Jana Matesová: Sázka na to, že utužíme V4, je chybná. Z Maďarska a Slovenska si neberme příklad
V rozhovoru s ekonomkou Janou Matesovou, bývalou zástupkyní České republiky ve Světové bance, hovoříme o úskalích obnovení vztahů ve Visegrádské čtyřce a vlivu Donalda Trumpa na globální ekonomickou situaci a naše podniky.
V jakém stavu se nachází globální ekonomika?
Svět je dnes úplně jiný, než byl v roce 2019, a nikdy se do té doby nevrátí. Je o mnoho horší a srovnávání s tou dobou nedává smysl. Rozpadl se světový obchodní systém, tak jak jsme na něj byli zvyklí a nevíme, co z toho vzejde. Dnes je svět skutečně velmi nepřátelské prostředí, ve kterém se musí prosazovat české firmy, jejich export.
Jak si v této situaci stojí Česká republika?
Česká ekonomika si v porovnání zhruba 190 zemí světa vede velmi dobře. Dnes jsme z hlediska hlavních makroekonomických, ale i strukturálních ukazatelů šestou nejúspěšnější zemí na světě. To jsou čerstvá data Mezinárodního měnového fondu. Hlavní ratingové agentury, které posuzují, jak důvěryhodný je dluh v různých zemích světa, říkají, že Česká republika patří do malé skupinky států, které se zatím nejlépe vyrovnaly se změnou světové ekonomiky.
MAĎARSKO NA HRANICI BANKROTU
Nastupující vláda chce oživit Visegrádskou čtyřku a utužit vazby s Maďarskem a Slovenskem. Jak si stojíme ve srovnání V4? Slýchali jsme často od opozice: Berme si příklad řešení ekonomické krize z Maďarska, tedy zastropování cen a podobně…
Z maďarské ekonomické politiky si neberme příklad v ničem, respektive používejme ji jednoznačně jako odstrašující příklad. Zastropování cen pohonných hmot už v roce 2022 přišlo Maďarsko tak draho, že se dostalo na hranici udržitelnosti platební bilance, což v lidové řeči znamená státního bankrotu. Maďarsko má dnes nejhorší náklady na jednotku financování veřejného dluhu v EU, ne pověstné Řecko. A ze zemí eurozóny je na tom nejhůř Slovensko.
O tom místní fanoušci Orbánova a Ficova režimu nemluví…
Jistě. V létě 2022 to v Maďarsku vypadalo skutečně velmi špatně a ministr zahraničí Szijjártó odcestoval do Moskvy vyjednat dodávky ropy a plynu na dluh. Tentýž rok tam jel ještě jednou a potom už Maďarsko o obsahu obchodních jednání s Kremlem nezveřejňovalo žádné informace. Orbánova ekonomická politika vedla k tomu, že se Maďarsko stalo ekonomicky závislým na Rusku a snadno vydíratelným. Důsledky vidíme dodnes.
Premiér Viktor Orbán létá do Washingtonu žadonit, aby mohl dál odebírat ruskou ropu. My nevíme, co všechno Maďarsko slíbilo Rusku za pozdržení plateb za dodávky ropy. Můžeme spekulovat, že součástí dohod bylo nejen udržení těchto dodávek, ale také vidíme, že Maďarsko stále silněji v posledních letech hraje roli trojského koně Moskvy v EU. Chyb v ekonomické politice Maďarska bylo mnoho, na inspiraci touto zemí zapomeňme.
Teď Orbán přidává před volbami 14. důchod, překonává už i našeho Jiřího Paroubka…
Když si potřebujete udržovat popularitu davu, kterou vládnoucí strana ztrácí, tak si zkrátka kupujete voliče.
TŘETÍ KONSOLIDAČNÍ BALÍČEK
Jak to vypadá na Slovensku?
Ponechám stranou politickou rovinu, kde zejména poslední výroky premiéra Fica na adresu studentů a jeho přepisování historie pádu komunismu jsou velmi alarmující. V ekonomické politice je to u Slovenska podobné jako v Maďarsku, ale méně vážné.
