Musíme makat čtyřikrát víc než konkurence, tvrdí šéf Chytrého Kvízu. V Česku je prý na 150 tisíc hráčů
„Dnes kvíz primárně funguje nikoli jako prostředek k výhře, ale jako kotva kamarádství, jako takový maják. Kvíz není cíl, kvíz je záminka k setkání s kamarády,“ říká Petr Molík. Vědomostní kvízy hrané po tuzemských hospodách prožívají zlatý věk – vy, kdo jste této vzdělávací společenské zábavě propadli, to dobře víte. O celorepublikovém horlivém kvízování podáváme zprávu v Reflexu č. 8/2026, kde se dozvíte, jak probíhal třetí ročník turnaje Kvíz Open 2026.
Zakladatel Chytrého kvízu, vystudovaný informatik a nadšený cestovatel Petr Molík, je tuzemským průkopníkem organizované kvízové zábavy; s myšlenkou Chytrého Kvízu přišel už roku 2013. Přinášíme vám s ním rozhovor o jeho zábavném byznysu-nebyznysu.
Představte si, že řekněme každé pondělí chodíte s partou kamarádů do hospody na pivo a teď vám k tomu někdo vymyslí soutěž, za což zaplatíte u vchodu typicky 100 až 150 korun. U každého ze čtrnácti stolů je šest papírů se šesti volnými řádky (nebo pět papírů s deseti řádky, v závislosti na hraném systému), do nichž píšete odpovědi na otázky ze šesti tematických celků. Vyplněná lejstra se po jednom kole vyberou a jede se další runda. Náš moderátor Jakub Bureš je schopen naservírovat nám cokoli v rozptylu brodivé ptactvo, pomníky na Děčínsku, generálové první světové války, poslechovka kanadského popu, novinky v automobilovém průmyslu a thrillery z roku 1989. Hudební šestice a kinematografie jsou v našem kvízu vždy a častá jsou rovněž regionální témata, což u celostátních kvízů, kde se v jeden večer pouštějí kvízové otázky s případnými obrázky, fotkami, náčrtky a schématy na stovkách LED obrazovek po celé republice, pochopitelně odpadá.
Po dvou až třech hodinách pekelného soustředění, přetahování se o tužku a škrtání správných odpovědí na poslední chvíli zjistíte, jak jste si dnes stáli, dáte si drink na baru s vítězi a jdete domů. Se skvělým pocitem, že máte svoji komunitu, že jste se poučili, pobavili, poměřili síly a poznali nové lidi napříč generacemi a zájmy. Mám hned tři přátele, kteří se díky kvízu zamilovali a dnes už každý z nich vychovává malé kvízátko. Existují sice speciální seznamovací kvízy, dokonce s večery vyhrazenými pro queer hráče nebo pro rodiče, ale lásky často vzplanou i na kvízech tematických, kde mají hráči ještě jinou společnou vášeň než poměřování obsahů svých mozkoven. Klasikou jsou kvízy na téma Harry Potter, Simpsonovi, Přátelé, Star Wars, Star Trek… Pravidelné kvízy pro své fandy pořádají třeba i podcasty jako Ve vatě, kvíz je také čím dál oblíbenější teambuildingovou aktivitou. Ostatně tým Reflexu, jehož hvězdy za normálních okolností hrají každá jinde a jinak, se bude s devíti protivníky přetahovat o pohár v rámci prvního celofiremního kvízu našeho mediálního domu už příští čtvrtek… Ale teď už k povídání s Petrem Molíkem:
Kdo je vlastně typický účastník vědomostních kvízů?
Člověk od pětadvaceti do čtyřiceti let, kterého definuje primárně nikoli to, že denně luští křížovky a posbíral několik vysokoškolských titulů, ale že je hravý a soutěživý. Nechceme náš kvíz dělat ryze na tvrdě vědomostní témata, ale pro širokou veřejnost, aby tam vždy byla vyvážená míra zábavy, poznání, logiky, postřehu. A my Češi jsme hraví, takže potenciálních účastníků kvízů je skutečně hodně.
