Negativní a osobní útoky mě donutily vyrůst a posunuly mě dál, říká Miřenka Čechová
O dowňácích, slepejších a áčkových dětech z kojeňáku, o vyrůstání v dětském domově, o zneužívání moci a o sexu jako formě pomsty je nový román tanečnice, choreografky, divadelní režisérky a spisovatelky MIŘENKY ČECHOVÉ (43). Někdejší výrazná představitelka tanečního a fyzického divadla, dnes především iniciátorka a autorka avantgardních tanečních projektů, po autobiografickém experimentálním románovém bestselleru Baletky vydává v nakladatelství Paseka v mnoha ohledech náročnou prózu. Jmenuje se Co já? Co ty? – a nás především zajímalo, co Miřenka.
Hned první školní den jste rozvířila sociální sítě. Přiblížila byste nelehkou situaci, jaké jste coby máma poněkud svéhlavého prvňáčka musela čelit?
Můj syn je prostě trochu specifický. Kdysi, když jsem pro něj ještě stále byla alfa, rozestavěl plastová zvířátka do kruhu a doprostřed postavil figurku. Když jsme se ho ptali, co to je, řekl: Divá zvěř se chystá sežrat tátu. Opodál na vysokém autě stály dvě postavičky, já a on, a ten masakr s nadšením sledovaly. Teď už je pro něj alfou táta a já skončila na pozici… pravděpodobně gamy. V pěti letech razil teorii, že holky jsou kluci, kterým usekli piňdoura. Už slyšel o Formanově Amadeovi a slavné scéně pod stolem, kdy Mozart říká Constanzi: „Sežer moje hovno!“ a děsně se směje. Zřejmě měl pocit, že zaujme podobně jako malý génius, a ohromil první den ve škole hovnem. Ne skutečným, vyřčeným. Matka roku ze mě holt nebude.
Ale mohla, vždyť jste s mužem, ředitelem a divadelním dramaturgem Paláce Akropolis Petrem Boháčem, vzali syna na Expo do Ósaky, kde jste v českém pavilónu uváděli svá představení Antiwords a Vivat Messi spolu s inscenací Pantomissimo od Radima Vizváryho. Jaké bylo Japonsko?
Rychlé a vlhké. Strašně moc lidí, hrozně málo místa. Uvědomila jsem si tam, jaké to bude, až klimatická krize postoupí a bude u nás podobné podnebí. Nejsem nemocný člověk a nemám nadváhu, ale to dusné vedro bylo nesnesitelné, nebylo možné vydržet venku. Z celého týmu si z Expa nejvíc odnesly naše děti – syn se sestřenicí obíhal pavilóny a díky VIP kartičce nemuseli stát fronty, stihli jich snad patnáct. Viděli skvělé environmentální instalace a výstavy třeba v kanadském, norském a ve švédském pavilónu, nahlédli i do asijských a afrických kultur. My tam mezitím vytvořili zmíněný projekt Akademie úžasu ze zkrácených verzí tří představení. První byla pantomima Radima Vizváryho, uměleckého šéfa Laterny magiky, druhé divadlo s maskami, naše slavné Antiwords čili Havlova Audience pro dvě ženy, kde teče hodně piva. Máme za sebou téměř dvě stě repríz tohoto kusu po celém světě, včetně Koreje a Japonska, mnohokrát jsme s ním byli v Číně i v Americe. A poslední je naše novinka Vivat Messi, představení pro děti o freestyle fotbalu a o tom, jak je důležité míti svého hrdinu. Tahle tři představení se točila za sebou od jedné hodiny odpoledne do sedmi do večera, stály se na ně fronty a já byla docela překvapená – organizátoři nás připravovali na to, že Japonci nevydrží sedět na jednom místě, ale hodinu v kuse nakonec zvládli všichni. A jak interagovali! Jakmile jim bylo nabídnuto vyzkoušet si nějaký pantomimický pohyb, všichni vstali, prostě disciplína jak ve škole.
O školní disciplíně po zkušenosti s vaším prvňáčkem snad ani nemluvte…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
