V Ústavu pro studium totalitních režimů to vře. Zaměstnanci si v otevřeném dopise stěžují na cenzuru, bossing, šikanu a personální čistky. Vedení instituce se proti tomu ohradilo a žádá omluvu. „Za deset měsíců, co je nový ředitel ve funkci, opustila ÚSTR víc než čtvrtina všech zaměstnanců, většina z nich byla vyhozena, menší část odešla raději sama,“ konstatuje historik a novinář Petr Zídek, šéfredaktor časopisu Paměť a dějiny. O svém vlastním odvolání se dozvěděl zhruba před dvěma týdny.
Šéfredaktorem časopisu Paměť a dějiny jste se stal před více než dvěma lety. Dostal jste tehdy nějaké zadání, jak ho vést, jaké texty preferovat, nebo jste měl volnou ruku?
V listopadu 2020 jsem přišel s koncepcí otevřeného popularizačního časopisu, jenž bude ctít standardy vědecké práce. Bývalé vedení ústavu do obsahu nikdy přímo ani nepřímo nezasahovalo. Respektovalo také moje doporučení týkající se například doplnění redakční rady o odborníky, kteří mají zkušenost s popularizačním psaním a jakými jsou třeba Pavel Kosatík či Martin Groman. Bez problému byl také přijat můj návrh na úpravu zastaralé grafické podoby časopisu, kterou skvěle provedla renomovaná grafická designérka Klára Hegerová. Pokud jde o texty, probíhala velmi dobrá spolupráce s redakční radou, jež mi byla nápomocná v identifikaci zajímavých témat i oslovování konkrétních autorů.
A to se změnilo, když se Ladislav Kudrna stal loni novým ředitelem?
Ladislav Kudrna nastoupil do funkce v květnu minulého roku. Zvolen byl na základě své koncepce, v níž se agilně vymezoval proti „direktivnímu stylu řízení“ předchozího vedení. Nic takového jsem ale nezažil, bývalý ředitel Zdeněk Hazdra i jeho náměstek Ondřej Matějka byli velmi otevření diskusi. Přišel jsem z komerčního média, takže jsem byl až v šoku z toho, jak je se mnou vše, co souviselo s časopisem, pečlivě a nekonfrontačně diskutováno a jak poctivě se hledá konsensus napříč ústavem. To vše se s nástupem pana Kudrny změnilo. Nový ředitel začal dělat přesně to, proti čemu ve svém pojetí brojil. Například byl náklad časopisu snížen na polovinu a zároveň byl zcela nelogicky omezen přístup přes web. Nikdo to se mnou nekonzultoval, dokonce mě oficiální cestou ani nikdo neinformoval.
Ještě loni v červenci jste si ale práci v ÚSTR chválil, mluvil jste o tom, že vašim kolegům je „kritický a vědecký pohled na dějiny bližší než stavění nějakých model, což nevylučuje, abyste na některé problémy měli odlišné názory“. Pak začaly jiné názory vadit?
Jsem v zásadě optimistický člověk, ale tady uznávám, že jsem byl optimistický až moc. V té době nebylo ještě moc jasné, jak se situace vyvine. Z dnešního úhlu pohledu to skoro vypadá, že Ladislav Kudrna byl zvolen s cílem ústav zlikvidovat. Protože jinak si bezskrupulóznost, s níž je ničena dlouhodobá práce mnoha lidí, nelze vysvětlit. Uznávám, že pan Kudrna může mít jiný pohled na koncepci časopisu, který vedu, ale pak by bylo na místě se sejít, prodebatovat to a v případě neshody se dohodnout na civilizovaném předání někomu jinému. Místo toho pan Kudrna deset měsíců vůbec nekomunikoval a pak zčistajasna bez uvedení důvodu odvolá nejprve skoro celou redakční radu a pak i šéfredaktora. Takhle se jedná s lidmi, kteří něco spáchali, ne s respektovanými odborníky, kteří odvedli kus práce, v případě členů redakční rady navíc ještě zadarmo.
Vám tedy nic konkrétního nevytkl? Nesdělil vám, že by byl s něčím nespokojený?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