Česká extraliga Chytrého Kvízu má skoro čtyři tisíce týmů. Ovšem máte nějaké statistiky, kolik lidí se účastní i konkurenčních kvízů? Vím o Hospodském kvízu s vlastním mistrovstvím republiky v červenci, o společnosti Na kvíz, která je na trhu nějakých sedm let, o PubQuizu, o Kvizourovi…
Tipl bych si, že v Česku může být až sto padesát tisíc hráčů, většina z nich pravidelných. Kvízy jsou tuzemským fenoménem, komunita českých hráčů se rok od roku rozrůstá o dvacet až čtyřicet procent. Loni jen Chytrý Kvíz uspořádal na osm tisíc kvízových večerů a naší České kvízové extraligy se zúčastnilo 3860 týmů, za rok 2025 jsme prodali na 400 000 pomyslných lístků. Naším cílem je dosáhnout milionu.
Jen u nás? Nebo se chystáte za hranice?
Už za nimi jsme, ale to číslo jsem myslel jen pro Česko. Kvíz je přísně regionální sport, spousta otázek je nepřenosná za hranice dané země a loňská expanze Chytrého Kvízu na Slovensko rozhodně nezpůsobila okamžitý boom pub quizu u našich východních sousedů, tam kvízová komunita a kvízová kultura zatím chybí… I kdybychom s kvízy zkusili začít třeba v Maďarsku nebo v Srbsku, trvalo by to nějakou dobu, než by kvízová kultura v daném regionu vznikla.
V jakém státě se tenhle typ skupinového zápolení mozkoven zrodil?
Kolébkou kvízů jsou britské puby sedmdesátých let; hospoda, která nemá šipky, pivo a kvíz, se v Británii stěží uživí. Otázkové večery ovšem probíhaly už v předrevolučním Československu, jak mi potvrdili pamětníci – přišel kamarád nebo nějaká dáma, donesli si na papíru vypsaných třeba čtyřicet otázek a bavili se tím v hospodě. Až díky internetu však můžeme propojit obrovskou komunitu a zajistit, aby soutěžící nehráli jen proti tvářím, které vidí kolem sebe v dané restauraci, ale de facto proti zbytku světa.
Vyložil byste pro laika, který na kvízu nikdy nebyl, jak to celé funguje?
Pro restaurace, hospody, kluby nebo jiné zadavatele za vstupné 100–150 korun v závislosti na lokalitě připravujeme kvíz v pravidelném režimu, typicky jednou za týden. Hrají všichni v dané místnosti v týmech proti sobě, sedávají u oddělených stolů. Kdo má nejvíc bodů za správné odpovědi, získává výhru, často láhev vína.
Jak jste před dvanácti lety přišel na to, že založíte Chytrý kvíz?
Věnoval jsem se dřív informačním technologiím, připravovali jsme s kolegou v naší malé firmě mobilní aplikace na podporu cestovního ruchu. To bylo v době, kdy, jak říkám, byl ještě internet ze dřeva, takže si lidé ještě nemohli všechno vygooglit nebo stáhnout přes umělou inteligenci. Poskytovali jsme zejména turistům informační servis napříč republikou – co v daném městě můžou vidět, jaké tam jsou restaurace a ubytování. Už tehdy se mi líbilo, že jsem mohl pracovat s velkým počtem lidí, takříkajíc s celou republikou. Fascinoval mě jeden řetězec restaurací v Česku – dělal žebříčky týmů, který z nich u svého stolu za večer vytočí nejvíc piva. Ten koncept nebyl až tak úspěšný – ti z čela žebříčku sice mávali rukama, že jsou nejlepší, ale potom si uvědomili, že to může být tím, že jsou alkoholici…
Pak jsem jel v roce 2013 na přechod Skotské vysočiny. Když jsem po devíti dnech došel do cíle, do města Fort William, a konečně zase viděl civilizaci, chtěli jsme zajít na pivo, mezi lidi. A ve všech třech podnicích, kam jsme vešli, se právě pořádal kvíz! Já si ho vyzkoušel a úplně jsem vyhořel; když se ptali na třetího nejúspěšnějšího skotského ragbistu pro rok 2010, tak jsem to prostě nevěděl. Ani o dojivosti skotských krav jsem neměl páru… Ale vlastně se mi zalíbila myšlenka, že bych s pomocí mobilních aplikací mohl poskytnout lidem takovouhle zábavu. K tomu pocházím z učitelské rodiny a rodiče mi jeden čas domlouvali, že bych taky měl být učitel a vzdělávat lidi. A kvíz svým způsobem vzdělává národ, nejen jednu třídu nebo školu.
