Esesák se psem i vězni z koncentráku. Připomínku pochodu smrti v Pohořelicích narušili demonstranti
V Pohořelicích jižně od Brna si dnes sudetoněmecké krajanské spolky a jejich čeští příznivci připomněli vysídlení Němců z Brna, které proběhlo koncem května 1945 a kterému se někdy říká pochod smrti. Během chaotické akce zahynulo na 1700 lidí, ať už násilím, vyčerpáním či v důsledku nemoci.
Kromě piety a položení věnců k pomníku padlým jsme na akci také vyslechli projevy českých i bavorských politiků. Mluvili tu spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt a bavorská ministryně rodiny, práce a sociálních věcí Ulrike Scharfová a také předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt. Hosty přivítal i starosta Pohořelic Miroslav Novák. Mezi účastníky byla i řada celostátních, krajských či komunálních politiků. Objevili se tu například exministr Mikuláš Bek nebo senátor Robert Šlachta. Ten v Pohořelicích bydlí, zasedá tu v místním zastupitelstvu a ve zdejším obvodě byl také zvolen do Senátu. Podle něj jsou si místní lidé historie dobře vědomi a proti Němcům v zásadě nic nemají. Vášně, které se kolem nynějšího sjezdu vzbudily, podle něj vyvolala silná medializace.
Na louce za Pohořelicemi, mezi polem a nájezdem na dálnici, leží ve společném hrobě asi 900 Němců. Pietní místo o velikosti fotbalového hřiště se skládá z několika kamenných křížů a pomníku u cesty, na kterém jsou patrné zbytky červené barvy, kterou na mramorové desky někdo namaloval hákové kříže. Celkem je tu asi dva tisíce lidí, většina z nich přišla zavzpomínat a uctít památku zemřelých i vybudit národní smíření v zamýšleném duchu akce. Nechybí ovšem ani hloučky odpůrců sjezdu sudetských Němců, kteří si více či méně hlasitě říkají o pozornost.
Na masovém hrobě
„Jsi Čech? Jo? Tak to popadni,“ říká mi energicky postarší muž a podává mi jakýsi transparent. A co na tom je? Ptám se. „Normálně, pravda, tak seš Čech, nebo ne?“ A ukazuje mi transparent, kde se německy píše, že devadesát procent sudetských Němců před válkou volilo SdP.
No já žádný transparent nechci, spíš mi řekněte, proč jste sem přišel? „Já jsem přišel upozornit na lži, které se teď často říkají. Hodně se překrucuje historie, je potřeba připomínat pravdu. Teď říkají, jak tu Češi po válce vraždili Němce, dávají nesmyslná čísla obětí, ale už se neříká, že tu byly nemoci a tak…“ A než mi stačí detailně popsat svoje motivy, už se kolem něho shlukuje několik příznivců sudetoněmeckého setkání a posílají ho pryč. „Vypadněte odsud, my si tu připomínáme mrtvé, tady jste na masovém hrobě,“ ozývá se z hloučku.
Slovní přestřelka rychle přejde ve strkanici. K pánovi s transparentem, který je čím dál víc vzteklý, se sbíhají další zastánci sudetoněmeckého setkání, ale také fotografové a lidé z antikonfliktního týmu. Pán si svůj vztek vylívá na fotografech, jednoho nakopne, druhému se snaží srazit foťák. Antikonfliktní tým ho pomalu doprovází pryč z pietního místa. Do toho se ozve z tlampače siréna. Na scéně se objevuje další odpůrce, který se snaží dostat do centra dění.
„Jednám jménem vlády České republiky,“ křičí do tlampače, zatímco ho policisté v civilu vytlačují za živý plot ohraničující pietní místo.
„Tady nemáte co dělat, dopouštíte se přestupku, kdo máte nahlášený protest, jděte za plot,“ ujímá se náhle jiného tlampače starosta Pohořelic Miroslav Novák a vyhání demonstranty směrem k silnici.
Verbální bitva vedená přes ampliony je bizarní podívaná. Pár desítek demonstrantů postává kolem areálu pomníku, kde pak tiše rozjímají tisíce účastníků piety. Opět jako v pátek na Moravském náměstí platí to, že ač jsou protestující v menšině, umí být mimořádně hlasití.
Muklové a esesák
Někteří demonstranti se na protest oblékli do kostýmů. Postává tu několik lidí v pruhovaných šatech evokujících mundúry z koncentračních táborů. Jiní demonstranti drží české vlajky, tabule s nápisy v němčině nebo různé tiskoviny. Když si jejich kongregaci prohlížím, zaslechnu rozhovor matky s dítětem, kteří se také účastní piety. „No tak asi mají volnou sobotu a chtějí být důležití, mají blbý život a nic jiného na práci…“ vykládá matka udivené dceři, když procházejí kolem pána ve vězeňských hadrech.
Velkou pozornost budí člověk v kompletní uniformě SS, vede s sebou velkého černého psa, pod nosem má namalovaný knírek a po jeho boku jde žena ve vězeňském mundúru. „Vy jste další antisystémoví,“ vypálí směrem k nim někdo z hloučku, který zkouší s protestujícími diskutovat. „Kdepak, my jsme volili STAN i prezidenta Pavla,“ kontrují muklyně s esesákem.
„Za to, že já chci připomenout svého pradědečka a další členy rodiny, kteří zemřeli v Mauthausenu, za to mi chtějí zakázat mluvit? Vždyť to je hnusné a úchylné. Odmítám tuhle úchylnou servilnost, překrucujete historii,“ zlobí se dáma ve vězeňském, když ji antikonfliktní tým nechce pustit mezi lidi.
„Jenže my jsme tady kvůli něčemu úplně jinému,“ odpovídá jí jedna z účastnic piety. „Mám zdědit dům, který je v Babicích, a protože jsme se sestrou věřící, tak přemýšlíme, jestli si ten dům nechat…“
„A to byly Sudety, že? Takže vy máte dům po Němcích…“ dodává esesák.
„Jsme tady se svým příběhem, stejně jako vy,“ odpovídá paní.
Proti proudu dějin
Zatímco po stranách shromáždění probíhaly čilé debaty s demonstranty, kde měl každý příběhů k vyprávění víc než dost, chystali se účastníci pietního shromáždění na cestu proti proudu dějin a vypravili pochod z Pohořelic zpět do Brna. Zhruba třicetikilometrová trasa se půjde celý den a končit má na brněnském výstavišti, kde je v režii sudetoněmeckého spolku připraven kulturní program.
