Válka Západu v Afghánistánu skončila neslavně. Česká účast stála 18 miliard a život 14 vojáků

Když jsem na podzim roku 2011 na základně spojeneckých sil v afghán­ské provincii Vardak stál před Zdí hrdinů, přepadlo mě dojetí. Vedle jmen zabitých amerických vojáků bylo na zdi také jméno a fotografie Čecha Roberta Vyroubala. Tento střelec operátor najel poslední květnový den toho roku u vesnice Salar svým obrněným vozem na výbušné zařízení a zahynul.

Šel jsem se pak zklidnit na okraj základny, která se nacházela na kopci. Několik stovek ­metrů pod ní se vinula nejdůležitější afghán­ská silnice spojující metropoli Kábul se strategickým centrem jihu, městem Kandahár. Něco jako naše D1. Kolem se rozprostírala tradiční afghánská kamenitá vyprahlá krajina, ale v údolí u řeky se v pozoruhodném kontrastu zelenaly ovocné stromy. Na nich rostla oblíbená vardacká jablíčka. Sladká a šťavnatá. Vlastně to byl až romantický výhled. Jeho kulisy ale byly krvavé. V Afghánistánu zuřila válka, které se účastnili i čeští vojáci. Čtrnáct z nich v ní zahynulo. Mezi nimi i Robert Vyroubal.

Druhý den jsme se přesunuli na základnu Shank v provincii Lógar, kde od března 2008 do ledna 2013 působil český provinční rekonstrukční tým. Ani všudypřítomný písek a prach tady nedokázal zakrýt bílý papír, který na zeď malé kaple svatého archanděla Michaela připnul kaplan našich vojáků. Byla tam pozvánka na bohoslužby, jež se konaly vždy v pátek v devět dopoledne a v neděli v sedmnáct hodin odpoledne. Četl jsem tam: „Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky!“ Na spodní části papíru byl vyzývavý dodatek: „A nezlobte!“