Ačkoliv se dnes invaze v srpnu 1968 jeví jako dokonale provedená akce, kdy se armádám Varšavské smlouvy podařilo obsadit Československo během necelých deseti hodin, neproběhla zcela podle plánu. Jestli totiž Sověti a kolaboranti s něčím nepočítali, bylo to vzedmutí národního ducha nad tím komunistickým, kterého doznala většina obyvatel.
Všechno směřovalo k tomu, aby invaze proběhla hladce jak po vojenské, tak i politické stránce. Již týdny před 21. srpnem se napříč východním blokem hovořilo o tom, že je potřeba s děním v Československu něco udělat. Intervenci žádali v první řadě sousední komunistické země. Že šlo o jeden ze způsobů, jak invazi formálně legalizovat dnes není pochyb. Ještě v předvečer vstupu vojsk pak mělo dojít ke změnám v ÚV KSČ a definitivnímu pozvání vojsk.
To že se tak nestalo je dílem jednak náhody, ale i překvapivého vzedmutí národního soucítění u některých politiků. A toto vzedmutí se neomezilo pouze na nejvyšší kruhy, ale prostupovalo společností i státním aparátem všemi směry. Docela nečekaně třeba i skrze StB, která v prvních dnech invaze pomáhala sabotovat okupační síly. O tomto dnes už pozapomenutém kousku historie se více dozvíte ve videu.
