Střelec na fakultě otevřel pomyslná vrata. Děti jsou nyní agresivnější, říkají psychologové
V České republice narůstá dětská kriminalita, včetně násilných činů, což mimo jiné vyvolalo debatu o trestní odpovědnosti mladistvých do 15 let. Experti vidí příčiny v mnoha faktorech, jako je vliv společnosti, internetu a rodinného prostředí. Pomoct se snaží nový projekt policie a filozofické fakulty v Brně.
Pro příklady radikálních činů ve škole nemusíme chodit daleko, většina si vzpomene na tragédii, když před více než třemi lety student pražského učiliště zavraždil mačetou učitele přímo ve škole. Nebo když v září předloňského roku třináctiletá dívka v Domažlicích pobodala nožem dva spolužáky. Zas a znovu se tak otevírá téma duševního zdraví dětí a mladistvých, po kterém je mezi nimi velká poptávka, naráží však často na nedostatek kapacit. Zásadním momentem pro nárůst problémů na školách byl podle psychologů útok na pražské filozofické fakultě, který si vyžádal čtrnáct obětí a pětadvacet zraněných.
„Střelec na fakultě otevřel jakási pomyslná vrata, některé děti mohly vidět, že se takovým způsobem lze na škole chovat. Z dat od policie víme, že počet incidentů závažného charakteru začal od té doby narůstat. Naštěstí to nebývá se střelnou zbraní, víme ale, že se zvyšuje počet situací, kdy si děti vyhrožují, přinesou do školy nůž a můžou si i vzájemně ublížit,“ říká Kateřina Koros Bartošová z Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Psychologové nejsou všude
K takovým případům učitelé nebo jiné autority mnohdy rovnou volají policii, ta však podle slov Michaely Borovanské, policejní psycholožky z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, naráží právě na zmíněné kapacity. Hlavně v menších městech. „I když policie k takovému případu (například incident ve škole s nožem, pozn. red.) přijede velmi brzy, začne ho řešit a třeba ho vyhodnotí jako možnou hrozbu, stejně je potřeba zajistit psychologické posouzení stavu dítěte. A my víme od kolegů z mnoha lokalit, že zkrátka nemají kam ho na takové posouzení odvézt, ti psychologové tam prostě nejsou nebo nemají kapacity,“ popisuje Borovanská.
Kvůli podobným případům vznikl v loňském roce projekt, ve kterém spojily síly středočeská policie a brněnská filozofická fakulta. Jmenuje se Guardien – ochránce dětí. Cílem je odhalit v kolektivu případné problematické osoby, včas aktivovat spolupracující složky, a zabránit tak rizikovému jednání ještě před jeho vznikem.
„Snažíme se předejít plánovaným útokům, ne klasikám, když dítě někoho kopne nebo bouchne, tomu nelze předejít. U plánovaných útoků jde ve velkém množství případů o vyhrocení dlouhé situace, kdy dítě bylo frustrované, snažilo se různými způsoby volat o pomoc, a když to systém neslyšel, nezvládl to, tak poslední mez bylo, že obrátilo agresi proti druhým nebo proti sobě,“ vysvětluje Koros Bartošová.
Extremismus má mnoho podob
Podle odborníků dávají děti svému okolí zmíněnou frustraci najevo různými způsoby, oblíbeným bývají v posledních letech „leaky“ neboli úniky takových pocitů na sociálních sítích. Může jít o fotky, texty nebo videa, někdy třeba o tom, že obdivuje střelce ve školách ze zahraničí, to bývá velký alarm,“ doplňuje expertka.
Policejní psycholožka dodává, že se setkala s případem, kdy jeden z rodičů navzdory snaze učitelů tomu zabránit koupil velmi mladému dítěti Mein Kampf, ideologický spis a politický manifest Adolfa Hitlera. Dalším příkladem podobné radikalizace může být loňská mezinárodní policejní akce MERDA, kdy skupina pěti mladíků, někteří dokonce mladší patnácti let, na sítích propadla Islámskému státu a pokusila se zapálit brněnskou synagogu. „Neměli žádnou vazbu na muslimskou komunitu v České republice, ideologii Islámského státu podlehli na internetu,“ uvedl v případu loni v červnu šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka.
Michaela Borovanská dodává, že u takto mladých dětí jde často o takzvaný fluidní extremismus. „Dítě v takovém případě není pravicově ani levicově nebo nábožensky zaměřené, ale vyzobává si z různých ideologií různé věci. To, co mají ideologie společné, co nabízí, je právě násilí jako řešení,“ vysvětluje policejní psycholožka.
Jak zlepšit systém?
Právě kvůli takovým incidentům se nyní vědci a policisté spojili a snaží se v pilotním projektu mimo jiné vzdělávat učitele, aby dokázali nebezpečné vzorce chování včas rozklíčovat. „Pokud dítě přinese do školy nůž, je to už vyvrcholení nějakého vzorce chování z minulosti. V ideálním případě by se spustilo hlášení týmu, který vyhodnocuje hrozby, který by už o něm měl od učitele záznam a dítě by bylo navázané na kontaktní osobu, které věří,“ popisuje Koros Bartošová.
V praxi však zatím naráží na problémy － třeba na sdílení informací o dítěti, které je kvůli legislativě logicky velmi omezené. S tím souhlasí i Borovanská, upozorňuje, že pro posouzení hrozby a poskytnutí individuální pomoci dítěti je nezbytná multioborová spolupráce. V součtu se zmíněným nedostatkem kapacit dětských psychologů se tak podle expertů v praxi stává, že dítě vyhledá pomoc samozvaných terapeutů － šarlatánů － nebo si „pomůže“ drogami. „A to bývá velký průšvih,“ uzavírá Borovanská.
Tématem dětské kriminality se zabývá reportáž z aktuálního čísla tištěného Reflexu. V příštím čísle pak vyjde velký rozhovor s ředitelem Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, který mimo jiné mluví o radikalizaci mládeže.
