Neurovědec Tylš: Psychedelické drogy pomáhají překonat bloky v terapii. Může je proplatit i pojišťovna

Pražskou kliniku PSYON jste otevřeli před více než čtyřmi lety. Poskytujete zde i ketaminem asistovanou psychoterapii (KAP). O co přesně jde?

Psychedeliky asistovaná psychoterapie obecně je způsob, kdy k léčbě využíváme změněný stav vědomí, který je indukovaný nějakou látkou. Buď klasickým, nebo atypickým psychedelikem, což je u nás právě ketamin. V tomto stavu se pak můžeme podívat hlouběji na věci, jež nám leckdy běžně zůstávají skryté. Díky tomu lze následně odhalit různé příčiny duševních problémů, zažívat různé emočně silné stavy, které mohou souviset s nějakým terapeutickým účinkem. To znamená, že ta látka nám dává možnost intervenovat, a pokud jsem dobře vyškolený terapeut, mohu pacientovi pomoci – i když trochu jinak než v rámci běžné léčby psychofarmaky.

Jak důležité je, že jde o asistovanou psychoterapii?

To je stěžejní. Ketamin totiž používáme jako prostředek a součást komplexní terapie. Pracujeme s ­klienty, kteří už jsou nebo byli v nějaké předchozí léčbě, jež jim ale nezabrala. Nebo se třeba „zasekli“ v psychoterapii. Rozumějí té své záležitosti v hlavě, vědí, co to znamená, ale nedostanou se přes ni emočně a zkušenostně. Před léčbou zkoumáme, jak je klient hodnotově vyzrálý, jakou má psychopatologii – tedy jaký problém konkrétně má. Podle toho pak určujeme, jak dlouho v terapii musí minimálně být. Až když klinicky posoudíme, zda spolupracuje a má dobrou sebereflexi, tak s ním můžeme jít do samotného změněného stavu vědomí. Velmi důležité je, že po tomhle „balíčku“ asistované psychoterapie můžeme pacienta předat kolegům psychoterapeutům, kteří s ním dál pracují a integrují s ním zkušenost, již u nás získal.

Jak dlouho terapie v PSYON trvá?

V nejkratším scénáři dva týdny. Zahrnuje přitom dvě 90minutová sezení, kdy připravujeme klienta na samotnou zkušenost. Snažíme se společně propracovat daný problém, jejž si do terapie přináší. Pak s ním projdeme zhruba čtyřhodinovým vlastním sezením s látkou. Následují ještě dvě integrační terapie – první se vrací k vlastní zkušenosti, k reflexi, a druhá směruje pacienta právě do následné léčby.

Gró léčby tedy není jen změněný stav vědomí?

Je zde daný rovnoměrný akcent na změněný stav vědomí a na to, co se děje potom. My jsme díky moderním neurozobrazovacím metodám totiž schopni pozorovat, že v mozku opravdu k něčemu dochází. Označujeme to termínem afterglow.

Dá se tedy nějak ve zkratce popsat, co se nám v mozku odehrává?

Říkáme tomu neuroplasticita, konkrétně její část – synaptoplasticita. Jde o vyšší flexibilitu mozkové tkáně, tedy vznik nových synapsí. V neuronálních sítích, jakési pavučině propojení mozkových buněk, se tvoří nová spojení, ta stará přitom zanikají. Podkladem pro to přepojování je právě akutní psychedelický stav. Proto člověk zažívá různé vize, propojují se mu netradiční obsahy nebo senzorické modality – typicky klient vidí hudbu, místo aby ji slyšel. Propojují se ale i mnohem komplexnější věci, které souvisí třeba s reprezentací vlastního já v podobě „pravého já“ (pravé já a falešné já jsou psychologický dualismus konceptualizovaný anglickým psychoanalytikem Donaldem Winnicottem; poznámka autorky). Dokážeme najednou vidět věci z jiného úhlu, což se pak dá terapeuticky využít. V tom máme obrovskou výhodu oproti padesátým a šedesátým letům; tehdy se sice v psychoterapii psychedelika hojně využívala, ale bez toho, aby se přesně vědělo, k čemu biologicky v mozku dochází. Právě tato měřitelnost je klíčová v medicínském evidence-based přístupu, a proto mají psychedelika tolik pozornosti i na úrovni farmaceutických firem.