Právě před devíti lety spolu začali tihle dva čeští lezečtí šampióni trénovat. Před rokem se vzali, devět měsíců nato se jim narodil syn. Jeden z nejlepších, nejkomplexnějších a nejznámějších lezců dneška, čtyřnásobný mistr světa ADAM ONDRA (29), a šestinásobná mistryně ČR v lezení na obtížnost IVA ONDRA (27) přibližují svět volného lezení v tomto rozhovoru – a audiovizuálně též v novém dokumentu Jana Šimánka a Petra Záruby. Snímek Adam Ondra: Posunout hranice se soustředí především na šampiónův téměř tříletý trénink a posléze účast na tokijské olympiádě; do kin vstoupí 27. října.
Kolik lidí tvoří tým kolem značky Adam Ondra?
Adam: Můj trenér Petr Klofáč mi píše tréninkový plán, jsme v dennodenním kontaktu a dvakrát týdně je na mých trénincích přítomen. Fyzioterapeutka Gabriela Vrablíková se mnou cvičí téměř každý den. Občas se scházím s Pavlem Víchem, expertem na čínskou medicínu, který je zároveň vystudovaným fyzioterapeutem a pozná, na kterou věc je lepší západní medicína a na kterou tradiční čínská. Synergie mezi různými alternativami léčení by ostatně byla velmi prospěšná i v našem zdravotnictví obecně… Občas taky zajedeme do Hradce Králové za nutričním specialistou Tomášem Soukupem. Zbytek mého týmu tvoří kameramani, administrativa, produkce – díky nim plním smlouvy s partnery, že máme dodat určité množství videí nebo fotografií.
Jak přesně je v tomto týmu daná vaše role, Ivo?
Iva: Moje úloha tkví především v celkové podpoře nejen Adama, ale i celého týmu. Jak jsou všichni ponoření do procesu a každý z nich má svůj úkol, můžu jim pomoci v tom, že při sledování zpovzdáli vidím ten takzvaný velký obraz a dokážu doladit drobné nuance, které jim unikají.
Před pár týdny jste se vrátil z norského Flatangeru, kde jste roku 2017 navrtal a vylezl zatím nejtěžší cestu světa, Silence, hodnocenou na francouzské stupnici lezecké obtížnosti jako 9c. Brzy tam opět odjíždíte kvůli podobně náročné cestě s názvem Project Big.
I.: Vyhnalo nás odtamtud počasí a pracovní povinnosti. Adam byl připravený Project Big vylézt, ale vlhké, až mokré chyty vám udělají čáru přes rozpočet bez ohledu na formu.
A.: Ta moje byla navíc poznamenaná chřipkou. Posledních deset dní jsem byl hodně blízko topu, už jsem jen čekal na ten správný den – jenže cesta je natolik na hranici mého limitu, že můžu dát jediný pokus denně. Je v ní dvě stě tři sta kroků a na takovém množství se velmi snadno udělá jedna jediná chybička, která vás pošle dolů.
Zatím jste se nedostal přes jeden konkrétní chyt, velice blízký topu. Takže to spíš vzdáte, nebo to převrtáte?
A.: Určitě bych nemanipuloval se skálou, bylo by to nečestné, ač se to v minulosti dělo velmi často a do malé míry se to děje dodnes. Moderní trend je však takový, že příroda určila pravidla hry, nějaké chyty tam narostly, a pokud to nevylezu já, někdo další to vyleze později. A že bych to vzdal? To si rozhodně neumím představit.
Project Big lezete se svým rivalem, Rakušanem Jakobem Schubertem. Podobné spolupráce jsou na vašem sportu moc sympatické – na YouTube je zavěšených několik videí mapujících, jak jste s Chrisem Sharmou v kamarádském duchu soupeřili, kdo vyleze nejdřív cestu La Dura Dura, hodnocenou jako 9b+…
A.: Momentálně jsme s Jakobem v přelezu stejně blízko. Je trochu škoda, že historie se ptá, kdo cestu vyleze první – v našem případě by se mi vysloveně líbil nějaký sdílený prvovýstup. Zásluhu na prvním přelezu, ať už to padne na Jakoba, nebo na mě, budeme mít oba, stejně jako to bylo v případě španělské La Dura Dura a Chrise Sharmy. Kdybych lezl sám, déle bych vymýšlel nejlepší možnou sekvenci a asi bych na ni nepřišel. Víc hlav víc ví a týmová práce vede k rychlejšímu zlepšení snad ve všech oborech lidské činnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
