Radovan Auer: Ministerstvo kultury letos posílá hodně málo peněz, ovšem Svět knihy to nijak neohrozí
Svět knihy Praha 2026 letos přivítá přes osm set literárních hostí a do Křižíkových pavilonů v areálu pražského Výstaviště ve dnech 14.–17. května dorazí jistě přes 50 000 návštěvníků. Nejen o tomto svátku literatury a čtenářství, ale také o problémech tuzemského knižního trhu jsme mluvili s ředitelem Světa knihy Radovanem Auerem.
Na Svět knihy zřejmě nepřijede Raja Shehadeh z Palestiny, nedokáže ze své země bezpečně vycestovat. Sice to není tak nepříjemné, jako když roku 2022 svorně nedorazily obě hlavní autorky, Ljudmila Ulická a Světlana Alexijevič, ale pořád je to problém. U kterých dříve přislíbených autorů to ještě neklaplo?
Ano, autor reportážní knihy Vycházky Palestinou: Zápisky o mizející krajině (pod tímto názvem ji vydává nakladatelství Absynt; pozn. red.) bohužel nedorazí. Letos je vinou geopolitické situace, problémů s leteckým palivem a nestability trhu s letenkami složitější řešit itineráře jednotlivých autorů, především těch z Blízkého východu. Podobně nejisté je to bohužel s izraelskými autory, kteří letos měli dorazit dva až tři.
Kdo jsou hlavní hvězdy 31. ročníku?
Určitě historik a expert na střední a východní Evropu Timothy Snyder – ten naštěstí přijede vlakem. A samozřejmě nobelista Abdulrazak Gurnah, rodák z dnešní Tanzanie a někdejšího Zanzibaru, o kterého jsme dlouho usilovali a jsme rádi, že dorazí právě letos. Alžírský prozaik Boualem Sansal osobně převezme cenu Jiřího Theinera, kterou jsme mu udělili již loni, abychom upozornili na jeho uvěznění… A protože nechceme být jen intelektuální akcí, dorazí v půli května do Prahy i mainstreamoví autoři. Konkrétně bych rád jmenoval trio thrilleristů Bernard Minier, Helen Fieldsová a Robert Bryndza.
Jak vidíte novinky, pokud jde o české hostování na význačném knižním veletrhu ve Frankfurtu? Neovlivní ho poněkud zpomalené a vůči kultuře mimořádně nevstřícné konání nového ministra kultury? Čím dál víc institucí i jednotlivců z oblasti kultury si stěžuje na komunikaci, nebo spíš absenci komunikace s Otou Klempířem a jeho ministerstvem kultury – rušení schůzek, protahování termínů, absence přesných rozpočtů a jiných dat. Jakou s tím máte zkušenost?
Naši účast ve Frankfurtu to snad neovlivní a Svět knihy a jeho akce už vůbec ne. Náš festival má obrovskou výhodu v tom, že z veřejných zdrojů je hrazen pouze asi z deseti procent. I když nám samozřejmě také přiškrtili podporu – máme k dispozici o půl milionu méně než v předchozím roce –, tak nás to tolik neovlivní, protože Svět knihy si z osmdesáti procent hradí obor sám, přesněji nakladatelé, kulturní instituty rozličných zemí a další. Naštěstí nejsme tolik závislí na ministerstvu jako jiní.
Jste ovšem zároveň předsedou komise ministerstva kultury pro literární akce a periodika, jejichž rozpočet bude letos zvláště smutný…
Jen podotýkám, že Svět knihy není pod touto komisí, spadá pod komisi pro festivaly. V té naší je to velký smutek. Původně jsme měli rozdělovat 21 milionů, nakonec rozdělujeme o něco více, 26,5 milionu, což je pořád výrazně méně než v roce 2025, kdy rozdělovaná částka činila 34 milionů, a je to i méně než v roce 2024, kdy šlo o 28,5 milionu. Kulturní akce, na něž by měl stát přispívat, jsou důležité – nemělo by jít o nějakou blahosklonnou libovůli státu, ale o podporu akcí jedinečných v daném regionu nebo klíčových pro daný obor. Ministerstvo kultury letos posílá hodně málo peněz. Obvykle vyřazujeme čtyři pět slabších projektů, letos jsme jich museli vyřadit osmnáct.
Bude na Světě knihy něco výrazně jinak než loni?
Svět knihy Plus! Duchovní otec tohoto cyklu pořadů, náš dramaturg Guillaume Basset, jej definoval jako projekt, v němž se literatura potkává s jinými uměleckými disciplínami. Probíhat bude v neděli odpoledne. Samotný veletrh končívá v neděli už ve čtyři hodiny, a zatímco nakladatelé toho mají po těch čtyřech dnech plné zuby a potřebují všechno sbalit a odvézt, návštěvníci nám často říkají, že by ještě zůstali. Literatura se setká s divadlem nebo s hudbou, uvedeme dvě divadelní představení Lenky Civade Horňákové a koncert kapely Petry Hůlové. Bude to na Gauči, což je prostor jen kousek nad našimi Křižíkovými pavilony. Vedle toho se letos víc věnujeme komiksu. Máme radost ze zvýšeného zájmu mladých čtenářů; je vidět už několik let, že se omlazuje publikum Světa knihy, tak tomu vycházíme vstříc. Už loni jsme udělali speciální halu pro komiksové vystavovatele a letos ještě přibude jedna menší, Ostrov ilustrace a komiksu, kde budou mít své stánky nezávislí komiksoví tvůrci a nakladatelé a odehraje se zde spousta komiksových programů. A protože na Výstavišti přibyla vlaková zastávka, oslovili jsme České dráhy s žádostí o spolupráci. Sám hodně jezdím vlakem a vím, že vlakový vagon zůstává jedním z míst, kde lidé hodně čtou. Návštěvnost Světa knihy je zhruba napůl Pražané a napůl mimopražští a velká většina z nich přijíždí vlakem. Domluvili jsme tedy spolupráci, díky níž budou mít lidé cestující na Svět knihy slevu na zpáteční jízdenku i na vstupenku na Svět knihy.
Proč letos nemá Svět knihy čestného hosta v podobě konkrétního státu nebo regionu?
Není to poprvé, už se to dvakrát stalo. Je to jen jedna z forem, jak se směřováním programu pracovat. Letos to vyplynulo ze skutečnosti, že Česká republika bude čestným hostem na veletrhu ve Frankfurtu. To je nejdůležitější středobod literárního dění v letošním roce a my jsme nechtěli tříštit komunikaci a pozornost. Téma Historie a Evropa je náhradou za čestného hosta; když se rozhlédneme kolem sebe, po okolních zemích, je zjevné, že se Evropě jako celku a svým kořenům musíme důkladně věnovat.
Na co z programu čtyř festivalových dní se vy sám letos nejvíc těšíte?
Po zkušenostech z předchozích let vím, že nestihnu nic. Ale kdybych mohl? Jsem velkým příznivcem díla polské reportážní školy, kterou k nám do Česka přiváží slovenské nakladatelství Absynt, a letos bychom na Světě knihy měli přivítat hned několik jejích autorů včetně Joanny Kuciel-Frydryszak, autorky knihy Služky pro všechno. Zašel bych také na debatu Craiga Browna, britského komika a spisovatele, který napsal velmi zábavný životopis královny Alžběty II. Letos jsme také začali dělat čtenářský klub Světa knihy Přečteno a od ledna v něm čteme knihy autorů, kteří přijedou na Svět knihy. Jako první jsme četli Hnízda Markéty Pilátové, pak Včelí bodnutí Paula Murrayho, to se mi líbilo moc, a v dubnu jsme si užili skvělý román Přestávka skončila od italského spisovatele Daria Ferrariho.
Jeho neméně slavný krajan Davide Enia už je mimochodem v Praze a ještě před svým vystoupením na Světě knihy 14. května dnes, 29. dubna, osobně uvede v Divadle Komedie inscenaci Autoportrét, za kterou získal cenu UBU 2025... Ale pojďme k českému knižnímu trhu, o němž jste napsal i letos pro Deník N svůj výroční, bilanční článek. Děje se mimo jiné jedna nepříjemná věc – nízkonákladové tituly jsou požírány megahity. Člověk si koupí jednu drahou knihu, třeba nového Browna, ale už žádnou další. Jakým jiným trendům trh s knihami aktuálně čelí?
Český knižní trh byl v mezinárodním kontextu vždy výrazně roztříštěný. Je tady hodně nakladatelů, bývalo tu i hodně knihkupců. Hlavním problémem jsou online second handy jako Knihobot, Reknihy, Trh knih a tak dále. Vůbec neříkám, že je to špatně pro čtenáře – ti získají levně knížky a je dobře, že jsou publikace stále v oběhu, snižuje to uhlíkovou stopu. Trh se však musí naučit pracovat s tím, že internetové knižní second handy u nás zaujímají možná až 20 % knižního trhu.
V posledních letech dochází k tomu, že dva giganti, Albatros Media a Euromedia Group, skupují menší nakladatelské značky. Teď se k nim přidal i Bourdon Ivana Pilipa, krytý prodeji knih Pilipova švagra Patrika Hartla, který koupil od Martina Vopěnky po šestatřiceti letech nakladatelství Práh…
Dnes se skutečně vše koncentruje a velcí, silní hráči přebíjejí všechny ostatní, mají mnohem větší a silnější marketing . Tato koncentrace samozřejmě mění trh. Ale když to srovnám se západním světem, kde mají velcí globální hráči zastoupení na trhu kolem 90 % a na nezávislé nebo menší nakladatele zbude deset, tak u nás je to pořád zhruba 60 na 40. Všude na světě ovládá knižní trh dané země pět velkých nadnárodních hráčů, kteří si koupí práva na nějakého autora celosvětově.
