Lukáš Diko: EU neudělala nic pro to, aby do Ruska přes jejího člena neproudily citlivé informace
Jak dlouho trvá práce na odhalení a ověření odposlechů maďarského ministra s ruským protějškem? A co se novinářům děje poté, co odposlechy zveřejní? To v rozhovoru vysvětluje Lukáš Diko, šéfredaktor Investigativního centra Jána Kuciaka.
Lukáš Diko v Praze tento týden přednáší pro mladé investigativní novináře z programu Achillova data. V rozhovoru pro Reflex popisuje, jak jeho tým díky mezinárodní spolupráci rozkryl komunikaci maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó s ruským ministrem Sergejem Lavrovem. Szijjártó mimo jiné nabídl Lavrovovi, že mu pošle dokument EU o Ukrajině nebo pomůže odstranit ze sankčního seznamu sestru ruského oligarchy Ališera Usmanova.
Jak dlouho trvalo prověřování informací o odposleších, než jste se rozhodli příběh publikovat? A můžete přiblížit, jak probíhala spolupráce s partnery v rámci sítě investigativních center?
Je to výsledek práce mezinárodního týmu novinářů. Někteří, třeba Szabolcs Panyi z Maďarska, na tom pracovali deset let. My s ním spolupracujeme už přes dva roky, publikovali jsme spolu investigaci o současném slovenském prezidentovi Pellegrinim, který si domlouval cestu do Moskvy prostřednictvím Viktora Orbána a právě Pétera Szijjártó, který to tehdy také domlouval po telefonu s Lavrovem. Tenhle poslední „kousek“ je výsledkem práce několika posledních měsíců, jde o komunikaci všech týmů, sdílení zdrojů, ověřování všech přepisů, nahrávek. Žijeme v době AI, takové nahrávky se snadno dají vyrobit, my je museli verifikovat s odborníky, kteří zjišťovali, jestli nejsou upravené nebo zmanipulované.
Vzhledem k tomu, že šlo o citlivé informace týkající se tajných služeb a vysoké diplomacie, jak jste v tomto případě řešili zabezpečení vlastních zdrojů a komunikace?
Každý novinář si musí chránit zdroje a v tomto případě o to víc. Víme například, že Szabolcs Panyi byl v Maďarsku sledovaný spywarem (škodlivý software, který se tajně instaluje do mobilu nebo počítače bez vědomí uživatele. Funguje jako špion: sleduje aktivitu, shromažďuje citlivá data a odesílá je útočníkovi, pozn. red.). Pravděpodobně ho odposlouchávali i při setkání se zdroji. V rámci spolupráce investigativních center se i kvůli těmto případům snažíme dodržovat bezpečnostní opatření na té nejvyšší úrovni – komunikujeme mezi sebou přes zabezpečené kanály, u kterých víme, že je tajné služby nejsou schopné odposlouchávat. Nebo nesdílíme všechno se všemi, aby se případně neprozradil zdroj informací. Pak je tu úzká koordinace mezinárodních týmů u publikace, po vraždě Jána Kuciaka začala zjištění publikovat takřka všechna média najednou, aby nebyl terčem útoků jeden konkrétní novinář.
Když mluvíte o koordinaci ohledně publikování, počítáte s tím, že vám budou někteří předhazovat, že jde o kampaň před volbami? I někteří čeští politici, třeba Radek Vondráček z hnutí ANO, si stěžovali spíš na to, jak je možné, že někdo odposlouchává politiky, k obsahu se nevyjádřil.
Politici si vždy najdou cestu, jak na novináře zaútočit. Přitom jsou to lidé ve veřejných funkcích, musíme je kontrolovat, aby se naše země mohly rozvíjet. Z našeho pohledu by bylo velmi špatné, kdybychom nad tím vůbec přemýšleli. My se dostaneme k nějaké informaci, snažíme se ji co nejlépe ověřit, a když jsme si jistí, tak ji publikujeme. Uvedu konkrétní příklad – nahrávka hlasu podobného Robertu Ficovi těsně před volbami na Slovensku. Údajný Fico se na ní snaží zajistit peníze na kampaň od tajných sponzorů. Dokázali jsme ji ověřit velmi rychle a publikovali ji, třebaže bylo dva dny před volbami. Úplně stejně to bylo i v případě Pétera Szijjártó a telefonátech s Lavrovem. Kdybychom něco měli ověřené a čekali s tím, až bude po volbách, bylo by to velmi špatně.
Z vašich zjištění vyplývá, že ruské tajné služby měly prakticky „otevřené dveře“ do systémů maďarského ministerstva zahraničí. Překvapila vás míra této infiltrace?
