Miroslav Bárta: Kdyby byl Musk Evropanem, tak by jeho rakety možná nelítaly ještě dnes. Stále by sháněl razítka

Za jakého člověka se považujete? Myslím ideově.

Za liberálního konzervativce. Možná v tom někdo vidí rozpor, já ne.

A co vidí liberální konzervativec v Česku?

Mnohé věci se mi nelíbí, ale miluji tuto zemi, vychováváme tady děti, žiju zde. Ale už jsem pro tuto zemi i něco udělal, tak si myslím, že mám právo na kritiku. Protože chci abychom byli podstatně lepší, než jsme.

Takže?

Nejsme ani zdaleka zemí rovných příležitostí. Mladí lidé vstupují do světa, jenž je strašně složitý, a my nejsme schopni jim dát rovné příležitosti ve vzdělání. To naší zemi strašně vyčítám. Vyčítám jí také, že nejsme pořád schopni mít dostatek úspěšných startupů a firem s českým kapitálem. Jsme někdy jako rozvojové země. Vyvážíme suroviny. Kácíme si lesy, nejsme schopni tady zpracovat více dřeva na hodnotné výrobky. To je jako v nějaké banánové republice. Štve mě to. Vždyť my máme na to, abychom opět patřili mezi ty nejbohatší a nejrozvinutější společnosti v Evropě. Kde to je? Zaspali jsme.

Co musíme udělat, aby se to ­změnilo?

Jak říkal britský premiér Winston Churchill v jednom svém známém projevu: „Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot.“ Ptám se ale, zda do toho skutečně půjdeme a zda to bude naplno.

Mají národy a civilizace, jimž se vědecky věnujete, pud sebezáchovy? Protože často vidíme, že něco nefunguje, ale snaha o nápravu je řídká.

Světově proslulý historik dvacátého století Arnold Toynbee říkával, že civilizace umírají sebevraždou, ne vraždou. Já k tomu dodávám, že to někdy dělají s podivnou radostí. Moje bádání a přemýšlení o tom, jak to změnit, je najít způsob, abychom byli lepší. Abychom to zkusili. Kdy jindy to změnit, než když k tomu máme všechno, co k tomu potřebujeme?

Co myslíte konkrétně slovem všechno?

Zkušenosti s tím, co bylo špatně, poučení z historie, silné vědecké poznání i nejmodernější technologie, včetně umělé inteligence. Příležitost na změnu tady je. Okno té příležitosti je otevřené, je ale otázkou, jak dlouho ještě bude. Protože zatím mám pocit, že místo toho, abychom se snažili problémy pojmenovávat a řešit je, tak před nimi zavíráme oči.

Proč je zavíráme?

Ne všichni je zavírají, ale děje se tak i proto, že někteří lidé se v rámci čtyřletých politických cyklů chtějí udržet u vesla. Odpovídá to situaci v Evropě, kde chybí leadership neboli vůdcovství. Ten se nemusí týkat jen politiky a politiků, i když si to někdo tak představuje. V Evropě se navíc podařilo vytvořit podmíněný reflex, je to zažité, že co politik, to darebák. Není to sice pravda, ale nastolují se tím podmínky, že pak jsou politici kontrolováni takovým způsobem, že to někdy připomíná veřejný lynč.

Skutečně máte ten pocit? Vy jste také senátor.