Karla Kent: Krupiérka s českými kořeny a rekordmanka mezi ultraběžkyněmi
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Teploty atakující padesátku. Chřestýši, škorpióni. Asfalt rozpálený tak, že když na něj spadnete, sežehne vám kůži. Kalifornské Údolí smrti zrovna nezve k procházkám. Přesto existují lidé, kteří si tam chodí zaběhat. Ba dokonce zazávodit. Čechoameričanka Karla Kent (58) patří v tomto směru k rekordmankám: ikonický, dvě stě sedmnáct kilometrů dlouhý závod Badwater 135 zvládla úspěšně už devětkrát za sebou – to se mimochodem žádné jiné ženě ještě nepodařilo.
Vracet se do Údolí smrti hodlá Karla Kent i nadále. Závod, jenž začíná v nejníže položeném bodu Severní Ameriky a končí o bezmála čtyři a půl kilometru výše, prý totiž nedá nikomu nic zadarmo. „Můžete znát každý kámen, a stejně nemáte jistotu, že se dostanete do cíle. Což je na tom největší rajc,“ vysvětluje ultraběžkyně, jež na pouštní tréninky vybíhá po nočních směnách v kasinu v Las Vegas.
Do jakého věku lze akce jako Badwater podstupovat?
Běžně je absolvují i sedmdesátníci. Nejstaršímu finisherovi (běžec, který závod dokončí; poznámka autorky) Jacku Dennessovi bylo pětasedmdesát, když v roce 2010 dobíhal do cíle. A například dvaašedesátiletá Norma Robertsová zaběhla letos ve své kategorii rekord: 135 mil zvládla za třiatřicet hodin. Mně to trvalo o sedm hodin déle.
Jak jste se k dlouhým běhům dostala?
Na začátku jsem běhala jako drtivá většina lidí – pár kilometrů týdně, abych měla kondici a trochu zhubla. K prvnímu závodu v roce 1998 mě vyhecovali kolegové z kasina, maratón jsem běžela poprvé na začátku milénia v Praze. První stovku jsem absolvovala ve Vegas, a protože mě to bavilo, přidávala jsem další a další kilometry. Je to s nimi trochu jako s drogou: nikdy nezůstane u původní dávky.
Proč vás nejvíc okouzlil právě Badwater?
Protože má pověst nejdrsnějšího podobného závodu na světě – nejsušší a nejteplejší destinace Ameriky, k tomu to ďábelské převýšení. Dlouho jsem se odhodlávala, ale pak ho v roce 2010 běžel Dan Orálek, první Čech v historii, tak jsem se mu nabídla jako doprovod. Ne že bych mu stačila, ale člověk aspoň získal představu, jak náročné to je. O dva roky později už jsem stála na startu.
Letos jste Badwater běžela podeváté. Může vás ještě překvapit?
Badwater umí vrátit člověka na zem během několika kroků, doslova. U dlouhých běhů existuje tolik proměnných: počasí, naladění, oblečení, strava. Proto taky nepěstuju tréninkové plány, nevedu si o běhání záznamy. Nemám systém ani trenéra, a pokud nemusím, nevozím si na závody svoje jídlo. Jsem běžkyně, ne laborantka, nebaví mě donekonečna testovat, která potravina mě zrychlí o vteřinu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