Harper Collins, Simon & Schuster, Macmillan, Hachette a Penguin Random House…
Přesně tihle všude na světě absolutně válcují trh a malé firmy se ocitají úplně na okraji. Tihle velcí hráči se u nás neuchytili a na jejich místě jsou Albatros Media a Euromedia Group, ale ti zdaleka nemají takovou sílu a ještě dlouho ji mít nebudou. Možná nikdy, protože prostě nebudou mít na to, aby si koupili řekněme Dana Browna, kterého v Česku díky dlouhodobým dobrým vztahům vydává Argo.
Distribuční společnost spojená majetkově právě s Argem, Kosmas, má dlouholetý problém platit nakladatelům včas, do toho zkrachovaly Levné knihy a nechaly za sebou více než stomilionový dluh, opět mimo jiné vůči nakladatelům a knihkupcům. Můžeme být za takových okolností optimisté?
Já optimista jsem. Hodně se mluví o zániku knihkupectví, ale když jsem si mapoval situaci, zjistil jsem, že pokud skončili knihkupci ve středně velkém nebo malém městě, okamžitě nastoupil některý z řetězců. Není to tak, že by knihkupectví zavřelo. U nás na malém městě velmi dlouho fungovalo krásné knihkupectví, jehož majitelka odešla do důchodu. Snažil jsem se knížky nakupovat vždy u ní, abych ji podpořil, před Vánoci tam udělat ten klasický velký vánoční nákup knižních dárků pro všechny příbuzné. Jenže ona tam leckdy kvalitní nemainstreamové knížky neměla, protože se musela přizpůsobit vkusu maloměsta. Teď, když tohle knihkupectví převzal Kosmas, mají mnohem lepší nabídku titulů a k tomu možnost cokoli objednat s doručením do následujícího dne. Nemyslím, že nás čekají nějaké strašné časy. Velcí hráči budou ty malé sice nadále trošku utlačovat, ale na druhou stranu je dnes tolik alternativních distribučních kanálů – prostě si budeme skvělé knížky kvalitních malých nakladatelů objednávat do zásilkoven a podobně.
Neublíží to bibliodiverzitě? Vždyť už teď je kromě více než dekádu trvajícího trendu severských krimi patrný trend různých dark romantasies, kde se objevuje mládeži nebezpečný, a přitom tak vyhledávaný nekonsensuální sex… Je z hlediska ředitele knižního veletrhu rozumnější to ignorovat, protože jde o potenciálně škodlivý nevkus, anebo to podpořit, protože je to čtenářství?
Jako veletrh cítíme společenskou zodpovědnost a automaticky se stavíme za myšlenku čtenářství jako takového, ale také za kritické myšlení a za boj proti dezinformacím, za hodnoty morálky a demokracie. Máme skupinu ředitelů knižních veletrhů, pravidelně se scházíme a jednou za dva roky absolvujeme větší setkání. Letos se odehrálo na indickém knižním veletrhu v Novém Dillí, kam během devíti dnů konání přijedou zhruba dva miliony návštěvníků. Hlavním tématem posledního ročníku veletrhu byla indická vojenská historie, tedy přesněji a lapidárněji válka. Děti se tam fotily se stíhačkami, se samopaly, s nápisem „I Love Indian Army“, a my ze západního světa jsme z toho byli úplně přepadlí. Pro nás je fakt, že se hlásíme k demokracii a ke svobodě slova, součástí DNA a je to zcela automatické. Tím se, oklikou a zeširoka, snažím odpovědět na to, že si problematické knížky hlídáme. Knihy z kolonky Young Adult, tedy publikace pro mladé dospělé, válcují knižní svět – Young Adult mnohde tvoří pomalu půlka knihkupectví. Náš obor tu kategorii ještě nemá dostatečně prozkoumanou a zmapovanou a vedle kvalitních publikací tam jsou i ty problematické. V žebříčcích čtenosti se tak do sekce literatury pro děti a mládež na první místa dostávají knihy subžánru New Adult, tedy zaměřené na čtenáře a hrdiny ve věku 18 až 29 let. Kromě tematiky odchodu z domova a prvních vážných vztahů se soustředí také na sexualitu a často je tento subžánr velmi explicitní, i pokud jde o násilný, nekonsensuální sex. Je to automaticky přiřazeno k k Young Adult, a tak se stane, že na prvních místech v žebříčku v kategorii pro děti a mládež stojí erotika. Jednoduše, všichni na sobě musíme ještě pracovat – a především nepřestávat číst.
