Zlata Holušová, ředitelka Colours of Ostrava: Zažíváme dystopický román, kdy se staré modely hroutí | Reflex.cz
nahoru

Zlata Holušová, ředitelka Colours of Ostrava: Zažíváme dystopický román, kdy se staré modely hroutí

Veronika Bednářová1. dubna 2020 • 19:20
Koronadotazník - Zlata Holušová
Koronadotazník - Zlata Holušová
• foto: 
Archív

Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát Zlata Holušová, zakladatelka, ředitelka a hlavní dramaturgyně festivalu Colours of Ostrava a diskusního fóra Meltingpot.

Co vám chybí?

Chybí mi lidi, samozřejmě, nejraději bych celý náš Colours tým měla teď doma. Udělali bychom si krásný čas na sebe navzájem

Co naopak nechybí?

Nechybí mi každodenní boj s časem.

Je něco pozitivního na domácí karanténě?

Určitě zklidnění, zastavení se v čase a možnost věnovat se dlouho odkládaným činnostem. Například krásné bylo pro nás s manželem třídit celý den naše LP desky a vzpomínat, kdy jsme je vlastně - a jak - pořizovali.

Rozčílilo vás něco v posledních dnech?

Ani ne, karanténa zklidňuje, učí nás být trpěliví a pokorní.

Co vás naopak rozesmálo?

Schopnost lidí improvizovat, vytvářet nové vtipy.

Co čtete?

Yuval Noah Harari: 21 lekcí pro 21. století. Úchvatná kniha pro dnešní dystopické chvíle.

Na co se díváte v televizi?

Nedívám, protože ji nemám, na počítači se občas kouknu na zprávy, ty sleduji s úžasem, co všechno jsme schopni obětovat, když nám jde o zdraví tady a teď. 

Jakou posloucháte hudbu?

V tuto chvíli Stephana Micuse. Taková sprcha klidu.

Jak získáváte informace?

Internet v celé škále, ale snažím se mu moc nevěnovat, aby mi nevzal opět úplně vzácný čas navíc pro sebe.

Z čeho máte strach?

Bojím se o festival, o který budeme všichni v týmu bojovat, jak to jen půjde.

Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?

Určitě na roušky, na to, že vše je možné, když lidé stojí před neznámým nepřítelem. Na to, že čas se zastavil a příroda ožila.

Čemu věříte?

Věřím, že to pomine a my se hodně naučíme o sobě i o nových řešeních problémů, které budou měnit svou identitu. Hranice mezi fikcí a skutečností je smazána. Jak říká Harari, lidé překvapují svou podivuhodnou schopností vědět i nevědět. Lépe řečeno, vědí, když o věcech skutečně přemýšlejí, ale většinou nemají čas přemýšlet, a tak nevědí. Tak věřím, že nyní budou více vědět, co je pro ně v životě důležité.

Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?

Můj manžel se rozhodl poprvé v životě upéci doma rohlíky. Takový luxus! Dát tomu svůj čas vás najednou ohromí. 

Změnila jste stravovací návyky?

Když si pořád vaříte, tak se toho hodně mění. Věnujete péči tomu, čeho si jindy sotva všimnete.

Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?

Žijeme nyní v chaotické době, zažíváme situace z dystopických románů, kdy staré modely se hroutí a nové ještě nevznikly. Chci se vzdát toho, co nefunkčního za sebou vleču a věnovat se podstatným věcem. Moc se těším na festivalovou práci a své přátele, kteří spolu se mnou sledují vývoj festivalů s obavami, ale také s energií pustit se do výzev.

Koho si dnes vážíte?

Vážím si všech, kteří jsou každodenně v práci a starají se o nás: zdravotníci, prodavači, i vy novináři. Vážím si každého, kdo je dnes ochoten udělat něco pro druhé.

Veronika Bednářová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější