Smrtelné viry se rády vracejí na místo činu. Nejlepší ochrana je prodělaná nemoc, říká infektolog Michal Holub
Vymazali jsme je z paměti, a přesto jsou zpět! Opravdu se viry smrtelných chorob, černého kašle, záškrtu či spalniček jako pachatel rády vracejí na místo činu? Kde je příčina třiceti osmi tisíc případů černého kašle za loňský rok? Máme se bát nové pandemie? A jak si poradí současná věda s nemocemi, které jsme již považovali za vymýcené? Na tyto i další otázky ohledně návratu infekčních chorob odpovídá respektovaný infektolog, profesor Michal Holub (61).
Není titulek našeho rozhovoru příliš naléhavý?
Ani ne. Již Alexander Fleming po objevu penicilínu vyjádřil hypotézu, že bakterie jsou zřejmě natolik chytré, že vyvinou mechanismy, jak lékům uniknout, což se také později potvrdilo. Naděje, že infekce ze světa díky očkování a objevům v oblasti antimikrobiální terapie zmizí, se tak nepotvrdily. Důvodů je celá řada, a budeme-li se držet těch medicínských, pak hlavním důvodem je rozvoj antimikrobiální rezistence. Nic na světě, ani očkování, vás nechrání celý život tak dobře jako prodělaná infekční choroba. Nicméně infekční choroby před druhou světovou válkou byly zásadní příčinou úmrtí dětí, na což se zapomíná. Dalším problémem je, že zvládáme řadu chronických chorob, ale léčení pacienti jsou pak vůči těm infekcím vnímavější.
Návrat černého kašle, spalniček, záškrtu a některých dalších infekčních nemocí pro vás tedy není překvapením?
Je, nejsem prorok, takže je to pro mě překvapení.
Jsou i nemoci nové, tou poslední byla pandemie covidu. Byla z vašeho pohledu skutečně tak dramatická, nebo to bylo hlavně společensko-politické téma?
Já jsem hodně sledoval informace z USA, protože tamní medicína je pořád světovým lídrem oboru, a proto vím, že i tam to bylo citlivé téma. Anthony Fauci, hlavní expert, jenž řídil medicínskou stránku věci, byl mj. ve velkém sporu s prezidentem Trumpem. I já sám z mého dlouhého pracovního pobytu v USA vím, jak hodně byla tamní společnost rozdělená. Tenhle fenomén je ale spíš téma, jemuž by se měli věnovat sociologové a filozofové, nám lékařům nepřísluší.
Je to proto, že jsme jako lidstvo od španělské chřipky po první světové válce nic takového nezažili?
To není úplně přesné, vždyť i po druhé světové válce vypukla v terezínském ghettu velmi intenzívní dlouhá epidemie skvrnitého tyfu. Když jsem začínal na Bulovce, mí učitelé vzpomínali na dětský černý kašel a já nedávno četl o někdejších úmrtích dětí na záškrt v třicátých letech, také na Bulovce. V tomto případě, s ohledem na tehdejší zvyklosti vůči veřejnosti, šlo o vyjádření (reportáž Mileny Jesenské), které mělo silný emocionální dopad a vyvolalo širokou společenskou odezvu. Covid je silný zážitek mé generace, ale podle mne nebyl tak strašný jako pandemie španělské chřipky ve dvacátých letech minulého století.
Hrozí nám něco podobného i dnes?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
