Hampl: Konec globalizace je začátkem chudnutí. Trump svou politikou přiznává, že Amerika má velký problém

Diskuse o konci globalizace po nástupu Donalda Trumpa do úřadu nabrala intenzitu. Jenže ona se v pozadí vedla už několik let. Prakticky od pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. V zesílené podobě se vede minimálně deset let. Kde tedy hledat začátek konce volného obchodu?

Lehman byl první záchvěv deglobalizace, ale tehdy se to ještě zhouplo nazpátek. Objemy mezinárodního obchodu i pohybu kapitálu se později vrátily na původní hodnoty. Čili tam ten lehmanovský moment byl dočasným utlumením mezinárodní obchodní výměny, ale vrátilo se to.  Avšak máte naprostou pravdu, že zhruba tak od toho roku 2015 je zejména ve Spojených státech uzavírání ekonomiky neustále sílící trend. Máme na jedné straně jeden oceán, na druhé druhý oceán. Pojďme se soustředit víc na sebe. A s covidem to nabralo velkou intenzitu.

Globalizace, o jejímž konci tu mluvíme, začala někdy v devadesátých letech. Čína, od níž se odvíjejí současné problémy, vstoupila do Světové obchodní organizace, což jí umožnilo expanzi na mezinárodní trhy, v roce 2001. A netrvala ani deset let a byl problém. Je to, co zažíváme, opravdu důsledek otevření Číně?

Důležité je podle mě sledovat Ameriku. Ona byla tvůrcem a hegemonem systému mezinárodního obchodu. USA nabídly tento typ globalizace a byly garantem vytvořených pravidel. A když hegemon řekne, že už v tom nechce pokračovat, tak v zásadě žádná jiná alternativa není. Nikdo, kdo by ten systém mohl dál hegemonicky řídit a garantovat pravidla, neexistuje. Podle mě je tedy podstatné dívat se na debatu v Americe. A je zjevné, že tendence k uzavírání je tam podporovaná oběma hlavními politickými stranami. I Biden měl řadu extrémně silných momentů, kdy uzavírání Ameriky podporoval a snažil se vrátit výrobu zpátky do Spojených států. V roce 2022 vydal svůj Inflation Reduction Act, spočívající v obřích dotacích a daňových úlevách firmám, které budou investovat do výroby v USA. To byl podle mne jeden z milníků deglobalizace. Příčinou toho, co se děje, tedy je, že světový hegemon prostě začal mít pocit, že tento typ globalizace mu nedává dost nebo že mu bere víc, než kolik mu přináší.

A s druhým nástupem Donalda Trumpa je to pak prostě jenom pokračování této politiky. Akorát s velkolepým bouchnutím do stolu. Tak takhle už fakt nechceme pokračovat! Ale už je to jenom dokončení deglobaliazace, není to rozhodně začátek.

Pocit, že soběstačnost a nezávislost na cizích zemích jsou užitečné, je v široké veřejnosti, nejen v Americe, hluboce zakořeněný. Kde se to bere?

Ekonomie má tu nevýhodu, že řada jejích poznatků je vysloveně neintuitivních. Například ten, že spontánní řád něco může organizovat líp než jeden vládce nebo nějaká jedna rada moudrých a že spontánní řád volného trhu řeší ekonomické záležitosti lépe než James Bond, to je úplně neintuitivní myšlenka.

Ale už je stará 250 let. Musíme si to dokazovat znovu a znovu?

Snad každá generace si musí vyzkoušet, že představa, jak centrální řízení vše zvládne lépe, je skutečně hloupost. Třeba měnová politika je vysloveně neintuitivní. Vy jako centrální bankéř v okamžiku, kdy rostou ceny, máte přesvědčit lidi, že správnou reakcí na to je, že ještě zdražíte peníze. A když firmám kvůli inflaci rostou náklady, tak vy jim říkáte, že správná reakce je, že jim ještě porostou úrokové náklady. To je úplně proti intuici. A třeba výhody zahraničního obchodu jsou vlastně taky neintuitivní. Mnohem intuitivnější je říct, že když od někoho kupuju víc, než mu prodávám, tak mě okrádá. A my si nejspíše znovu budeme muset projít etapou, kdy se budeme znovu učit, že ty neintuitivní myšlenky prostě fungují. S těmi intuitivními řešeními situace nyní asi nebudeme úspěšní. Nicméně já doufám, že to nedojde až ke katastrofám, jako byla hluboká krize ve třicátých letech, kdy USA rovněž kolem sebe postavily celní zeď. Všechno už jsme si zažili, a tak prostě jenom doufám, že ty konsekvence aspoň nebudou tak hrůzné.

Ale po covidu jsme se divili, že nejsou čipy, že nejsou základní látky pro výrobu léků, že prostě nejsme schopni postavit ani penicilínku v Česku, a to zrovna my jsme ve výrobě léků celkem ještě velmi silní. Nebyl to příklad škodlivé závislosti na zahraničních dodavatelích?

To je, myslím, ten nejsilnější moment, který asi přinesl covid. Existenciální hrůza, zejména západní civilizace, z toho vzájemného propojení, z nekonečné míry vzájemné závislosti. A z toho, že vlastně tohle nikdo neřídí. To ale byla podstata globalizace, aby to nikdo neřídil, abyste nemusel řešit geopolitické otázky, když děláte byznys. Já mám v jedné prezentaci spočítaný nárůst počtu slov strategická autonomie, soběstačnost, nezávislost v odborných textech. Ten byl najednou geometrický. Pak už to byl krůček, a to řeknu úplně jasně, k úplně zrůdné myšlence, již hlásá současný americký prezident. Myšlence, že Spojené státy ideálně nesmějí mít žádný obchodní schodek s žádnou jednotlivou zemí na světě. Což fakticky znamená jenom to – když to dovedete do ekonomického důsledku –, že chcete udělat z Ameriky další Severní Koreu. Jenom větší. Je hrůzné, že tohle je vážně míněná politika v zemi, jež má největší počet nositelů Nobelových cen za ekonomii, která je opravdovým hegemonem v ekonomické vědě. Je neuvěřitelné, že v Americe vůbec nevznikají petice ekonomů tak, jako vznikaly ve třicátých letech proti tehdejším absurdním clům.