Vojtěch Vodochodský: Jsem rád, když můžu být zlej a někdo mi za to ještě tleská!
Jeden z největších tuzemských hereckých sympaťáků, Vojtěch Vodochodský, právě oslavil jak jedenatřicetiny, tak svou první dekádu u filmu. Po velkých rolích v „dobovkách“ Vlny, Král Šumavy a Iveta nebo účinkování v neuvěřitelných třiceti tuzemských seriálech se partner modelky Marie Danči vrátil ke svému oblíbenému Shakespearovi a momentálně září jako Jago v Othellovi, který se 25. srpna na dvanáct letních večerů vrací na Pražský hrad. Na vision boardu původem královéhradeckého kluka z herecké rodiny je kromě dvou nadcházejících hlavních rolí nakreslená cesta vzhůru. Dočká se do deseti let své nominace na Oscara?
Před pár dny jste překročil jedenatřicítku. Jste v tento moment svého života spokojený?
Lidi říkají, že po třicítce se to láme – člověk si rovná priority, filtrují se přátelé, rodí se první potomci a svého času se kupovávaly byty, dokud ještě nestály tolik… Ale jo, jsem šťastný. Musím říct, že se mi daří víc, než jsem si představoval, že by se mi mohlo dařit.
Zadařilo se vám především ve Vlnách, dramatu o pracovnících mezinárodní redakce Československého rozhlasu koncem šedesátých let, odkud si vás většina národa pamatuje. Jak vzpomínáte na natáčení?
Byla to moje dosud největší výzva a herecká zkušenost, i proces castingu byl komplexní a trval dlouho. Obecně pro mě byla práce s režisérem a scenáristou Vln Jirkou Mádlem velice přínosná, nejen co se týče herectví před kamerou. Dlouho jsem si neuvědomoval, jak velká role a jak velká věc Vlny jsou, v hlavě jsem si tu emoci vědomě oddaloval. Vzpomínám na ně s láskou. Bylo to jiné než všechna moje předchozí natáčení v tom, jak to bylo velké. Rozpočet na natáčení se vždycky podepíše na place. Natočili jsme dvě tři strany scénáře za natáčecí den, těch bylo pětapadesát, tedy dvakrát tolik, než bývá u českých filmů obvyklé. Měli jsme prostor si to zkusit zahrát a třeba i chybovat, hledat cesty. A sehranost týmu byla úžasná. Vždyť Jirka Mádl to připravoval snad dvanáct let a producentka Monika Kristl taky. Svoje lidi si tak vybírali velmi pečlivě, třeba kameramanem byl skvělý Martin Žiaran (Učitelka, Vlastníci, Na střeše, Duchoň; pozn. aut.), holky z maskérny byly báječné… Vždycky vám z natáčení někdo zůstane, jeden dva lidi vám přirostou k srdci a vídáte se dál. Já třeba s Jirkou Mádlem, dokonce bydlím u něj v bytě. S přítelkyní, bez Jirky.
Překvapila vás nadšená recepce Vln, které se okamžitě staly jedním z nejlépe hodnocených českých porevolučních filmů?
Mám tendenci věci zpochybňovat, i když jim třeba hluboce důvěřuju, jako jsem důvěřoval od začátku Vlnám. To abych pak nebyl zklamaný; není to úplně zdravý přístup. Vlny nás odměnily ovacemi ve Varech, potom kritikami, ale hlavně návštěvností a tím, jak rezonovaly v divácích všech věkových kategorií. To je ta největší odměna – že nebyly jen pro určitou generaci. K tomuhle dni je vidělo skoro milión diváků!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
