Když jste mladý a naivní, nebojíte se milovat ani riskovat, říká Ulaa Salim, autor sci-fi Věčný
Generaci mladých severských filmařů otevřených žánrovým kombinacím nyní v českých kinech kromě hororové Dívky s jehlicí reprezentuje i sci-fi romance Věčný, v níž mladý vědec obětuje milostný vztah zkoumání záhadné podmořské trhliny. Film o cestě do hlubin oceánu i vlastní duše, který se loni promítal na festivalech v Rotterdamu a Göteborgu, představuje první velkou sci-fi natočenou v Dánsku. Stojí za ní scenárista, režisér a producent Ulaa Salim (1987).
Věčný kombinuje romanci se sci-fi. Jaká část vás napadla první?
Určitě romance. Zajímalo mě, jaké je potkat svou lásku z mládí po letech, přemýšlet, co cítíte, jak na ni vzpomínáte a co mohlo být, kdyby neskončila. Zároveň mám rád sci-fi a obecně filmy, které vám otevřou trochu fantaskní svět, místo aby vám ukázaly normální život. Snažil jsem se tedy spojit svou lásku k žánru s představou o setkání milenců po letech a sci-fi mi přišla jako skvělá volba.
Sci-fi se často využívá k pokládání existenciálních otázek. Proč myslíte, že to tak je?
Ve sci-fi si dokážete představit scény a scénáře, které by v reálném světě nešly. Můžete kombinovat minulost a budoucnost, vést konverzaci se svým starým já. To myslím, že spousta z nás i dělá. Říká si: jak jsem mohl tehdy takhle přemýšlet? Proč jsem tohle říkal? A rádi bychom svému někdejšímu já vzkázali: tohle je v tvém životě to nejdůležitější, hýčkej si to a važ si toho! Sci-fi a její skoky v čase vám něco takového umožňují.
Nabádá Věčný diváky, aby se místo zachraňování budoucnosti starali víc o přítomnost?
Podle mě svět vždycky směřoval ke konci. K velmi pomalému konci, ne jako v hollywoodských filmech, kde konec planety nastane během vteřiny. I náš život spěje postupně ke konci. Ve Věčném tak jde i o metaforu našeho bytí. Nemyslíme neustále na smrt, ale čeká na nás. Dnešní způsob života tu za x let jistě nebude. Skončí; ať už naší vinou, způsobem, jakým žijeme, válkami, které vedeme, nebo něčím zvenčí, co nemůžeme ovlivnit. Takže je důležité využít co nejlépe to, co máme právě teď. Zvlášť když spousta lidí nemá jistoty, kterých si v zemích jako Dánsko užíváme a které bychom neměli brát jako samozřejmost.
Věčný radí upřednostnit před prací rodinu. Řídíte se tím?
Většinu času ano. Kariéra, filmy, na tom všem nakonec vůbec nezáleží.
Jeden snímek s názvem Věčný jste už natočil před dvanácti lety, šlo o krátký film. Díval jste se na něj teď znovu?
Díval. V první kapitole celovečerního filmu Věčný sledujeme zamilované mladé lidi. Vše je vzrušující, osudové – prostě takové, jako když jste mladí. Tak jsem si řekl, že místo abych se snažil vzpomenout si, jaké to je, podívám se na krátký film, který jsem natočil, když mi bylo dvacet. Byl jsem tehdy zamilovaný, smutný a neustále na pochybách, protože jsem věděl, že každé mé rozhodnutí může navždy změnit můj život. Tyhle základní prvky jsem z prvního filmu Věčný přenesl do toho druhého.
Uvědomil jste si díky tomuto osobnímu návratu v čase něco nového?
Láska je láska. Ať vám je dvacet nebo čtyřicet, ten cit je pro vás pořád stejně skutečný. Ale když jste v mládí ještě naivní, nebojíte se milovat a můžete díky tomu milovat někoho plně. S ubíhajícím časem se obrníme, život nás učí, že vztahy úplně nefungují. V mládí je snazší věřit v lásku.
A když jste se podíval na svůj dvanáct let starý film jako filmař? Překvapilo vás něco? Třeba že jste byl lepší, než jste si tehdy myslel?
Nemám pocit, že jsem byl dobrý, ale myslím, že jsem byl docela odvážný, protože jsem toho moc nevěděl. Což zase souvisí s naivitou mládí. Jako filmař chcete mít zkušenosti, ale zároveň je dobré zůstat trochu naivní a myslet si, že je všechno možné. Třeba natočit v Dánsku velký sci-fi film. Chtěl jsem riskovat, zdrsnit filmový jazyk a pokusit se nabídnout divákům něco nečekaného, protože právě to se mi líbilo, když mi bylo dvacet.