Kolik lidí dnes tvoří Chytrý Kvíz?
Vznikl jako komunitní záležitost, na začátku jsme byli tři čtyři nadšenci. Dnes mám zhruba čtyři sta spolupracovníků – většinu tvoří moderátoři jednotlivých kvízů po celé republice, kolem čtrnácti lidí tvoří kvízové otázky, tři další je auditují a editují a další tři dramaturgové je konfigurují do smysluplných celků. V tuto chvíli bych řekl, že velmi aktivně je do kvízu zapojeno nějakých dvacet lidí.
Jakou má v ČR Chytrý Kvíz konkurenci?
V dnešní době už to je na podobné bázi, jako když tady máte několik mobilních operátorů, tři stěžejní a mnoho lokálních. My se snažíme udělat takový produkt, aby to bavilo hráče napříč republikou, aby si v tom každý našel to svoje a hlavně, abychom hráčům mohli nabídnout dlouhodobý servis, aby mohli mít neustále další motivaci, proč na Chytrý Kvíz chodit. Můžou dlouhodobě sbírat body do svých týmových profilů, užívat si další doprovodné soutěže, profilovat se. Menší kvízy se těmi, které už tady nějakou dobu jsou, inspirovaly, což jen dokazuje, že náš koncept děláme dobře. Zavedli jsme čtyři kvízové konfigurace týdně, to znamená, že Chytré Kvízy se hrají v pondělí, úterý, středu a čtvrtek – hostinští tradičně tvrdí, že v pátek a sobotu si hospodu naplní sami, protože lidi přijdou z jakéhokoliv důvodu, zato v neděli je všude mrtvo. Na každý kalendářní den máme vždy úplně novou sadu otázek, musíme tak makat čtyřikrát víc než konkurence. Zároveň naše hráče motivujeme: Jestli jste velcí kvízoví nadšenci, pojďte si zahrát třeba každý den – každý den pro vás máme nový kvíz.
A taky se tak nedá v rámci kvízu podvádět – zmiňoval jste možnost, že by ctižádostivý hráč zašel s týmem řekněme v pondělí na kvíz a v úterý šel na tentýž v jiném městě s jinými kamarády. Slyšela jsem o tom, že někteří podvodníci využívají aplikace v chytrých hodinkách na určování hudby při řešení otázek z populární kultury. Setkal jste se často s podváděním ve vaší instituci, organizaci na turnajích?
Na turnajích ne, hlídáme to a jsem rád, že naši hráči ctí fair play. Pořádáme českou kvízovou extraligu, které se účastní 3865 týmů, a tam nemůžu dát ruku do ohně, že každý pokus o nějaký podvod zachytíme. Všichni naši moderátoři jsou instruováni, aby hlídali fair play v průběhu celého večera, a nutno říct, že takových 95 % týmů to bere jako samozřejmost. Trošku se obávám, že kdybychom začali hrát o nějaké dramaticky hodnotnější ceny, o auto nebo o zájezd na Havaj, že by to mohlo vést lidi k tomu, že by se snažili soutěž nějak ohnout ve snaze vyhrát. Dnes kvíz primárně funguje nikoli jako prostředek k výhře, ale jako kotva kamarádství, jako takový maják; kvíz není cíl, kvíz je záminka k setkání s kamarády. Můžou si k tomu dát pivo nebo večeři, popovídat si, nesedí tam takzvaně naprázdno, poskytujeme vlastně témata k diskusi.