Slyším od některých lidí, že bychom mohli zavést daň z bankovních transakcí jako na Slovensku. Tato daň se jim neobyčejně prodražuje jednak tím, že jim odcházejí firmy a kvalifikovaní lidé do zahraničí. Ekonomiku to rozhodně neposiluje. Slovensko má už třetí konsolidační program, které jsou proti našemu konsolidačnímu balíčku opravdu velmi tvrdé, a pořád to nevede ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Ani tam si inspiraci neberme.
Co Polsko?
Pokud jde o zbývající zemi Visegrádu, minulá a současná polská vláda i prezident mají velmi rezervovaný vztah k Visegrádské čtyřce z více důvodů. Specifickým důvodem jsou velmi vyhrocené zákulisní politické vztahy mezi Polskem a Maďarskem.
Druhou věcí je vypjatý vztah Poláků k Rusku, na rozdíl od Maďarska a Slovenska - jako jsme měli my se sudetskými Němci -, ať už je v jejich vládě kdokoli. Jelikož se jedná o nedávnou historii posledních tří až čtyř let, nestane se, že by si Polsko s ostatními zeměmi V4 padlo do náruče a jednalo spolu o závažnějších věcech.
Konečně třetí věc: Polsko dlouho usiluje o to, aby se stalo jednou z velmocí v rámci Evropské unie, aby hrálo vlivnější roli, protože je poměrně velkou ekonomikou, největší v našem regionu. Nechce se nechat brzdit potížisty Maďarskem a Slovenskem. Směřuje spíš k Německu a soulad bude hledat hlavně s ním, ne v rámci Visegrádské čtyřky.
Sázka na to, že utužíme V4, je chybná. Jinou věcí je, že se sousedy, tedy se Slovenskem, Polskem, Rakouskem a Německem, musíme mít pokud možno dobré vztahy.
KRUTÝ ZÁSAH DO PODNIKÁNÍ
Co pro globální ekonomiku znamenal nástup Donalda Trumpa? Jak se jeho celní války mohou projevit v české ekonomice?
Nacházíme se v situaci, kdy administrativa Donalda Trumpa na téměř každou zemi na světě, kromě Ruska a několika málo dalších zemí počítáno na prstech jedné ruky, uvalila cla. Z teritorií, která do Spojených států více vyvážela zboží, než dovážela, protože na služby se americká politika nezaměřovala, dopadla Evropská unie s Japonskem a Jižní Koreou nejlépe. Po dlouhém a těžkém vyjednávání se k nim čerstvě připojilo i Švýcarsko, které od srpna čelilo sazbám ve výši 39 procent.
Potom jsou země, které více dovážejí a méně do Ameriky vyvážejí, jako je Velká Británie a Falklandské ostrovy, které dostaly ještě lepší podmínky. Ty by ale měly v rámci logiky toho systému naopak dostat bonusy.
EU dopadla dobře, protože si zastropovala dohodu, v žádné oblasti nepřekročí celní sazba na zboží 15 procent. To bylo důležité, protože o celních sazebnících se stále jedná, bude se ještě dlouho jednat a potřebujeme do nich dostat co nejvíc výjimek, které budou mít pokud možno nulovou celní sazbu.
Nedávno jsem mluvila s generálním ředitelem jednoho z českých podniků, kterým se to podařilo. Americký trh je pro jeho firmu extrémně důležitý a říkal: „Pořádně jsme si to odpracovali, byla to velká fuška, ale stojí to za to.“ Napříč Evropou si dojednávají výjimky další firmy a skupiny podniků. Vyplatí se jim to. Ideálním cílem je tedy strop 15 procent a do něj dostat maximální množství výjimek s celní sazbou sníženou až na nulu.
Takže je to stále živý proces…
Je to živý proces, který nemusí dopadnout špatně, a proto také v tuto chvíli neumíme přesně říct, jaké to bude mít dopady do budoucnosti. Dojednaných výjimek - nejen pro Evropu, ale i pro další teritoria - je na americké straně opravdu mnoho. Pořád je naděje, že celkový dopad bude relativně malý a vrátíme se zhruba tam, kde jsme byli před celní bouří. Největší dopady na podniky má teď nejistota, protože nevědí, co bude dál. Nejistota na trhu je krutý zásah do podnikání.
Druhá část rozhovoru s Janou Matesovou vychází v týdeníku Reflex č. 47.
