Publicista Jefim Fištejn komentuje v rozhovoru pro Reflex poslední vývoj ukrajinsko-ruského konfliktu. Putinovy dosavadní mobilizace podle něj skončily nezdarem. Tímto krokem také zaskočil své stoupence na celém světě, horující proti válce.
Vladimir Putin oznámil mobilizaci 300 tisíc záložníků. Odůvodnil ji agresí Západu a obranou ruského území. O co hraje ve skutečnosti?
Chce přivodit pozitivní zlom v této válce, která se pro něho vyvíjí až smrtícím způsobem negativně. Putin chce aspoň v něčem dosáhnout drobného úspěchu, který by mohl vydat za totální vítězství. Stačí dobýt nějaké menší území kolem Donbasu nebo Luhanské oblasti. Potom může válku označit za veleúspěšnou a pro Rusko výhodně ukončenou. To se mu nemůže podařit.
Západní politici tento krok odsoudili a chystají další sankce. I nová britská premiérka Trussová hodlá pokračovat v linii svého předchůdce Johnsona. Zároveň ochládají vztahy Moskvy s dosavadními spojenci v čele s Čínou. Dostává se Putin do stále větší izolace?
Dostává. V prokremelském tisku, když chtějí zdůraznit ruské úspěchy, se odvolávají na úspěšnou cestu ministra zahraničí Lavrova do světa, nebo na to, že Rusko má konečně vlivné spojence. Přitom jmenují Venezuelu, Eritreu, Severní Koreu, Írán. S Čínou je to složitější. V posledních prohlášeních se Čína od Ruska výrazně distancuje. Nikdy mu neposkytla významnou hospodářskou či vojenskou pomoc. Dnes zcela veřejně deklaruje, že by Rusko mělo tuto válku ukončit. Způsobů, jak ukončit válku, není mnoho. To znamená, že nabádá Rusko k odchodu z ukrajinského území.
Někteří zahraniční experti zpochybňují účinky mobilizace, jelikož na ni není ruská armáda připravena, a může se projevit až za několik měsíců. Co je na tom pravdy?
Všechno. Mobilizace je velmi vybočující krok, který zatěžuje státní rozpočet. Záložníci ve věku mezi 18 až 60 lety budou vytrženi z pracovního procesu. Sníží se příjmy státu a zvýší výdaje. O tři sta tisíc lidí je potřeba postarat se ve všech ohledech, vycvičit je, a to skutečně vyžaduje zpravidla několik měsíců.
Víme, že předchozí pokusy zmobilizovat aspoň část ruského obyvatelstva skončily trapným nezdarem. Tyto pokusy byly činěny ve vzdálenějších oblastech Ruska, tedy v Burjatsku, Jakutsku nebo v jiných republikách s neruským obyvatelstvem, a vždy to skončilo fiaskem. Jinak by nebyl důvod zřizovat soukromé žoldácké armády. Dnes na frontě bojují vojáci, kteří neberou svůj úkol jako vlastenectví, ale jako způsob výdělečné činnosti. Jsou dobře zaplaceni, a proto jsou ochotni válčit.
Nebylo by třeba povolávat vězně odsouzené za nejtěžší zločiny, což je dnes základ ruských jednotek. Stačilo by přece povolat Rusy, kteří jsou vlastenecky naladěni a ochotni za svou vlast válčit. Jenže za co dnes válčí Putinova armáda, dnes nikdo dobře neví. On sám na to nemá ustrojení, aby to lidem srozumitelně vysvětlil.
Co mohou přinést referenda v dalších okupovaných oblastech o připojení k Rusku? Ukrajinci tvrdí, že se stejně žádného území nevzdají.
Nevzdají a mají k tomu důvod. Oblasti, které Rusko označuje za ruské, se samy vehementně brání zařazení do ruského světa. To je kupříkladu chersonská oblast, kde do posledního dne visely transparenty „Cherson je Ukrajina“. Totéž další oblasti na východě Ukrajiny. Žádná z nich se nechce hlásit k ruskému světu. To znamená, že referenda budou stejně pofidérní a neplatná, jako minulá. Nemluvě o tom, že referenda se budou provádět v podmínkách okupace, což je z mezinárodního práva neplatný akt. Jinak by dodnes platil rakouský anschluss, kde bylo také po obsazení Hitlerem provedeno veleúspěšné referendum. 99,73 procenta lidí údajně hlasovalo pro Hitlera.
Krátce před Putinovým vystoupením v době, kdy Ukrajinci přešli do ofenzívy, vyzval mexický prezident Obrador k okamžitému příměří mezi Ukrajinou a Ruskem na pět let. Jsou tito „mírotvorci“ skutečně tak naivní?
Jsou bohužel naivní. Selhává u nich rozlišovací schopnost vidět rozdíl mezi agresorem a obětí. Všichni ti, kdo náhle chtějí mír za každou cenu, jsou v podstatě zastánci agresivní války. První etapou konfliktu byla vždy agresivní válka a druhou etapou je osvobozovací válka ze strany oběti. Žádat, aby se válka zastavila v situaci, kdy oběť dobývá svá ztracená území, je pokus v podstatě petrifikovat výsledky první etapy války.
Je to neuvěřitelná naivita, protože pět let je věčnost. To je doba, za kterou mohl Stalin třikrát vyměnit obyvatelstvo severního Kavkazu, když je posílal do Kazachstánu a na Sibiř. Takže žádných pět let. Vždyť máme co dělat s mezinárodním právem, kde je jednoznačně stanoveno, co jsou hranice Ukrajiny, a ty byly porušeny. Bezpodmínečný a okamžitý odchod agresora za hranice napadené země, to je jediná odpověď na agresivní válku. Kdo chce nějakým způsobem začlenit část okupovaného území do území státu agresora, ten mu napomáhá teď i v nejbližší budoucnosti.
Podobných „mírotvorců“ se vyrojila celá řada i u nás. Okamura bojuje proti válce, chce rušit protiruské sankce a pomoc Ukrajině, dovážet ruský plyn a vystoupit z NATO. Stejné návrhy zaznívaly na demonstraci na Václavském náměstí, organizované proruskými aktivisty. Co jim teď Putin vzkázal?
Putin jim vzkázal jednoznačně jen houšť a větší kapky. Bojujte za mír v situaci, kdy my útočíme, a přejte si válku v situaci, kdy na nás útočí jiní a uplatňují proti nám sankce.. Stůjte za našimi zády a buďte naší pátou kolonou vždy a všude. To jim v podstatě vzkázal.
Nelze si nevšimnout, že Putinova pátá kolona mlčí, stejně jako po invazi 24. února.
Chápu je. Pro místní putinofily to je zdrcující zpráva. Není možné tvrdit, že jde vše podle plánu, a zároveň verbovat 300 tisíc záložníků. Nebudou se vyjadřovat do té doby, dokud bude Rusko prohrávat, protože jim to nepasuje do karet. Nejsou schopni přijmout realitu, že autoritářská, despotická a v mnoha ohledech již fašistická diktatura nemůže plodit vítězství, nebo jen krátce. Ukrajinská armáda velmi dobře ví, proč válčí a umírá, proto na Ukrajině neuvidíte demonstrace proti válce a proti vládě, ale vidíte je v Moskvě a jiných ruských městech.
Přes drakonické sankce jen první den zatkly ruské pořádkové síly přes tisíc lidí protestujících proti mobilizaci.
Vyjít z domu a protestovat, k tomu je dnes potřeba projevit mimořádnou odvahu. V souladu s novými zákony je jakýkoli projev nespokojenosti trestán vysokými tresty do patnácti let vězení. Je brán jako vlastizrada, jako válečný zločin.
Putin současně s mobilizací zpřísnil tresty za dezerci a odmítnutí nástupu vojenské služby. Dál utahuje šrouby.
Vladimir Putin dobře ví, na rozdíl od našich putinofilů, že ve skutečnosti nemá tak masovou podporu svého obyvatelstva. Že to je fiktivní televizní podpora. Když jde do tuhého, tak ti lidé nechtějí jít do války a umírat, protože nemají za co. Vždyť jim Putin ani jednou srozumitelně neřekl, za co mají válčit. Za ruský svět, o kterém stejně nikdo neví, co to vlastně znamená? To asi vědí jenom naši okamurové, co znamená ruský svět. Nikdo jiný to v Rusku neví.
Prezident Zeman považuje naopak za adekvátní reakci na ruskou mobilizaci zvýšení pomoci Ukrajině, nejen vojenské. Dříve patřil k čelným propagátorům vztahů s Kremlem. Došlo u něj skutečně k nějakému prozření?
Nejsem psycholog, každopádně vidíme, že reálně se konalo obrácení Šavla v Pavla. Dnes to, co Zeman říká ve vztahu k ukrajinskému konfliktu, má hlavu a patu. Neříká nic jiného, než to, co říkali lidé stojící na straně Ukrajiny a demokracie a hlavně na straně svobody po celou dobu. Dnes to říká také, což je chvályhodné, ale příčiny toho obratu já neumím vysvětlit.