Zažil jsem pár situací, kdy jsem člena nějakého týmu přistihl s mobilem v ruce, a když jsem ho upozornil na to, že to je v podstatě hrdelní zločin a že jeho tým můžu diskvalifikovat, řekl mi: „Já si to vůbec neuvědomil, že jsem ten mobil do ruky vzal! Automaticky jsem se podíval na Instagram, co se děje nového, protože už to je takový můj přirozený autopilot…Nenapadlo mě, že porušuju pravidla.“ Občas jsme udělali anketu nebo poskytli nápovědu, co se v kvízu může objevit, a týmy si nosily výpisky jako ve škole, na referát. Mě to jako synka z učitelské rodiny potěšilo, protože tím edukujeme národ, ale řekl jsem jim: „Super, je to fajn, ale teď to schovejte a hrajte bez toho.“
Jak to vlastně první únorovou sobotu v královopolské Bobyhall Areně dopadlo? A nemluvím teď o výsledcích vašeho turnaje Kvíz Open, ale o organizační náročnosti celodenní akce pro tisícovku lidí.
Věřili jsme, že to dopadne dobře; už loni jsme od hráčů sesbírali množství zpětné vazby a zařídili se podle ní. Chytrý Kvíz stavíme jako komunitní záležitost: děláme ho pro hráče a jejich potřeby, ne že hráči chodí na to, co my připravíme. Chtěli mít kvíz férovější a kompaktnější, bez zbytečných prostojů, takže jsme si v průběhu roku připravili takovou dramaturgii, aby to krásně odsýpalo. Podařilo se nám udělat ještě o kus zajímavější, vyrovnanější, férovější turnaj, než byl ten loňský, a to se musím přiznat, že už s loňským ročníkem jsem byl velmi spokojen.
Účastníci si letos pochvalovali nebývale vysokou náročnost ve srovnání s ligovým Chytrým Kvízem, ale i to, že jste se vyhnuli otázkovým blokům a u otázek zvolili strategii Každý pes jiná věc. Budete se snažit to zachovat pro příští ročník? A nebude to inspirací i pro běžná hospodská kvízová klání, která pořádáte?
Když hráči chodí pravidelně na večerní kvízy do svých restaurací a pubů, sady hned několika otázek na náhodná témata jsou lákavé. Padne dnes večer moje oblíbené téma, nebo ne? Nicméně v rámci turnajů mi přijde zásadní, aby byly vyvážené a spravedlivé pro každého. Při naší dřívější variantě, kterou stále aplikují konkurenční akce, se jednotlivci můžou v určité části turnaje cítit nevyužití a zklamaní. 172 náhodných otázek z pokud možno 172 disciplín představuje spravedlivější podmínky pro všechny. Předpokládám, že tuhle naši strategii dřív nebo později převezmou i další turnaje.
Máte už statistiku letošních nejvzdálenějších týmů – a víte, kolik bylo z Brna a z Prahy?
Lze říci, že zhruba třetina týmů je na jakémkoli republikovém turnaji vždy lokální z důvodu dostupnosti. Zároveň je logické, že ve velkých městech pořádáme více kvízů, a tudíž hraje více týmů. Letošního turnaje se zúčastnilo 48 týmů z Brna, 19 týmů z Prahy a 13 týmů z Ostravy. Co se týče těch nejvzdálenějších, přijely týmy z Českých Budějovic, z Děčína, Bohumína, Jablunkova, Liberce, Tachova, ale i ze slovenské Čadce. Nemusejí to být vždy nejostřílenější hráči, prostě jsou to lidé, kteří si rádi zahrají, rádi se srovnají, a hlavně se rádi pobaví.
Jak se díváte na účast kvízových „profíků“ na turnajích i ve vaší extralize? Vítáte je jako celebrity, anebo si umíte představit, že je některé týmy považují za ohrožení, protože to už nejsou amatéři nebo hobbíci, ale vědomostní soutěže je do jisté míry živí?
