Lucie 40 let: Jedna z nejpopulárnějších českých kapel na narozeninové turné „trénovala" v Londýně
Začátkem podzimu 1989 se Lucie vydávala na své první turné: kulturáky po krajích českých s předvánočním svatým grálem – vyprodanou Lucernou. Na tréninkovou show, dnešními slovy „warm-up“, jsem tehdy spolu s nimi vyrazil do kulturáku na Kladně. Do plánovaného turné a pražského vystoupení však vstoupil 17. listopad. Nyní, po 36 letech a definitivním odchodu Davida Kollera z kapely, se Lucie vydala do Londýna, do klubu 229. Na skvělé zářijové koncerty v Londýně, kde Lucie vystoupila v nové sestavě se zpěvákem Viktorem Dykem, navazuje série pěti velkých halových show v Ostravě, Brně a dvakrát v Praze, s vyvrcholením 19. prosince na Zimním stadiónu v Plzni.
Největší česká kapela si za čtyřicet let své existence prošla kdečím. Vzniku předcházely porodní bolesti v Prášku, jak se skupina jmenovala v prenatálním období v polovině osmdesátých let, kdy ji následně opustili tehdy namistrovaný zpěvák Michal Penk, nepříliš výkonný klávesista Petr Franc a vinou odchodu na vojnu i bubeník Tomáš Waschinger. Sestava se ustálila, až když se k Robertu Kodymovi a P.B.CH. přidal klávesista Michal Dvořák, jenž s sebou po čase přivedl kolegu z kapely Zoo, zpěváka a hráče na bicí nástroje Davida Kollera.
Tahle čtyřka od roku 1987 v normalizačním rybníčku plném produktů Ladislava Štaidla, Františka Janečka a Petra Hanniga působila jako zjevení. Už po roce u Supraphonu vydali první singl Pár fíglů, který následovaly Dotknu se ohně a Troubit na trumpety by se nám líbilo. Na podzim 1989 se chystalo turné s vrcholem ve Velkém sále Lucerny. Do hry vstoupila sametová revoluce a na vyprodanou Lucernu si museli počkat.
Co jste mi to udělali
Sedíme v Londýně s Michalem Dvořákem a vzpomínáme na devadesátky, které v Praze začaly 17. listopadem 1989. Dvořák s Kollerem tehdy byli na návštěvě u Michalova strýčka, sochaře Petra Kavana, na Malé Lhotě v Českém ráji. P.B.CH. s Robertem ten podvečer zkoušeli v suterénní zkušebně v pražské Mikulandské ulici, v činžáku, kde Michal bydlel. „Druhý den nám volali, že prý najednou slyšeli bouchání na dveře, za nimi vyděšený tubista a baletka z Národního divadla,“ líčí Dvořák. „Pustili je dovnitř, zamkli, zhasli. Nikdo netušil, co se bude dít. Pošlou na nás armádu? V neděli devatenáctého jsme jeli do Humpolce. Vítá nás pořadatelka, v šatně chlebíčky… Nastoupili jsme na pódium, zahráli Oheň, vystoupení přerušili a přečetli studentské prohlášení s tím, že komouši jsou svině, a koncert jsme ukončili. Druhý den volala pořadatelka: ‚Pane Dvořáku, co jste mi to udělali… Já tady končím, zlikvidují mě. Mám rodinu a děti, to nemyslíte vážně, já vás měla tak ráda!‘ Střih. Po pěti letech mi volá tatáž paní, už starostka Humpolce. ‚Chtěla jsem vám strašně poděkovat, politickou kariéru mi odstartoval váš nedohraný koncert.‘“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