Sci-fi část ve filmu vypadá dost přesvědčivě. Jaké to tedy bylo, točit sci-fi v Dánsku?
Dobré, ale taky dost náročné. Normálně film vzniká ve třech krocích – scénář, natáčení, postprodukce. U Věčného ale přibyl v postprodukci ještě jeden krok navíc, který se jmenoval sci-fi a který byl náročný skoro jako natáčení celého filmu. Využili jsme velmi dobrou společnost Copenhagen Visuals, která moc chtěla předvést, že takové věci umí. Což se nám hodilo a dobře se to celé sešlo. Ale trvalo to a šlo o úplně novou zkušenost.
Vyžadovala od vás i odlišný přístup k práci?
Jo, hodně jsme všechno testovali, taky jsme zkoušeli natáčet pod vodou, abychom zjistili, že to nejde. Chtěli jsme, aby to vypadalo jako film z vesmíru, akorát pod vodou. Vytvořili jsme i oblek, který vypadá jako skafandr, ale mohl by do oceánu. Museli jsme vymyslet celý vesmír, i když z něj ukážeme jen třetinu – jinak by ta třetina nepůsobila přesvědčivě. Teď už mám pocit, že to byla zábava. Ale nevím, jestli jsem se tak cítil i během té práce.
Točí se v Dánsku hodně žánrovek? K nám se dostávají hlavně dramata, krimi a divné komedie.
To jsou asi klasické dánské filmy, ale už nastupuje mladá generace, které jsem součástí a která se snaží posouvat hranice a zkoušet různé věci. Takže si myslím, že žánrovek u nás uvidíme čím dál víc. Nicméně Věčný je rozhodně něco nového, jedna z prvních skutečných sci-fi, které v Dánsku vznikly.
Kromě psaní a režie jste i producentem, máte vlastní produkční společnost. Založil jste ji, abyste měl větší svobodu?
Díky naší produkční společnosti teď víc rozumím ekonomice filmu. A určitě mi dává víc tvůrčí svobody, mám víc času na vývoj projektů. Založili jsme ji s Danielem Mühlendorphem hned po dokončení filmové školy v roce 2017, myslím, že teď už jsme zavedená společnost. Už během studií jsme mluvili o tom, že chceme udělat něco jiného, po svém. Zase to souvisí s naivitou mládí. Chtěli jsme trochu zariskovat, cítili jsme, že v našem filmovém průmyslu je prostor pro nové směry. Naše společnost je postavena na hlasech režisérů. Podporujeme jejich vizi – i kdyby mělo jít o sci-fi.
Hlavní hrdina filmu Věčný opustí svou lásku, aby se mohl věnovat práci a řešit trhlinu v mořském dně způsobenou klimatickou změnou. Jak moc je pro vás ekologické téma důležité?
Spíš jde o rámec světa tohoto filmu. Mohl bych využít i mnoho jiných katastrofických prvků. Nejde mi o klimatickou změnu jako takovou, ale spíš o lidskou povahu, která je destruktivní, ať už jde o klima, válku nebo společnost. Zároveň je naše povaha i krásná. Jsme velmi paradoxní bytosti. Klimatickou změnu jsem použil, protože se týká všech, bez ohledu na to, kde a kdy žijí. Zasáhne všechny, pokud přijdeme o Zemi.
Snad nebude Věčný tak prorocký jako váš šest let starý celovečerní debut Synové Dánska, který se odehrává v roce 2025 a zachycuje vzestup populistické pravice. Čekal jste aktuální vývoj světové politiky?
Ve společnosti je vidět určitý pohyb, společenské tektonické desky se pohybují pomalu, ale jistě. A když se moc vydají na jednu stranu, vrátí se strana protilehlá. Podle mě ale nezáleží, jestli jdou desky vlevo, nebo vpravo. Teď to schytávají mnohem víc migranti, ale nakonec jde vždycky o ovládnutí mas, a abychom se kvůli všemu hádali, místo abychom hledali řešení. Extrémisté si vždycky najdou obětního beránka. Nevěděl jsem, jak to bude vypadat zrovna v roce 2025, ale bylo mi jasné, že tímhle směrem míříme.
Ve vašich předchozích dílech, včetně animovaného seriálu Blokhavn, jste se zajímal o téma xenofobie a zkušenosti imigrantů. I v krátkometrážním Věčném měl mužský hrdina mimoevropské kořeny. V celovečerním filmu Věčný už jste tohle téma nechtěl řešit?
V některých filmech je otázka rasy nebo genderu pro příběh důležitá a musíte rozumět prostředí, v němž se vše odehrává. V jiných filmech to důležité není. Do Věčného jsem chtěl obsadit co nejlepší herce bez ohledu na jejich původ.
