Pro českého architekta je most v Praze svatý grál, říká autor dvoreckého mostu Radek Šíma
Architekt Radek Šíma (57), jeden ze zakladatelů Atelieru 6 (dále Čížek, Moravec a Nekola), získal v roce 2004 Grand Prix Obce architektů za novostavbu smuteční obřadní síně v Turnově; další mimochodem právě vzniká v jeho rodných Strakonicích. V roce 2010 byl vyhlášen architektem roku. Za minulého vedení NGP se podílel na úpravách Anežského kláštera, aktuálně je před dokončením jeho životní dílo – Dvorecký most přes Vltavu s výhledem na pražský Vyšehrad.
Pamatuji si dobře, že jste s Atelierem 6 a společností Tubes vyhráli soutěž na realizaci Dvoreckého mostu na podzim roku 2018 ve druhém kole nad slavným španělským architektem Santiagem Calatravou, mimo jiné autorem posledního, čtvrtého mostu na Canalu Grande v Benátkách?
Ano. K tomu se váže oslavná příhoda: to odpoledne, hned jak jsme se to z médií dozvěděli, vyrazili jsme vítězství zapít. Na druhý den, když jsme se probudili a zjistili, kdo skončil na druhém místě o jediný bod za námi, „nezbylo“ nám nic jiného než to jít oslavit znovu.
S Calatravou jsem tehdy dělal rozhovor k jeho výstavě v Praze v Domě U Kamenného zvonu.
Kdybychom to tušili dopředu, asi by nás ani nenapadlo vůbec s ním zkřížit tužky. Až později nám došlo, že ta jeho výstava znamenala cosi, jako že Santiago Calatrava přichází do Prahy.
Jak si vaše vítězství z dnešního pohledu vysvětlujete?
První, co nás napadlo, když jsme o účasti v soutěži začali uvažovat, bylo: Projektujeme most na dohled jednoho ze středobodů Prahy i celé země. Když Smetana psal Vltavu, na místě pilířů dnešního Dvoreckého mostu mu tóny začínají gradovat, aby pak skladba, když „protéká“ kolem Vyšehradu, kompozičně vyvrcholila – vplula do středu země. A my na tom místě plánujeme bránu do města. Znovu jsem si pak – asi už podvacáté – otevřel útlou knížku od V. V. Štecha Procházky Prahou (1972), kde hned na začátku vysvětluje, proč je Praha tak krásná a co je na ní tak fascinující. Píše: „Praha je městem plastickým, je moderovanou krajinou, kterou utváří Vltava.“ Tam vzniká krásno momentu, když vykročíte ze spletitých uliček a najednou se před vámi rozevře široširá krajina, kterou moderuje řeka sama. Dalším z inspiračních zdrojů mi byla knížka Genius loci norského teoretika architektury, sociologie a historie Christiana Norberga-Schulze, který v ní definuje tři zásadní místa s výjimečnou městskou atmosférou – a Praha je jedním z nich. Říká, že je městem tajemství a romantiky, a stejně jako Štech upozorňuje na měřítko, v němž se v uličkách noříte hlouběji a hlouběji do detailu, až jste najednou konfrontováni s fenoménem řeky. Takže se dá říci, že já, náplava – vyrůstal jsem v jižních Čechách, ve Strakonicích u Otavy –, jsem o mostě od začátku uvažoval v podstatě památkářsky.
Proto kubizující tvar Dvoreckého mostu, který odkazuje ke druhé hranici širšího centra Prahy, již pro mne představuje Janákův Libeňský most?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