Když se něco takového podaří ověřit, vždy vás to šokuje, u nahrávek je to ještě ve větší míře než třeba u přepisů rozhovorů. Když slyšíte tón hlasu maďarského ministra, který vyloženě servilně podlézá Sergeji Lavrovovi… Experti to ohodnotili tak, že kdyby nebylo u nahrávky uvedené jméno, okamžitě by ho identifikovali jako agenta ruských tajných služeb. Zároveň se o napojení Pétera Szijjártó na Rusko v kruzích kolem europarlamentu delší dobu šeptalo. Co mě asi nejvíce zarazilo, bylo, že Evropská unie doposud neudělala nic pro to, aby se do Ruska přes jednoho jejího člena nedostávaly citlivé informace.
Maďarská vláda se k těmto zjištěním stavěla vyhýbavě. Objevily se během vašeho pátrání důkazy, že by o těchto průnicích maďarská strana věděla, a přesto je neřešila?
Odpovím jinak, byli jsme před zveřejněním samozřejmě nervózní, jak na zjištění maďarská strana zareaguje. Vždy tam je desetinka procenta pochybností, jestli jsme neudělali něco špatně nebo na něco nezapomněli. To, že Péter Szijjártó vystoupil a všechno potvrdil, nás ujistilo, že jsme postupovali správně. K té reakci – maďarská strana vlastně zpětně viděno ani nemohla reagovat jinak, Szijjártó kontroval, že jde z jeho strany o normální diplomatickou práci ve prospěch Maďarska. Musíme se především ptát, proč je v zájmu Maďarska vyřazení sestry ruského oligarchy ze sankčního seznamu.
Maďarsko je členem NATO i EU. Jak toto odhalení ovlivnilo důvěru ostatních spojenců vůči Budapešti v rámci sdílení citlivých informací? Máme s Maďarskem vůbec něco sdílet, když to okamžitě může zavolat Lavrovovi?
Je otázka, nakolik je možné omezit komunikaci a sdílení informací na celoevropské úrovni, stále jsme v unii, rovnocenní partneři, rovnocenné země. Na druhou stranu, některé země už nyní s Budapeští komunikují odměřeně, nedávno se k tomu vyjádřil i váš prezident Petr Pavel, který řekl, že by měla Česká republika vztahy s Maďarském přehodnotit. My to máme na Slovensku podobné. Po zvolení vlády Roberta Fica a instalování syna vysoce postaveného politika Směru do čela tajné služby se více spojenců vyjádřilo v tom smyslu, že budou velmi zvažovat, co s námi sdílet a co ne.
Vidíte v tomto konkrétním úniku přímou hrozbu pro bezpečnost Slovenska nebo České republiky, vzhledem k úzkým diplomatickým vazbám v rámci V4?
Na slovenské politiky zatím nevyplavalo obvinění o spolupráci s Ruskem v takové míře, jako to teď vidíme v Maďarsku. Fico na druhou stranu jednou prohlásil, že pokud by Orbán nepokračoval, rád převezme jeho roli. Nejednou už za Putinem přijel do Moskvy, letos se tam chystá zas. Nakolik je touto cestou ochotný jít Andrej Babiš, je otázka, na kterou zatím neznáme odpověď. V Česku ale nyní máte ve vládě dokonce více proruské strany, než jsou ty na Slovensku.
Maďarský případ ukázal na naprostou penetraci ministerstva ruskými službami. Česká diplomacie v minulosti prošla podobným útokem, byť o něm informovala transparentněji. Vidíte v metodách, které jste odhalili v Maďarsku, podobnost s tím, jak Rusko útočilo na české instituce?
Podobných případů jsme v Evropě viděli více, vzpomeňme třeba na Vrbětice nebo otravu Sergeje Skripala. Maďarský případ je unikátní v tom, že vysoce postavený politik aktivně informuje ruskou stranu. Ruské útoky a dezinformační kampaně ale vídáme po celém kontinentu systematicky už mnoho let. Připomíná mi to jeden seriál o STB, kde agenti v zahraničí verbovali, sledovali lidi, lepili letáky. To vše se opakuje jen s využitím moderních technologií.
Sergej Lavrov si v poslední době pochvaluje probouzení „zdravých sil“ v Česku. Vyplývá z vašich zjištění v Maďarsku nějaký vzorec, jak Rusko tyto politiky v našem regionu využívá k legitimování svých zájmů? My máme například na Úřadu vlády poradkyni Natálii Vachatovou, která má prokazatelné vazby na Rusko, je to podle vás vykřičník pro tajné služby?
To je ta paní, která se podílela na návrhu zákona o registru zahraničních vazeb, že? U nás podobný zákon naštěstí shodil Ústavní soud. Samozřejmě, pokud je nějaká země prozápadně orientovaná, je součástí EU a NATO, můžou být takové kroky problém. Nemusí jít nutně o lidi placené Ruskem, někteří zkrátka ruskou propagandu šíří z přesvědčení. Na příkladu návrhu zákona o registru zahraničních vazeb vidíme jasný mustr z Maďarska i Slovenska, pokud se takoví lidé pohybují v blízkosti premiéra, tajné služby musí být na pozoru.
