Když jsem svobodná umělecky, znamená to nesvobodu ekonomickou, říká herečka Vicky Kriepsová
Na festivalu v Karlových Varech rozdávala úsměvy a působila uvolněně, ve filmech přitom často ztvárňuje postavy sešněrované společenskými konvencemi a pravidly. Jako (doslova) v dramatu Korzet, za něž získala Evropskou filmovou cenu. Nebo ve westernu Vigga Mortensena Až na konec světa, který zahajoval loňský ročník festivalu. Do Varů lucemburská herečka Vicky Kriepsová (41) letos přivezla drama Love Me Tender. Film natočený podle autobiografického románu Constance Debré vypráví o svobodomyslné ženě, která se vzdala právnické kariéry, aby se stala spisovatelkou, a otec jejího dítěte ji za to trestá tím, že jí k malému Paulovi odepírá přístup.
Viggo Mortensen film Až na konec světa v Karlových Varech osobně uvedl, loňský ročník navštívil i váš kamarád Daniel Brühl, kterému jste hrála ve filmu Soused. Vyprávěli vám o festivalu?
Viggo vlastně ani moc ne, což mě zpětně překvapuje. Nechával si to pro sebe – asi proto, že věděl, že jsem loni přijet nemohla. Takže jsem sem letos dorazila tak nějak nepoznamenaná, což považuju za výhodu. Karlovy Vary jsou pro mě překvapení, jako když děti na Velikonoce hledají schovaná vajíčka: nevěděla jsem, co mě tu čeká, a teď jsem nadšená jako to dítě, protože miluju architekturu z přelomu 19. a 20. století. Procházím se po městě, obdivuju domy a jejich fasády, přemýšlím, kdo je postavil, kdo v nich bydlel kdysi, kdo kolem nich chodil… To bych dokázala dělat hodiny, mám to strašně ráda. Takže jsou pro mě Vary perfektní místo.
Objevila jste se v řadě velkých hollywoodských produkcí, ale zároveň si udržujete linii evropských uměleckých filmů. Cítíte se v těch druhých svobodnější?
Asi ano, ale já se do Hollywoodu nikdy doopravdy nedostala. Vždycky jsem se tomu spíš bránila. Nemůžu říct, jaké je natáčet Spider-Mana, můžu si jen představit, že je při takové práci herec asi velmi svázaný. Nevím, jak lidé dokážou pracovat se scénářem, který se jim nelíbí. Jak dokážou vyslovovat slova, se kterými nesouhlasí. Já to v sobě prostě nemám. Někdo to považuje za sílu, já spíš za slabost. Možná nejsem dost silná na to, abych si řekla: Ech, co už tak, je to moje práce, odříkám ty repliky. Já to nedokážu, prostě bych se zastavila uprostřed věty a řekla: Promiňte, nedokážu to vyslovit. Takže si radši vybírám menší projekty, ale na ně zase bývá míň peněz. Nezávislé filmy je dřina zafinancovat a peníze tak jsou zase jen jiný druh nesvobody. Musíte makat dvanáct hodin denně, jste vyčerpaní, což je také omezující. Když jsem svobodná umělecky, znamená to nesvobodu ekonomickou. Pořád se pohybuju na hraně, přála bych si mít větší svobodu točit nezávislé filmy.
Často ztvárňujete komplexní, intenzívní postavy. Jak k nim přistupujete? Intuitivně? Rozumově?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
