Ben Cristovao

Ben Cristovao Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Byl to nepředpokládatelný nářez, říká zpěvák Ben Cristovao o svém nedávném koncertu v Edenu

Marek Gregor
Diskuze (1)

Ben Cristovao, Kabáti, Marpo, Divokej Bill, Sofijan Medjmedj, ale i na sebe navazující vystoupení Richarda Krajča s Tomáše Kluse, to jsou headlineři festivalu Hrady.CZ 2025. Zítra tak začíná největší akce svého druhu u nás, prvním z osmi víkendových programů. Své dvacetiny postupně oslaví na Točníku, Kunětické Hoře, Švihově, Rožmberku nad Vltavou, pod Veveřím, v Hradci nad Moravicí a Bouzově, konče poslední prázdninový pátek a sobotu pod zříceninou hradu Bezděz.

Při příležitosti dvacetin festivalu Hrady.CZ vychází v  Reflexu rozhovor s Benem Cristovaem: Nepředpokládatelnej nářez. V rozhovoru spolu probíráme, jak se postupně vypracoval z mladého zpěváka, který se v roce 2009 celkem překvapivě dostal do finále prvního ročníku Česko Slovenská SuperStar, přes koncerty ve Forum Karlín, O2 aréně, až k vyprodané show v Edenu pro pětatřicet tisíc diváků. A taky jak se na Letné, kde bydlel jako malý kluk, musel naučit utíkat před skinheady, proč by v Čechách nešel na Rammsteiny nebo co znamená, v jeho podání, dostat „černého Petra“.

Česko jste dobyl, pokukujete po úspěchu na jiných teritoriích?

Nemám potřebu pořádat turné jinde, jednak si neumím představit, jak by se to muselo vystavět, ale taky se mi tím procesem nechce znovu procházet. Nemyslím si, že vyprodaný stadión jinde by mi udělal něco jiného než to, co mám tady. Myslím, že když člověk už něco takového zažije, neměl by hned být tak hamižnej, že to může zažívat po celým světě. Ale co mě začalo bavit a s čím jsme před asi pěti lety začali, je něco, co jsem si vždycky přál. Udělat song, který se chytne i někde jinde bez toho, abych musel vystupovat v zahraničí na velkých tour. Prostě si „jen“ složit nějaké písničky, ale nemít to jako každodenní práci. Užívat si to. Za tu dobu jsme udělali pár songů s polskýma interpretama, dva z nich se fakt chytly. Jeden, Future Chance, který vznikl v Berlíně s Tvinns, jsme dokonce s Tribbsem hráli na otevření III. evropských her v Krakově (evropská varianta multidisciplinárních sportovních soutěží ve velké míře na úrovní mistrovství Evropy; poznámka redakce) pro 40 tisíc lidí. Neskutečný zážitek, sedlo si to, ten song je v Polsku velkej. Tohohle jsem chtěl dosáhnout. Pak jsme udělali další song, Brighter Day, s mladou polskou zpěvačkou Sarou James. Relativní úspěch přišel nejen tam, tady, v Česku, a i po Evropě, ale díky tomu, že byla finalistkou America’s Got Talent, se to dostalo i do Států. Song se objevil i v nejsledovanější americké TV show o americkém fotbale All American (česky Fotbalový talent). Hlavní hvězdy na to v tom seriálu tancovaly. Velká věc na písničku od českýho kluka, má to asi 10 miliónů streamů.

Od poloviny července, osm týdnů po sobě, hrajete každý pátek na festivalu Hrady CZ, jak se sestupuje z piedestalu fotbalového stadiónu?

Možná je mou výhodou, že nad něčím podobným nepřemýšlím. Nikdy jsem O2 arenu nebral jako něco víc. Jasně že práce s lidmi v hale nebo na stadiónu je o něco těžší, už jen proto, že zvuk má jinou latenci a že emoce se tam nešíří tak lehce jako v menších prostorách. Čímž chci říct, že to menší pro mě rozhodně není ani lepší, ani horší, je to jiný. Pro lidi, kteří pracují s čísly, je Eden senzace, ale každá senzace pomine. Jediné, co zůstane, je radost z vystupování a mně udělá stejnou radost, když vystupuju na Hradech nebo v malém S-Klubu v Olomouci. Možná že je to dokonce naopak. Čím menší prostor, tím víc energie lidem můžu dát. Tím míň musím taktizovat, které songy hrát. Mám větší svobodu dovolit si zahrát věci, který nejsou třeba tak populární. Všechno je jiný, a dokud vás baví vystupovat, je jedno, jestli je těch lidí 35 tisíc, nebo 35.

Vstoupit do diskuze (1)