nahoru

Stanislav Balík: Ústup Kalouska je pro TOP 09 kritický. Síla Agrofertu je obrovská, přesto jí lze porazit

Jana Bendová16. července 2020 • 11:30
Politolog Stanislav Balík: Nacházíme v podobné situaci jako v roce 1990. V zájmu odstavení Babiše musí k sobě najít cestu, alespoň na čas, skoro všichni ostatní.
Politolog Stanislav Balík: Nacházíme v podobné situaci jako v roce 1990. V zájmu odstavení Babiše musí k sobě najít cestu, alespoň na čas, skoro všichni ostatní.
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg jsou vzpomínkami na slavnou minulost TOP 09, která už žije ze setrvačnosti. Chce-li Petr Fiala s ODS rozdávat karty, musí se snažit o to, stát v čele silnějšího předvolebního bloku než piráti, říká politolog Stanislav Balík v dalším rozhovoru o české politické scéně. Ale pozor, část voličů pravicových a středových stran tvoří vyhraněné fankluby a pro ně může být třeba přihlášení k Václavu Havlovi či podpora zákazu klecového chovu slepic zradou. I to jsou úskalí avizovaných předvolebních spojenectví.

Začněme aktuálně: výrazní politici Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg oznámili, že v příštích volbách do sněmovny nebudou kandidovat. Jak jejich krok hodnotíte? Neztratí TOP 09 poslední zbytky sex-appealu pro voliče?

Ano, pro TOP 09 je to kritická situace. Je ve zcela jiné situaci než v době svého vzniku, kdy se prezentovala jako jediná pravostředová proevropská strana, jako strana pro městské liberálnější voliče či jako strana efektivních hospodářů. Tyto pozice jsou dnes obsazeny jinými silami a TOP 09 už nějakou dobu žije jen ze setrvačnosti, přičemž její zakladatelé Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg jsou právě vzpomínkami na slavnou minulost. Pokud zmizí oni, mizí jedny z posledních vazeb na dobu vzniku. Zakotvení strany ve společnosti se poměřuje mj. tím, jak je schopná přežít odchod svých zakladatelů.

Miroslav Kalousek svým rozhodnutím umetá cestu k případné předvolební koalici s ODS a KDU-ČSL. O vzniku předvolebních opozičních bloků jako jediné šanci vyprovodit Andreje Babiše z vlády se mluví už dlouho – nyní o spojenectví pirátů a STAN na jedné straně a zmíněného trojbloku ODS, TOP 09 a KDU-ČSL na straně druhé. Vidíte reálnou šanci, že se to opozici podaří?

Opozice jistě dobře ví, že jinou možnost nemá. Že rok 2017 s třemi stranami, jež jen těsně překonaly uzavírací klauzuli, byl výjimečný a že stejně snadno mohou všechny tři skončit mimo Poslaneckou sněmovnu. Na druhé straně máme přece ze stejného roku zkušenost s avizovanou a nakonec neuskutečněnou koalicí lidovců a Starostů. Jinými slovy – to, že všichni vědí, že by nějaké spojenectví vzniknout mělo, ještě vůbec neznamená, že se tak skutečně stane. Asi největší problém vidím v potenciálním spojení přece jen euroskeptičtější ODS a eurooptimistických lidovců a topky – právě téma vztahu k EU může být hodně těžkým oříškem. Na druhou stranu, pokud chce ODS rozdávat karty, musí se snažit o to, stát v čele silnějšího bloku než piráti. To by jí mohlo pomoci zkusit překonat některé mentální bloky.

Názorově se však liší i Starostové a piráti, nebo ne?

Jistě. Chování Starostů je velmi divné – zatímco ještě před třemi roky se v předvolebních klipech kamarádili se sociálně konzervativními lidovci a kandidovali společně, dnes si namlouvají jejich úplný opak (alespoň co se týče společenských témat): piráty. A málokdo se nad tím pozastavuje. Mohlo by to být i varování před příliš automatickým předpokladem, že po volbách zachovají všechny dnešní opoziční strany stejně odmítavý postoj k Andreji Babišovi, jaký mají dnes.

Před půl rokem jste zde kriticky mluvil o tom, že pravici ovládla sektářská mentalita „nesouhlasím-li s někým ze sta procent, nemůžeme být ve stejné straně, nemohu ho volit“. Domníváte se, že s blížícími se volbami se to sektářství přece jen obrousí?

