Spisovatel Kurkov: Ukrajinci jsou individualisté, Rusové poddaní
Byl jedním z nejváženějších a nejspíš úplně nejpilnějším hostem letošního Světa knihy – diskutoval před očima veřejnosti i soukromě, poskytoval rozhovory, telefonoval ve všech možných světových jazycích nebo se jen tak procházel po Hradčanech. Ukrajinský spisovatel, scenárista, novinář a politický komentátor ANDREJ KURKOV (64) přijel hned první den festivalu a setrval do jeho závěru. Jeho knihy byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků; v češtině máme nejznámější, satirický román Tučňák a smrt a válečný román Šedé včely, za nějž v roce 2022 obdržel prestižní francouzskou literární cenu Médicis. V těsné blízkosti Pražského hradu jsme hovořili, bohužel, o válce.
Říkáte, že Ukrajina je hlučná demokracie s anarchistickým duchem a že schopnost improvizace a individuální síla jsou tím, co Ukrajině především doposud pomáhalo ve vedení války. Inspiruje tímto přístupem Evropu?
Těžko říci. Jisté je, že válka na Ukrajině a postoj Ukrajinců připomněly Evropě hodnotu demokracie. V posledních dvaceti letech byl pro Evropskou unii finanční zisk mnohem důležitější než morální principy. Angela Merkelová po anexi Krymu v roce 2014 dál v klidu stavěla plynovod Nord Stream 2 z Ruska, Evropa nedbala na demokratické principy a lidská práva. Až po 24. únoru 2022 si evropští politici uvědomili, že je čas vrátit se k demokratickým zásadám. Na geopolitické úrovni se tato válka odehrává mezi zeměmi s autoritářskými režimy, jako jsou Írán, Severní Korea, Čína a Rusko, proti zemím demokratickým. Ukrajina je velmi anarchická, její mentalita byla formována její historií. Ukrajinci jsou individualisté, Rusové kolektivisté – v tom smyslu, že potřebují centrální řízení a na nějakou individuální svobodu si netroufnou ani pomyslet. Ukrajincům naopak nelze příliš diktovat, co mají dělat – každý má svůj vlastní názor a to Ukrajině v této válce pomáhá, reakce vojska byly rychlé a nekompromisní. Spoustu vojenských rozhodnutí přijali důstojníci bez vědomí generálů, protože byli připraveni převzít odpovědnost. Zatímco Ukrajinci jsou o všem schopni diskutovat na horizontální úrovni, kolektivističtí Rusové s poddanskou mentalitou čekají na rozkaz shora, jejich reakce je tudíž mnohem pomalejší.
Individualita může být i nevýhodou, když je třeba jednoty.
Z politického hlediska pochopitelně ano. Jsme země se čtyřmi sty politických partají registrovaných na ministerstvu spravedlnosti. Politický život to dost komplikuje – nemáme řádné ideologické strany, jsou buď regionální, nebo přimknuté k osobnostem. Opět kvůli individualismu – leckterý Ukrajinec chce být šéfem strany.
Západní média často popisují válku na Ukrajině v černobílých konturách, jako střet dobra a zla, demokracie a diktatury. Vy sám i díky tomu, že žijete v Kyjevě a hovoříte anglicky, často komentujete válku pro světová média. Co je největším omylem, jakého se Západ při pohledu na ukrajinský konflikt dopouští?
Je chyba se domnívat, že v něm hraje roli NATO. A také nejde o žádnou novou válku. První bitva této války je ve světových dějinách dobře známa; jmenuje se bitva u Poltavy. Bylo to v roce 1709, kdy Petr Veliký s ruskou armádou porazil ukrajinskou armádu hetmana Mazepy a švédskou armádu Karla XII. Poté Rusko nepřetržitě bojovalo proti ukrajinské identitě. Ukrajina nikdy neměla královskou rodinu, lid si volil své vůdce, hetmany, prostřednictvím rady starších, která hetmany nahrazovala, když přišel jejich čas. Měli jsme tedy od šestnáctého století demokratický systém, zatímco Rusové absolutistickou monarchii, takže byli loajální k carovi. Ukrajinci jsou rezistentní vůči
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
