Fidesz těsně vyhraje, ale přijde o většinu svých bašt, říká zázračné dítě Orbánova tábora novinář Mátyás Kohán

Můžu tě před čtenáři ­nazývat jako „novinář podporující ­Orbána“?

Asi bych to řekl jinak. Jsem pravicový novinář a v řadě zásadních otázek s Viktorem Orbánem souhlasím. Zároveň ale na něm nezávisí, co si myslím, a opakovaně jsem formuloval i kritiku vlády. Třeba v případě dohody EU a Mercosur mám odlišný názor, já ji podporuji. Podporuji zavedení eura v Maďarsku. Je víc témat, kde se s Orbánem neshoduji. V nejzásadnějších otázkách, jež se týkají Maďarska a Evropy, s ním ale souhlasím a považuji za žádoucí, aby zůstal ­premiérem.

Kdy ses rozhodl, že chceš patřit do „Orbá­nova světa“? Bylo to před tím, nebo po tom, co jsi začal psát?

Celé se to stalo spíš náhodou. K novinařině jsem se dostal během stipendijního pobytu v Kalifornii v letech 2017–2018. Studoval jsem na benediktinském gymnáziu a díky programu pro Maďary jsem se dostal na školu v Silicon Valley, kterou založili maďarští benediktini po emigraci v roce 1956. Začal jsem o životě v Americe psát blog, pocházím ze střední třídy na venkově, kde taková zkušenost není běžná. Blogu si všimli v Mandineru a já se k novinařině dostal úplnou náhodou. Když jsem začínal, bylo to malé médium. Až později se z něj stalo jedno z nejvýznamnějších médií maďarské ­pravice.

Nazýváš Mandiner pravicovým médiem, ale v Česku si lidé pod pravicí představí hlavně volný trh, což je trochu jiný případ. Není to prostě provládní platforma?

Maďarská mediální scéna je z tradice silně polarizovaná. I když se řada médií snaží působit objektivně, často už z titulní strany poznáte, jestli většina redakce Viktora Orbána podporuje, nebo ne. Jiná možnost v praxi moc neexistuje. Existuje několik titulů, jako například Index, Portfolio nebo Világgazdaság, jež se snaží psát tak, že jejich pozice není úplně zřejmá. U většiny médií, která Maďaři čtou, je ale rychle patrné, zda Orbána podporují. Mandiner je konzervativní a v tomhle prostředí ho lze označit za provládní. Funguje podobně jako já: v zásadních otázkách s Viktorem Orbánem souhlasí a podle toho píše, ale zároveň si zachovává prostor pro kritiku vlády.

Použil jsi slovo objektivita. Jaký má podle tebe význam?

Podle mě je zásadní respekt k faktům. Novinář, který fakta nerespektuje, rychle ztratí důvěryhodnost. Ale respekt k faktům nevylučuje názor. Přijde mi pokrytecké, když někdo, kdo se politikou zabývá osm hodin denně, analyzuje ji a přemýšlí o ní, pak předstírá, že z toho nemá žádný vlastní názor. Takže fakta jsou vždy na prvním místě, ale představa, že se novinář, jenž patří k lidem nejintenzívněji se zabývajícím politikou, dokáže úplně oprostit od vlastního pohledu, je podle mě mylná.

Maďarská mediální scéna je specifická, ­Orbánův tábor v ní získal určitou dominanci, i cestou toho, že dříve kritická média se změnila v provládní. Je v Maďarsku plná svoboda tisku a slova?

Rozhodně. V Maďarsku lze bez následků publikovat jakoukoli kritiku vlády. Nemluvím teď o překážkách typu zákaz propagace nacistických a komunistických ideologií nebo používání symbolů totalitních režimů. Pokud jde ale o politickou kritiku, novinář může bez problémů publikovat i velmi ostré, i nepravdivé výroky. Je běžné, že ani kritika, jež by se dala označit za pomluvu, nemá pro novináře zásadní důsledky.

Jiná věc je ale pluralita…

Stojím za tím, že tu je i mediální pluralita, existuje spektrum názorů a každý z nich má své zastoupení v médiích. Vidím ale dvě oblasti, které neomezují svobodu médií jako takovou, ale ovlivňují jejich kvalitu. První je financování. V Maďarsku není shoda na tom, jak ekonomicky fungovat na malém jazykovém trhu a jak zajistit udržitelnost médií v takovém prostředí.

Ano, je pravda, že část médií výrazně žije ze státní inzerce.

To je jedna věc, ale zas jiná fungují třeba díky podpoře Evropské komise nebo dřív amerických zdrojů. A pak je tu opačný příklad, jak jsi zmiňoval: státní firmy pod kontrolou vlády inzerují v některých médiích. Ale dodám, že nejen provládních, ale i kritických.