Nejslavnější Ulice v Česku: Reportér Reflexu si zahrál v nekonečném seriálu, který je s námi už 20 let

Když uprostřed horkého července potkáte někoho, jak si v zimním oblečení vykračuje sluncem zalitou průmyslovou zónou v Hostivaři, není to blázen ani nemá problémy s termoregulací. S největší pravděpodobností jste narazili na účinkujícího v seriálu Ulice. Ten se tu natáčí už jubilejní, dvacátý rok ve stejném rytmu, tedy s tříměsíčním předstihem. V létě se tak na placu objevují herci, kteří mají vypadat, jako že je listopad. A to je i můj případ. Jak jinak totiž proniknout do fungování možná nejslavnějšího, ale rozhodně nejdéle vysílaného českého seriálu než si v něm zahrát, a tím odhalit zákulisí téhle fabriky na zábavu.

Fabrika na zábavu

Když říkám fabrika, není to ani přehnané, ani dehonestující. Je to přesně tak, jak to je. Jakmile vejdu do areálu hostivařského ateliéru, vidím tu pohromadě střeva i tvář Ulice. Na jedné straně se tyčí fasády náměstíčka, pečlivě vystavěné z papundeklu s takovou precizností, že když stojím před jedním z domů, vůbec bych nepoznal, že jde jen o kulisy. To je vidět až při pohledu z profilu, útlá fasáda, podpíraná nosníky, připomíná westernové městečko, akorát s vizáží Žižkova či Vršovic.

„Když v Praze točí americké produkce, jdou se k nám podívat a jsou překvapeni, do jakých detailů máme naše kulisy vyladěné,“ říká mi producent Ulice Mario Kubaš, když mě provází seriálovým studiem. Tahle „fabrika“ je možná nejefektivnější filmovou produkcí u nás. S ročním rozpočtem zhruba čtvrt miliardy korun a s osmi režiséry tu natočí přes dvě stě dílů seriálu, který běží bez přestávky dvacet let. Natáčí se tři měsíce dopředu a teď, v létě, už se vymýšlejí scénáře na jaro. Ulice původně nebyla plánována jako nekonečný seriál. Tvůrci v čele s režiséry Radkem Bajgarem a Dušanem Kleinem prý původně čekali, že poběží jen pár let, po čtyřech letech se televize Nova rozhodla zkusit deset let a vzhledem k neutuchajícímu zájmu diváků Ulice běží dodnes.

Každý den se na ni dívá asi milión lidí, takže když někdo tvrdí, že Ulici nikdy neviděl, s velkou pravděpodobností lže. Podle Maria Kubaše také neplatí natisíckrát omílané klišé, že je to seriál, který sledují jen „staré babky“. Diváckou skupinu sice tvoří ze dvou třetin ženy, ale dominantně ve věku 40 až 50 let a průběžně se přidávají i mladší diváci, protože sledovanost s časem neklesá. I proto nikdo na Nově neuvažuje o tom, že by měla Ulice někdy v dohledné době skončit. „S Ulicí soupeřit nelze, ostatní televize se ve stejném čase snažily nasadit konkurenční pořady, ale vždycky pohořely. To je jako se StarDance nebo s hokejem. Víte, že nemáte šanci,“ vysvětluje mi Mario Kubaš.

A v čem tkví úspěch Ulice? „Všechno musí být naprosto realistické. Tohle je typická česká rodina, bydlí v typickém bytě, řeší typické problémy. Jakmile by diváci přestali věřit tomu, že se dívají na realistický obraz české společnosti, byl by to problém,“ odhaduje Mario Kubaš. Podle něj je druhým pilířem úspěchu i to, že ačkoliv Ulice ukazuje všední život, není nudná. „Není tu skoro žádné tabu. Ulice je možná největší buřič, protože si v hlavním vysílacím čase dovolí ukázat kontroverzní věci, jako třeba coming out zralé ženy nebo například eutanazii, ale vždycky to musí odpovídat nějaké míře vkusu, vyváženosti a pravděpodobnosti, jinak by nám diváci nevěřili. Neděláme pohádku,“ doplňuje producent Kubaš.

Skutečně je jen málo témat, v nichž Ulice nedrží krok s dobou a s reálným světem. Jednak je to politika, která se v seriálu kromě lokální dějové linky neřeší, a pak to byl covid. Mimo pár dílů, kdy se tvůrci snažili protiepidemická opatření do seriálu zakomponovat, se z Ulice stalo bezpečné útočiště před pandemickým stresem. Jinak jsou to ale témata společenského významu, jež dávají této televizní zábavě druhý smysl. Šikana, alkoholismus, dluhy, domácí násilí, duševní zdraví, úskalí sociálních sítí a vůbec skoro každý problematický fenomén dnešní doby dostaly v seriálu svůj prostor, čímž tvůrci chtějí přispět k veřejnému povědomí a někdy se i přímo zapojí v charitativních projektech, které mají dopad v reálném světě. Aniž bychom chtěli z Ulice dělat něco víc než jen úspěšný mediální produkt, je dobře patrné, že si na Nově uvědomují svou moc a dosah a snaží se je využít v pozitivním duchu.

Hlavně se neokoukat