Co se týče Lovců, tedy Václava Slabyhoudka alias Pana Lišáka, Libora Šimůnka neboli Bandity a Viktorie Mertové zvané Belladonna z televizní vědomostní soutěže Na lovu, vážím si toho, že je můžu považovat za své kamarády. Ale nejen proto je vnímám právě jako běžné účastníky kvízů. Všechny kvízové hráče, co znám, i ty, co neznám, vnímám jako součást jedné velmi soudržné a bohulibé komunity.
Jak se staví ideální tým? Vznikají uměle jako některé popové kapely?
Nejsem sice součástí žádného týmu, ale vím, že týmy, které aspirují na vítězství v jakémkoliv turnaji, ať je to náš Kvíz Open, anebo Kvíz Kemp, při doplňování hráčů mnohdy skutečně dělají něco jako neveřejné výběrové řízení a svůj tým sestavují tak, aby pokryli pokud možno co nejvíce kategorií lidského vědění. Samozřejmě hraje roli i osobnostní nastavení, psychika a temperamenty jednotlivých hráčů, týmová souhra, dobrá komunikace a silné stránky jednotlivců: může to být paměť, může to být postřeh, může to být logické myšlení. Ale jsem přesvědčen o tom, že týmy, které se snaží cílit na vítězství, jejich kapitáni sestavují velmi precizně a cílevědomě.
Co je Kvíz Kemp? Neumím si představit, že bych kvízu věnovala víc než těch čtyřikrát devadesát minut jako předminulou sobotu v Brně…
To je devátý ročník našeho kvízového tábora. V Kácově u Prahy objednáme hotel pro nějakých 250 lidí a zajistíme jim takový kvízový festival, víkendový pobyt včetně stravy a programu, kam jezdí i celé rodiny. Koná se v prodlouženém víkendu 5. až 7. června a je to turnaj čtyř sobotních různorodých kvízů, jejichž výsledky se sčítají, a dalších dvou speciálních kvízů – jednoho pátečního a jednoho nedělního, kde nabídneme i některé netradiční herní prvky. A jako jsme měli v Brně k dispozici stolní curling, deskové hry a tlačítkové a seznamovací kvízy, i tady je spousta další zábavy: kurty, beach, bazén a tak dále.
Musí být tým na turnaji nutně osmičlenný, aby vyhrál?
Když vám na olympiádě z fotbalového týmu vyloučí dva hráče, taky to pak není úplně rovná hra – ideální je naplnit maximální počet hráčů a dbát na věkovou, vzdělanostní, genderovou i jinou variabilitu týmu. Ovšem řada týmů jezdí na celorepublikové kvízové akce stejně jako ten váš proto, aby tenhle způsob intenzivního kvízu poprvé ochutnala a aby si vyzkoušela, kam se na první dobrou, z voleje, zařadí. Jiní chtějí překonat svůj loňský výsledek a posunout se zase o kousek dál, případně se mezi sebou hecnou dva tři spřátelené týmy z jednoho města a vlastně bojují proti sobě – je jim jedno, jestli skončí 27. nebo 38., chtějí být nejlepší z dané trojice. A i to je velmi zajímavá motivace.
Kolik z týmů z první řekněme pětadvacítky turnaje Kvíz Open byli vaši staří známí?
Můžeme se tu bavit o nějakých dvaceti, možná třiceti týmech, kteří skutečně mají za svůj hlavní cíl vyhrát turnaj. Tyhle týmy chodí na všechny naše turnaje, ale i na konkurenční akce, takže existuje předpoklad, že mají natrénováno a umístí se lépe.
Jste v kvízech zvyklí na nějaké excesy? A proběhly první únorovou sobotu?
Vůbec ne. Za tu sobotu padlo 21 beček svijanského piva, vyčepovalo se tedy 2100 půllitrů. Ale týmy dobře vědí, že kdyby to přehnaly s alkoholem, nepodařilo by se jim dosáhnout cíle, ať už je jakýkoli. Takže ne, nedošlo k žádné komplikaci a ani si nevybavuju, že by se odehrál nějaký exces loni nebo předloni. Na turnajích se nic podobného neděje.
O celorepublikovém horlivém kvízování podáváme zprávu v novém Reflexu č. 8/2026, který vyšel ve čtvrtek 19. března.
