On byl, stejně jako Russell Crowe, karlovarským festivalem okouzlen, mimo jiné magickou silou narvaného Velkého sálu, ona byla šťastná, že se lidé u jejího filmu smějí. On kvůli ní nechtěl mluvit o své roli Obi-Wana Kenobiho ve sci-fi sérii George Lucase Star Wars, aby ji nezastínil. Ona k němu s obdivem vzhlížela, ač před pár lety těžce nesla, že kvůli mladší ženě odešel od rodiny. Právě z téhle zkušenosti vznikl její námět na film Druhá šance, který ve Varech představili – o vztahu otce a dospívajícího dítěte v zásadním drogovém ohrožení. I na rozhovor pro Reflex se nakonec sešli oba hlavní herci: Clara McGregorová (27) a její otec, čerstvý nositel Ceny prezidenta MFF Karlovy Vary Ewan McGregor (52). Bylo to povídání lehounké a bezprostřední, ale přitom poměrně zásadní.
Druhá šance napadla Claru McGregorovou za covidu, kdy se hodně z nás obracelo do nitra vlastní rodiny a ptalo se, co by ve vztazích šlo udělat jinak a lépe. Tak vznikl emocionálně silný a často i vtipný film-road movie o ztraceném a snad i znovunalezeném vztahu otce a dcery, kteří se předtím léta neviděli. A právě schopnost přetvořit frustraci v tvořivou energii cítíte nejenom ve filmu, ale i v reálu. Otec Ewan a nejstarší z jeho pěti dětí, dcera Clara. Už si, ať to bylo jakkoli, odpustili. Rozhovor pro Reflex to potvrdil.
Jak snímek o strachu o dospělé dítě, které si vůbec nevěří, přijali diváci ve Spojených státech, v březnu na světové premiéře na festivalu v texaském Austinu, a jak o pár měsíců později tady, v Karlových Varech, kde jste se na něj taky dívali?
Ewan: Rozhodně to nechci srovnávat, bylo by to trošku nefér, ale ta atmosféra ve zdejším Velkém sále je úžasná, to je magie filmu, která se jen tak nevidí. Překvapilo mě, že se lidi smáli vlastně na stejných místech jako v Americe. Jen tady možná chviličku trvalo, než se začali smát nahlas, možná se báli připustit, že by film o tak závažných věcech mohl být legrační, což chápu.
Jde o příběh bývalého alkoholika, který se snaží zachránit dceru na drogách, to se ze začátku moc k smíchu nezdá.
Ewan: Jojo, jasně, ale pak už si diváci v průběhu filmu na ten humor zvykli a bylo to v podstatě stejné jako v Americe letos na jaře. Jsem rád, že jsem to mohl vidět i tady.
Clara: Festival South by Southwest v Texasu, v Austinu, je o dost jiný než tenhle. Je to taková obrovská, hodně hlučná akce, míchá v sobě moderní technologie, hudbu a filmy, zatímco tady je to jen a jen o filmech, což mi připadá krásné.
Ve vašem filmu otec cestuje s dcerou autem napříč Spojenými státy. Ona si myslí, že jedou na návštěvu, ale on ji přitom veze na odvykačku… Přijal byste Clařin scénář, i kdybyste měl nějaké výhrady?
Ewan: Ne, a ani bych takovou věc udělat nikdy neměl. Jsem rád, že jsem mohl tu roli přijmout právě proto, že se mi projekt líbil, mimo jiné tím, jak věci jenom naznačuje a nijak zvlášť nedovysvětluje. Clara je příliš skromná, ona je skutečně autorkou původní myšlenky, námětu, ale jako producentka dohlížela taky na práci na scénáři, která byla velice poctivá. Není to příběh nás dvou, vždyť problémy rodičů a dětí, myslím, řeší spousta lidí. Jestli jsem na něco pyšný, tak na to, že to Claru vůbec napadlo: vzít bolestnou zkušenost a přetvořit ji do uměleckého díla. No, a že mě pak k tomu přizvala, to je další bonus, hlavně teda pro mě.
Asi není běžné, že by otec-padesátník a dcera po dvacítce spolu trávili tolik času jako vy dva.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
