Nobelista Abdulrazak Gurnah: Kdybych neopustil Zanzibar, možná bych měl jiné starosti než psaní
Mezinárodní knižní festival Svět knihy už přivedl do Prahy množství držitelů Nobelovy ceny za literaturu. Maria Vargase Llosu, Hertu Müllerovou, Olgu Tokarczukovou… Letos k nim přibyl ABDULRAZAK GURNAH (77), britský spisovatel tanzanského původu a bývalý akademik, který nejslavnější literární ocenění získal před pěti lety. A právě díky němu začaly jeho knihy vycházet i v češtině. Po Ráji, Gurnahově nejslavnějším románu, a Dozvucích letos v překladu Raniho Tolimata vyšla taky Krádež, vůbec první dílo, které rodák z ostrova Zanzibar napsal a vydal poté, co se z něj stala literární hvězda první kategorie.
Byl jste hlavním hostem festivalu Svět knihy. Předpokládám, že vás zvou na mnoho podobných akcí a že mnoho pozvání odmítáte. Co vás přesvědčilo, abyste letos zavítal do Prahy?
Pozvání na takové události jsou často spojená s překlady knih a jejich uvedením. Někdy se mi však také zamlouvá místo, kam mě pozvou, kde jsem nikdy nebyl. Na veletrhu ve Frankfurtu jsem byl alespoň osmkrát a nejspíš tam už nepojedu, ale Prahu jsem dosud nenavštívil. A když tedy vyšla česky moje nová kniha, řekl jsem si: Proč ne? Vůbec poprvé se třeba potkám se svým nakladatelem, s lidmi, kteří pracují na mých knihách. Na druhou stranu musíte cestovat, spát v hotelu, což bývá vyčerpávající.
Poté, co jste v roce 2021 obdržel Nobelovu cenu, jste v jednom rozhovoru řekl, že nemáte čas psát. Už jste se vrátil ke svému harmonogramu?
Ne tak docela. Nějaký čas na psaní mám, ostatně román Krádež jsem dokončil poté, co jsem cenu dostal. Ale nejsem pánem svého času tak, jak bych jím být mohl. Prostor na psaní si musím hledat. To však pro mě po pravdě není nic neobvyklého. Velkou část života jsem psaní musel kombinovat s akademickou činností. Takže jsem učil, pak psal a tak pořád dokola. Jsem zvyklý takhle pracovat.
V češtině vám zatím vyšly tři romány. Jste spokojený s tím, jak nakladatelství Prostor, které u nás vaše knihy vydává, postupuje?
Samozřejmě. A nezáleží to na mně – nakladatelství za mé knihy platí, takže je na nich, aby si vybrali, co jim vyhovuje. Ráj je ze všech mých knih asi nejznámější a Dozvuky na něj částečně navazují, takže je logické, že když nakladatelství hledá po Ráji další knihu, sáhne po této. Krádež zas přitahuje pozornost tím, že se jedná o první román vydaný po zisku Nobelovy ceny. Na vydávání mých knih v zahraničí mě těší především to, že když nějaké nakladatelství zkusmo koupí a vydá dva nebo tři z mých románů, časem zpravidla má zájem o další mé tituly.
Na pozadí příběhu tří dospívajících lidí zachycujete v románu Krádež vývoj v Tanzanii, a to od doby, než země získala nezávislost, takřka do současnosti. Na jedné straně jsou tedy dramatické společenské a politické události, na straně druhé v podstatě příběh coming of age. Mnohé takové příběhy směřují ke katarzi, vaše postavy však provází spíš nejistota. Je to právě proto, že vyrůstají v Tanzanii v době převratných společenských změn?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