Moje odpověď bude podobná jako před chvílí – v nejvyšším zájmu pravice a středu je, aby se toto sektářství skutečně obrousilo, přitom je to ale výsostně riskantní krok. Vývojem posledních deseti let se stalo, že přinejmenším část elektorátu některých pravicových a středových stran tvoří vyhraněné fankluby, pro něž jakýkoli krok mezi fiktivně vykolíkovaný prostor na politickém hřišti směrem k jiným stranám je obrovskou zradou principů, kterou je nutno potrestat vystoupením ze strany či jejím nevolením.

Můžete být konkrétní?

Ano, kupříkladu ODS se přihlásí k odkazu 17. listopadu a Václava Havla či podpoří zákaz klecového chovu slepic a z řad jejích členů či voličů zní: Zrada, přebíráme topkařská či pirátská témata, to mají jejich voliči radost! Přitom ODS v době svého velkého voličského úspěchu zahrnovala rozličné proudy, jenom na to tito kritici zapomněli a žijí v mentálním ghettu. Podobné je to s členy a voliči lidovců vůči občanským demokratům a podobně.

Vy jste se dokonce zmínil, že je nezbytná i rozumná spolupráce pravice se sociálně liberálními piráty, jinak tu – vašimi slovy – bude Babiš bačovat ještě dlouho. Stále to platí?

Ano, platí to – i když to nutně nemusí znamenat předvolební koalici. Jen je matematicky jasné, že jediná šance na odstavení komunistů a postkomunistů s Andrejem Babišem v čele spočívá v podobě spolupráce s piráty, byť to bude ideově asi hodně bolet. Domnívám se, že se nacházíme v podobné situaci jako v roce 1990, kdy v zájmu odstavení Babiše musí k sobě najít cestu, alespoň na čas, skoro všichni ostatní. I Václav Klaus kandidoval v roce 1990 na jedné kandidátce s pozdějším sociálně demokratickým ministrem kultury Pavlem Dostálem.

Jednoduše: na kolik procent byste si nějakou předvolební integraci roztříštěné opozice tipl?

To zásadně nedělám – nevíme, kolik procent voličů přijde k volbám, jaká bude nezaměstnanost a obecně ekonomická situace, jak vlastně budou vypadat případné koaliční bloky apod.

Čím to je, že žádná ze stran, kromě ANO, není schopná dotáhnout preference aspoň na dvacet procent?

Protože ve volebním mezidobí se v posledních letech většinou zdánlivě nic neděje a vše se mění krátce před volbami. Podívejme se na prezidentské volby v Polsku, z nichž se nečekaně stalo drama až pár týdnů před jejich konáním. Nebo na Slovensko, kde by si před rokem málokdo vsadil na to, že OĽANO vyhraje slovenské volby, navíc se sedmiprocentním náskokem před Ficovým Smerem? A druhý důvod spočívá právě v oné roztříštěnosti, o které jsme před chvílí mluvili. Když se podíváme na volební výsledky někdy od roku 1996, vidíme v zásadě vyrovnané bloky pravice a levice s lavírujícím středem. Zatímco ale onen pravicový blok byl do roku 2009 reprezentován jen jednou dvěma stranami, k tomu jednou středovou, přirozeně měla jedna (ODS) šanci na pětadvaceti-pětatřicetiprocentní výsledky. Když je dnes mapa překreslena a do hry vstoupila ještě další štěpení, o obdobný koláč se dělí subjektů pět a víc, je šance na zisk dvaceti procent výrazně menší.

Andrej Babiš disponuje ohromným množstvím peněz, vlastní média, zázemí má i ve vládním aparátu. Na to jiná politická strana nemá a mít nebude. Babiš nasadí vše, možné i nemožné, půjde mu o všechno. Volební kampaň nebude tudíž rovná. I tak je možné ho porazit?

Neumím předpovědět, v jaké politické a společenské atmosféře se budou odehrávat parlamentní volby. Víme ale, že síla ekonomicko-mediálně-politického molochu Agrofertu je obrovská a bude totálně nasazena. Dnešní opozici může inspirovat jak výše zmíněný slovenský příklad z letošního roku, tak třeba z roku 1998, kdy Vladimír Mečiar sice zvítězil, ale přesto vládu nesestavil. Opozice by měla zkusit šikovně vykrýt témata tak, aby Andreji Babišovi nezbylo než vše vsadit na levicovou kartu – pak se totiž také může stát, že vysaje kritické množství voličů sociálním demokratům a komunistům a jemu kromě Okamury nezbude žádný koaliční partner.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější