Petr Fiala: Jsem v pohodě. S bývalými ženami máme dobrý vztah a s dětmi a vnoučaty jsme v častém kontaktu
V těchto dnech vychází Petru Fialovi (61) a jeho kapele Mňága a Žďorp (v překladu ze slezského nářečí „sračky a krám“) patnácté řadové album Hoříš? Hořím! V našem rozhovoru jsme si povídali o nových písničkách, ale i o tom, proč je kdysi chtěli fanoušci po koncertě zmlátit, jaké je stát na jevišti opilý, jak se vyhazují z kapely muzikanti, jaké nejtěžší okamžiky v životě zažíval a co ho od jeho problémů a myšlenek odvedlo.
K pětadvacátému výročí Mňágy a Žďorpu vznikl nedávno tribute Dáreček, kde vaše písničky zahráli jiní...
Asi třicet českých a slovenských kapel z nich udělalo po svém coververze.
Proč jste zvolili právě tento druh oslavy a kdo rozhodl o tom, jaké kapely vám pogratulují?
Chtěli jsme oslavit těch pětadvacet let trochu neobvykle. A protože jsem sběratel cédéček a vinylů a tyhle „tributní“ desky mi přijdou zábavné a osvěžující a mám je hodně rád, tak jsem se obrátil na Radka Pastrňáka a další kamarády, co by něčemu takovému říkali. A když souhlasili, tak jsem to rozhlásil. Některé kapely se přihlásily samy, jiné si nebyly schopné vybrat a požádaly mě, ať sám určím, co mi mají zahrát.
Z kolika písniček si vybíraly?
Z mnoha. Teď jich mám asi tři sta.
Která kapela vás svým pojetím nejvíc překvapila?
Spíš řeknu, co bylo nejzvláštnější. Ty písničky mi chodily mailem, já si je pustil a pak jsem je odnesl do zkušebny, abych slyšel, jak hrajou přes velký bedny, a vždycky jsem si to užil. Ty kapely mě fakt moc pobavily. Měl jsem radost, jakou si s tím daly práci a že to nikdo neodflákl. A pak přišla písnička od brněnské kapely Midi lidi, což je Petr Marek a spol., a když začala hrát, tak jsem si říkal: „Která písnička to je?“ a zavolal jsem svoji tehdejší druhou ženu a ta taky nevěděla.
Tak jste se jich zeptal?
Ne, pochopil jsem, že to žádná naše písnička není. Že prostě složili něco v našem stylu. Jmenuje se to Pete Best, což byl bubeník, kterého vyhodili Beatles těsně před tím, než se proslavili, takže se v refrénu zpívá „každá kapela má svého Peta Besta“... Je to hrozně hezká písnička a až podle textu jsem pochopil, že jsem ji nenapsal já, protože jsem se s těmi texty vždycky dost patlal, a tudíž si je pamatuju. Midi lidi napsali písničku, ve který použili všechna naše klišé, jež používáme, jako je „nádraží, vlak, ou jé“, všechno možný. Ti mě překvapili nejvíc. Ale dobrých věcí je tam moc.
Některé kapely si stěžovaly, že vaše největší hity už jsou vyzobané...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
