsem viděla příspěvek, ve kterém někdo prohlásil, že chceme ještě Charkov. Toho člověka v chatu ale napadli. Napsali mu, že kdo Charkov potřebuje, ať tam pošle své děti.
Pokud teď neobviňují Ukrajinu, tak koho tedy? Všímáte si v chatech nespokojenosti s Putinem?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
