Ukradli nám svobodu, říká moderátor a zpěvák skupiny Monkey Business Matěj Ruppert | Reflex.cz
nahoru

Ukradli nám svobodu, říká moderátor a zpěvák skupiny Monkey Business Matěj Ruppert

Marek Gregor20. května 2020 • 18:30
Ukradli nám svobodu, říká moderátor a zpěvák skupiny Monkey Business Matěj Ruppert
foto: Nguyen Phuong Thao

Matěj Ruppert (42) dostal koncem března nápad natočit každý den jeden díl domácí taškařice Pandemie. Do začátku května nakonec do virtuálního prostoru poslal třicet sedm skečů. Improvizace na téma tu Němec, tu Francouz nebo Ital a napříště Číňan, ale také Prý mula, zhulenec, komouš a Romák měly jen na Instagramu desítky tisíc zhlédnutí. Přes 90 tisíc přeskočily dva díly – s Angličanem snažícím se o uchování zdravého rozumu a Polákem, gymnastickým trenérem, v němž si jeho svěřenkyni zahrála Matějova dcera.

Třetího května zakončil pandemický Ruppert seriál dílem Zeman, v němž s lehce otylou tváří paroduje současného českého prezidenta a říká: „Děkuji vám, že jsem s vámi takto mohl prožít, řekl bych svými slovy, pandemii korunavirovskou, a úplně na závěr bych se chtěl rozloučit citátem, chcete-li bonmotem, mého oblíbence Winstona Churchilla, který říkal: Každý správný konec je i začátek!“

Když jsi se s Pandemií loučil projevem Miloše Zemana, cítil jsi, že téma už je vyčerpané?

Abych se přiznal, Zemana na závěr už jsem měl připraveného. Začátkem května, s tím násobícím se naštváním a postupným rozvolňováním pro nás příšerné situace, protože nemůžeme hrát, jsem si začal uvědomovat, že je na čase vrátit se k přípravě desky. Mimochodem minulé úterý jsme byli v Sušici na pivu a Roman vymyslel název nové desky – Freedom for Sale. Takže to přišlo mimoděk. Původní impuls k natáčení Pandemie byl čistě ochrannej: dělat si doma hovadiny, abych se nezbláznil, a dávat je na Instagram. Když jsem zjistil, že by to mohlo fungovat, zapojil jsem rodinu, žena mi pomáhala, často mě natáčela, vymýšlela se mnou vtipy, stávala se mi spoluhráčem; ale pak se z toho stala povinnost. Najednou jsem už ani nemohl dospat a říkal si: Co já tam dneska dám?

Nechtěl jsi končit třeba náměstkem Prymulou?

Pana Prymulu jsem párkrát zakomponoval, ale on není zajímavej, je to úředník, který nezapře lampasáckou minulost. Horší bylo, že my jako společnost jsme si nechali zcela vědomě naprosto okrouhat naše svobody. A vůbec nejděsivější je, že jsme neprotestovali proti ničemu, byli jsme jako ovce. A teď prosím, ať mě někdo nenapadne, nejsem právník. První impuls mého naštvání přišel, když vyšlo najevo, že Andrej Babiš zcela protiprávně neakceptoval – protože se mu to nehodilo do krámu – nastavení krizového plánu a nenechal jmenovat Jana Hamáčka šéfem krizového štábu. Zákon přitom říká, že mu má šéfovat ministr vnitra nebo obrany...

Mě tou dobou vyděsil výrok ministra obrany, když vysílal kouřové signály, jestli by se u nás nedalo nastavit něco jako vládnutí bez Parlamentu po vzoru Maďarska.

Právě! Další zákaz, který mě začal deptat, byl moment, kdy jsme si uvědomili, že jsou zavřené hranice směrem ven! Jak to?! Chápu omezení dovnitř. Ale ven? To je přece svoboda zakotvená v ústavě a neexistuje žádný zákon, který by povoloval nám tu svobodu ukrást. Co nám má kdo zakazovat opustit naše území? Samozřejmě že stát se může vyjádřit k návratu a říct: Nelezte nám dovnitř, a když, tak půjdete do karantény na čtrnáct dní. Ale oni zavřeli hranice obousměrně! Tady končí veškerá legrace! Svobodu jsme si nechali vzít a ani jsme nepípli. Vypadá to, že vláda toho zatím nezneužila, i když obchody, zvlášť s Čínou, jsou hodně podezřelé. Ale hlavně se jedná o nebezpečný návod napříště pro někoho nebo pro tuhle garnituru za pár let. Naprosto nejnechutnější pak bylo vítání čínských roušek. Nějakej stát nám něco prodá, dost pravděpodobně pětkrát dráž, než bylo zvykem před měsícem, a oni tam čekají s transparentem a vládní delegací. Tak to jsem si říkal: Pozor, to je fakt hnus!

Platilo i tady, že všechno špatné je pro něco dobré?

O tom silně pochybuju. Na rovinu, i když jsem samozřejmě strávil skoro dva měsíce s rodinou, což se člověku normálně nestane, zvlášť pokud má práci jako já. Ale zkusit to omlouvat pocitem, že sedíš doma a máš čas přemýšlet? No to ne! To jsem měl před dvěma a půl rokem, když jsem dostal encefalitidu, ležel v posteli a nemohl hrát. Na tohle jeden nepotřebuje koronavirus. A uvědomuju si, že díky tomu, jak skvělou práci mám, teď nějakou dobu nebudu nadávat, že mám odjet hrát na otočku do Ostravy.

Velký rozhovor s Matějem Ruppertem si přečtěte již zítra v novém tištěném Reflexu >>>

Reflex 21/2020





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější