Česká verze kultovního pánského časopisu Maxim zanikla téměř přesně před 4 lety. Nyní se na trhu objevil znovu. Je slovensko-český, na obálce má vyretušovanou modelku Andreu Verešovou a obsahuje více reklamních textů než redakčního obsahu. „Je to prostě sračka,“ shrnul obnovený měsíčník jeho tuzemský otec zakladatel a šéfredaktor Pavel Vondráček. Nejen o novém Maximu, ale hlavně o tom starém i o nekorektním humoru, sebekritice či fekálních reportážích jsme si povídali v rozhovoru, který najdete ve videu v úvodu článku.
Maxim v Česku vycházel od roku 2003 a zanikl v roce 2016. V prvních deseti letech jeho života jej řídil Pavel Vondráček, člověk, o kterém jeho zaměstnanci říkají, že v redakci vytvořil prostředí mezi koncentračním táborem a rajskou zahradou. Maxim pod jeho vedením navázal na britskou tradici originálu a přidal důležité české ingredience. Vykašlal se na modelky a hledal zajímavé „holky od vedle“. „My jsme jim občas říkali jitrnice. Ale to nebyla urážka, prostě holky z masa a kostí. Skoro vůbec jsme je neretušovali, nechávali jsme jim bříško trošku větší. Žádnej chlap není zvědavej na Andreu Verešovou, tu bych na obálku nikdy nedal, protože už je tisíckrát médiama propraná,“ říká v rozhovoru Pavel Vondráček.
Prsa českých holek dokreslovala články o filozofických tématech, pozoruhodných přírodních úkazech nebo o astrofyzice. Do toho neuvěřitelné reportáže „na vlastní kůži“, které rozebíraly nějaký společenský fenomén. To vše s pořádnou dávkou humoru a patřičné redakční sebekritiky. „Hodně se kolem ekonomické krize říkalo, že jsou všichni ve sračkách, tak jsme chtěli zkusit, jaký to je. Pronajali jsme si hnojomet a na poli se ho zkoušeli dotknout, zatímco on rozmetával výkaly všude kolem. Vznikla z toho krásná fotoreportáž, ke které byl text od psychologa, který rozebíral, jaké to je, být opravdu na dně. Ale takové materiály od stolu nenapíšete, časopis musí vznikat v terénu,“ vzpomíná Vondráček.
V kontrastu s novým Maximem, kde se redaktoři ani nepodepisují pod články, také vzpomíná na to, kolik práce výroba Maximu stála. Hodinové hádky o každé slovo v titulku, vymýšlení popisků k fotkám, které spolklo celý víkend. A také absolutní kašlání na to, co chtějí inzerenti či barometr úplatků v článcích, které vznikly na základě pořádání presstripů. „Pro dělání takového časopisu potřebujete jednak vydavatele, který má koule, a pak redakci plnou osobností, které obětují své práci 200 % ne proto, že musí, ale protože je to baví. Když nás v roce 2007 koupila Burda, přišli manažeři manažerů s excellovými tabulkami a to byl začátek konce,“ ilustruje Pavel Vondráček moment, kdy se český Maxim začal dusit.
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku. Kromě toho, že mi v něm Pavel Vondráček dvakrát řekne, že jsem tlustej a třikrát se zeptá, zda jsem gay, v něm najdete i to, co je „mercedes mezi projímadly“, zda mají ženy smysl pro humor, zda by šel Maxim vydávat i dnes a kam se lidem poděly koule. Dejte nám vědět do komentářů, zda jste Maxim četli.
